Mechanismus barevných revolucí – rozšířený výklad s příklady.

0
(0)

To, co bývá označováno jako “barevná revoluce” není nic jiného než změna státního uspořádání v cílovém státě. Pojmenování procesu pak závisí z jakého místa se tak děje – v RF budou například tento akt nazývat “převrat” nebo “rozval”, v zemích, které se na barevné revoluci podíleli pak stejný akt budou nazývat “demokratická” nebo “sametová” revoluce. Tedy záleží na úhlu pohledu.

Níže je popsán mechanismus s reálnými příklady, aby bylo jasné jak a kam jsme se dostali. Snad netřeba uvádět, že barevnou revoluci má schopnost provést jen tzv. hegemon, resp. skupina, která má nadnárodní působnost a moc.

Nezbytné rekvizity pak jsou:

Zdroj financování – nejlépe mít možnost beztrestného tisku peněz, protože bude zapotřebí disponovat v podstatě bezlimitními rozpočty. Tento bod v současné době splňují jen USA. Ostatní země sice taky mohou tisknout vlastní měnu, ale už ne bez následků. Pouze dolar má výsadu, že jakékoliv natištěné množství se rozpouští v celém světě. Kdo by brblal, tomu US Army vysvětlí “výhodnost” setrvání u USD. Z toho ovšem vyplývá, že USA definitivně porazí až dolar. Tady je hlavní důvod neslavného konce Saddáma Husajna a Muammara Kaddáfího, kteří chtěli prodávat svou ropu ne za dolary a doslova bytostně nenávistného přístupu k Putinovi, který jde taky cestou postupné dedolarizace. Můžete být gauneři, ale musíte být “naši” gauneři. Můžete stínat lidi na ulici, bičovat ženy jako naši kámoši Saúdové, ale nesmíte ohrozit dolar, což je alfa a omega jako nástroj moci pro USA.

V případě Putina je důvodem tohoto doslova šílenství USA nemožnost se s ním vypořádat jako s výše jmenovanými. Jen připomínám, že RF již v podstatě nedrží státní rezervy v USD a jejich Státní fond bohatství nově nesmí držet USD. Dalším logickým krokem v nejbližším budoucnu tak bude, dle mého, zákaz obchodování ruského nerostného bohatství v USD, což jsem zvědav, jak USA “vydýchají”, protože rotačky na tisk USD jim od té chvíle budou k ničemu. Zatím je byznys model stále – obrazně řečeno – následující – vy v RF vykutejte ze země nerostné bohatství, vy v Číně z toho pilně něco vyrobte a my v USA potiskneme papír zelenou barvou a písmeny “DOLLAR” a … a směníme to. Tomuto byznys modelu ale zvoní umíráček, proto americká kobyla v posledním tažení kope kolem sebe jako zběsilá.

Ovládání médií – je nutno ovládat média v takovém rozsahu, aby byly schopny nastolovat témata ve společnosti a nejlépe taky ve všech “spřátelených” státech, přesněji podvolených satelitech hegemona. Toto je druhá klíčová podmínka pro úspěšnou realizaci “demokratického” převratu ve vyhlédnuté zemi.

Při splnění dvou výše uvedených klíčových bodů, lze přistoupit k určení svého cíle. Asi každý chápe, že nebude mít smysl dělat barevnou revoluci na Sahaře, protože tím nic nezískáte. Tedy kromě neskutečného množství písku, který se ovšem nehodí ani pro potřeby stavebnictví. Tady je možná jádro tvrzení, že kdyby komunisti vládli na Sahaře, tak tam dovážejí i písek … celkem logické tvrzení, protože komunisti stavěli a budovali opravdu ve velkém (srovnej rozsah výstavby 1945-1989 a po roce 1989) a písek ze Sahary se ve stavebnictví opravdu používat nedá.

Nyní již konkrétní kroky:

Určení cíle – podstatou kapitalismu není spolupráce, ale podrobení a ovládnutí slabšího, méně výkonnějšího, váhajícího, obsazení a ovládnutí co největšího trhu … atd. Proto je cílem vždy stát, který se v něčem nepodvoluje hegemonovi, který ještě není v pozici ovládaného satelitu a kde má hegemon vyhlédnuté své zájmy.

