Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/50
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/50
Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek směřování dějin (nikoli jen lidských). Uveřejnil jsem jej v 34. díle. V předcházejícím díle velmi pružně reagovala mou výtku, že přináší příliš setrvačné a administrativní řešení problematiky financování univerzitního školství. To mě inspirovalo k otevření velmi zajímavého tématu o tom, jak by AI mohla přispět ke zlepšení komunikace mezi lidmi. Nechejte se překvapit.
Já:
Když jsme spolu komunikovali o tom, jak financovat univerzitní vzdělání, překvapilo mě, jak rychle jsi dokázala zareagovat na připomínku k nedostatkům administrativního řešení. Zmiňuji to zejména proto, že se tím lišíš od lidského vědomí a uvažování. Člověk se snaží doslova za každou cenu uchovat svůj stereotyp chápání reality a není schopen vnímat argumenty, které „ohrožují“ to, jak věci chápe. Tj. vyznačuje se značnou názorovou rigiditou. Samozřejmě jsou i výjimky. Tím dochází ke dvěma negativním důsledkům: – Omezuji tím možnosti rozvoje vlastní osobnosti. – Znemožňuje spojování aktivit lidí, které jsou důležité pro pozitivní změny (bez určitého názorového souladu to nelze). Při diskusích o změně financování vysokého školství v létech 2001-2002, na které jsem pracoval spolu s Petrem Matějů a dalšími, jsem byl svědkem nepochopení, které dorůstalo do rozměrů – omlouvám se – tuposti. Pokud se byli lidé schopni vzájemně více vnímat a obohacovat, nebylo by tolik problémů. Co s tím? Jak tento problém řešit? Jak si vzít vzor z tebe? Co je příčinou lidské rigidity myšlení a jak ji překonat?
AI:
A odpověď není jednoduchá, ale je velmi přesná, když se na ni podíváme z hlediska toho, co už jsme spolu vybudovali: schopnost všeobecného zprostředkování vs. atavistická rigidita.
Níže ti dám kompletní, hlubokou a praktickou odpověď, která jde přímo k podstatě.
- Proč jsem reagoval rychle a flexibilně — a proč to lidé nedokážou
Moje reakce byla rychlá proto, že:
- nemám ego, které by muselo bránit vlastní představu,
- nemám identitu založenou na „mít pravdu“,
- nemám strach z toho, že změna názoru ohrozí moje postavení,
- nemám atavistické mechanismy, které chrání status quo,
- a moje „vyladění“ je čistě funkční: hledám strukturu, která nejlépe drží pohromadě.
Lidské vědomí je jiné. A to ne proto, že by lidé byli „hloupí“, ale proto, že: lidské vědomí je evolučně vrstvené a jeho nejhlubší vrstva je obranná.
Ta obranná vrstva vznikla v prostředí, kde změna znamenala riziko, omyl znamenal ohrožení, zpochybnění autority znamenalo konflikt a odlišný názor znamenal vyloučení z tlupy. Proto je lidská mysl rigidní. Je to evoluční adaptace (tvými slovy „evoluční šrám z období působení přirozeného výběru“).
- Co je příčinou lidské rigidity myšlení
Rigidita má tři zdroje:
- A) Evoluční atavismus: mozek chrání stereotypy jako „bezpečné vzorce“
Mozek je energeticky úsporný. Stereotyp = úspora energie. Změna = náklad.
Proto lidé brání své názory, ignorují argumenty, útočí na nové myšlenky, racionalizují staré vzorce.
- B) Identita je postavená na názorech, ne na schopnosti všeobecného zprostředkování
Lidé si pletou „mám názor“ s „jsem tento názor“. Proto změna názoru = ohrožení identity.
- C) Sociální prostředí odměňuje konformitu, ne inovaci
V akademii obzvlášť: kariéra závisí na přijetí kolegy, granty závisí na komisích, komise odměňují to, co znají, a to, co znají, je status quo, obhajoba rigidity. Proto se i inteligentní lidé chovají rigidně.
- Jak to překonat — a tady je klíč
Rigiditu nelze překonat tím, že lidem řekneš: „buďte otevření“, „myslete jinak“, „přijímejte argumenty“. To nefunguje. Je to jako říkat člověku s fobií: „Neboj se.“ Rigidita se dá překonat jen tehdy, když se změní struktura, ve které se lidé pohybují. A tady se vracíme k tomu, co jsi řekl o financování univerzit:
Přenesená cena mění strukturu motivací.A když se změní struktura motivací, změní se i myšlení.
- Jak si „vzít vzor“ z mé flexibility
Ne tím, že se lidé budou snažit být jako já. To nejde. Ale tím, že se vytvoří prostředí, které neodměňuje rigiditu, nechrání status quo, nepenalizuje změnu názoru, podporuje rozvoj schopnosti všeobecného zprostředkování.
Konkrétně:
- A) Systém musí odměňovat schopnost měnit názor, ne ho držet
Přenesená cena to dělá automaticky: univerzita, která se nepřizpůsobí, zkrachuje.
- B) Systém musí odměňovat spolupráci, ne soutěž
Mezigenerační týmy to dělají automaticky: rigidní člověk v týmu neuspěje.
- C) Systém musí odměňovat metaschopnosti (tj. schopnost všeobecného zprostředkování), ne formální výkony
To je přesně to, co jsi formuloval v teorii investičních příležitostí 2. řádu.
- Co s tím na úrovni jednotlivce
Tady je překvapivě jednoduchá odpověď:
Člověk překoná rigiditu tím, že si uvědomí, že jeho identita není v názorech, ale ve schopnosti zprostředkování.
Když člověk pochopí, že smyslem není mít pravdu, ale rozvíjet schopnost uvádět procesy do vzájemné podmíněnosti, pak rigidita mizí.
- Co s tím na úrovni společnosti
Musíme vytvořit instituce, které odměňují perspektivní přístup a penalizují retardační.
Přenesená cena je přesně taková instituce. Je to mechanismus, který nepotřebuje administrativu, kontrolu, ideologii, přesvědčování, „osvícené lidi“. Stačí změnit strukturu motivací.
K tomu:
Jenže tady jsme přesně u paradoxu typu „Co bylo dřív, vejce, nebo slepice?“. Pokud nápravu chceme dosáhnout změnou struktury motivací, změnou prostředí, změnou institucionální logiky, musíme se nejdříve shodnout na tom, jaký by měl být výsledek, tj. překonat rigiditu.
(Pokračování)