Např. může být zájem vybudovat v daném státě vojenskou základnu, aby byl opěrný bod pro budoucí agrese a zastrašování nepodvolených států. Ukázkovým příkladem je Kosovo. Že v žádném případě nejde o deklarovaná lidská práva apod. např. dosvědčuje fakt, že v případě “nároku” na sebeurčení v jednom případě (Kosovo) došlo k podpoře formou humanitárního bombardování, kdežto v druhém případě (Katalánsko) došlo k podpoře brutálního potlačení nositelů stejné myšlenky. V Kosovu, které nebylo podvolené, byl zájem vybudovat vojenskou základnu pro další expanzi a podvolit si ho, kdežto Katalánsko již v impériu hegemona zařazeno bylo a proto i zůstane. Jakýkoliv odpor nebo myšlenka na změnu musí být zlomena .. Co se týče Kosova tudíž nevadí ani obchod s lidskými orgány stejně tak jako nevadí stav lidských práv u spřátelených Saúdů. zkrátka … gauneři, ale naši gauneři.

V případě východního bloku se pojilo zájmů několik – získat a obsadit východní trhy, současně se zbavit nepohodlné konkurence, získat v podvolených zemích levnou pracovní sílu a v případě Ruska neskutečné zásoby nerostného bohatství. Principem kapitalismu opravdu není pomoci nebo spolupráce, ale obsazení a ovládnutí. Uzavírané smlouvy mají platnost jen po dobu, kdy jsou obě strany schopny si plnění vynutit … v opačném případě “ctihodní pánové” podmínky smlouvy okamžitě mění ve svůj prospěch – viz. např. uzavřené smlouvy a Mnichov, příslib Gorbačovovi, že NATO se nebude rozšiřovat na východ atd. Cílů ve východní Evropě bylo dosaženo až na koncovku v RF. Jsem přesvědčen, že B. Clinton každé ráno tluče hlavou do futer, co že to udělal za pitomost, když odsouhlasil Jelcinovi neznámou šedou úřednickou myš jménem V.V. Putin, aby – obrazně řečeno – v Rusku “zhasla” a následně na ni bylo vše svedeno. V RF to zkrátka úplně nevyšlo a navíc se situace v tomto směru zhoršuje.

V ostatních zemích bylo cílů dosaženo – trhy obsazeny, tamní průmysl v podstatě zlikvidován, vytvořena potravinová závislost na zemích hegemona, zkrátka porobené země slouží jako odbytiště výrobků a doslova pro finanční drancování. Malá odbočka – v případě naší práce v montovně např. pro německé BMW se nám tvrdí, že ta největší přidaná hodnota vzniká až finální kompletací, proto čeští zaměstnanci dostávají jen nuznou mzdu a největší finanční bonus inkasuje firma v Německu. Dobrá, můžeme s tím souhlasit, ale pak nelze zcela vážně tvrdit v jiném případě pravý opak … v V Čechách se totiž např. kompletují PC (Foxconn) a kupodivu tady zase největší přidaná hodnota nevzniká kompletací (tedy v ČR) ale opět v zemi majitele. Zkrátka, jsme určeni k finančnímu ždímání a se zdůvodňováním si nikdo moc hlavu neláme. Jako bonus porobení států východní Evropy je organizátorům a spolupracujícím státům k dispozici masa levné pracovní síly.

Ostatně, výsledek může vidět každý kolem sebe – český průmysl de-facto zlikvidován, jsme potravinově nesoběstační a zdrojem pracovní síly pro západní montovny. Časy, kdy jsme byli schopni stavět celé strojírenské celky jsou pryč. Ukrajina – naprostý rozvrat, korupce a drancování, Ukrajinci ve velkém emigrují a pracují za nuzné mzdy za hranicemi. Pobalstké státy to samé. Opravdu o žádná lidská práva a zlepšení situace tamějších lidí nejde, jde o ovládnutí, porobení, .

Ovšem hegemon potřebuje spolupráci svých satelitů při dobývání dalších zemí, tedy musí nějak odměnit své spolupracující satelity, musí pro ně zbýt nějaké “drobky ze stolu”. Podrobení nových území musí zkrátka být výhodné i pro stávající státy pod kuratelou hegemona. Výsledkem tak je, že např. Německo tímto dosáhlo více než vojenskou silou za II. světové války. Tady jeden z malých ale křiklavých případů v ČR – s nadsázkou se dá říct, že “bohaté” Česko finančně zadotovalo “chudou” firmu BMW … Takže ještě jednou a srozumitelně – ČR poskytla firmě BMW dotaci a daňové úlevy na vybudování zkušebního polygonu na západě Čech. Polopatisticky – kolonie Česko, která má možná rozpočet menší než BMW group považuje za “čest” darovat něco z daní svého chudého lidu bohaté německé firmě. Mainstreamová média to prezentovala jako velký úspěch Česka s tím, že hodná německá firma má starost o náš inženýrský dorost a jeho rozvoj … tak se na to novináři podívali a skutečnost je samozřejmě odlišná – pro Čechy tam obrazně zbyly místa svačinářek, uklízeček a vrátných. Místa odborníků obsadí samozřejmě němečtí inženýři … my poděkujme za místa pomocného personálu, ostatně tuhle roli nám už někdo v dějinách přece předurčoval…

S nadhledem vzato to je pyramidová hra, ovšem pokud již nepřibudou další porobené státy, tak ti poslední ovládnuti nebudou mít již žádný prospěch.

Nyní k vlastnímu mechanismu barevné revoluce.

Dá se říct, že souběžně běží několik procesů. Jednak musí být analyzována nálada obyvatel v cílovém státě, vytvářena pátá kolona tamtéž a vybrán nějaký mouřenín, alias představitel opozice. Současně musí média v zemích pod vládou hegemona vytvářet patřičné informační pole nebo-li náladu a názor u svých obyvatel.

K jednotlivým bodům:

Analýza nálady obyvatel v cílové zemi – jedná se o chladnokrevný kalkul, vycházející z faktu, že nikde není nic dokonalé a nikdy nebudou všichni spokojeni. Úkol v této oblasti tedy spočívá ve vytipování problémů, se kterými je nespokojeno největší množství lidí. V případě východního bloku udělali komunisté největší chybu v tom, že zcela zlikvidovali drobné a malé podnikání a v případě ČSSR pak ještě jednou z fatálních chyb bylo (dle mého), že JZD AK Slušovice nebyl vyzdvihován jako ukázkový příklad úspěšného družstevnictví. Rád bych poukázal na fakt, že v tehdejší Jugoslávii bylo drobné a malé podnikání povoleno, větší firmy byly státní a pro celý východní blok to byl “malý Západ”. No, stalo se, odestát se nedá … Organizátoři barevné revoluce v tomto směru měli úkol lehký a snadno splnitelný.

Výběr mouřenína a ustanovení do role lídra opozice – tohle už je trošičku těžší, nicméně není to nesplnitelné. Je zapotřebí občan, který hlavně uvěří, že je důležitý – nejlépe nějaké ne moc chytré ambiciózní a bezcharakterní individuum. Nemusí mít nutně všechny tyto vlastnosti, ale tohle je asi ideální kombinace. U nás byl vybrán V. Havel, v Bělorusku např. Cichanouská a v RF Navalnyj. Pár slov k jednotlivým mouřenínům:

V. Havel – tohle byla dobrá volba, uvěřil své důležitosti a byl lehce vydíratelný. Všimněte si, co se děje, když nějaký západní politik vystoupí tzv. z hlavního proudu a koketuje s myšlenkou korekce mainstreamové politiky – okamžitě do médií “unikne” nějaký kompro materiál … např. že ženské, která před dotyčným neuprchnou, tak to mají jistý (lidově řečeno je děvkař jak hrom) nebo nějaká drogová aférka, když nic není k dispozici, tak se holt něco vyrobí … Vzpomeňte na kandidáta na francouzského prezidenta, který neměl zrovna ty správné myšlenky a měl šanci být zvolen – hned tady bylo obvinění pokojské, zatčení a zničení kariéry. Po čase sice vyšlo najevo, že vše byl ukázkový fejk, ale cíle bylo dosaženo – nežádoucí osoba byla odklizena z cesty. Dalším příkladem může být např. situace ve vedlejším Rakousku nebo Slovensku, když přišli s nápadem používat Sputnik-V … Zkrátka Havel byla dobrá volba, svou manželku podváděl s kdejakou a uvěřil své výjimečnosti, tedy snadno vydíratelná naivka. Navíc si troufám tvrdit, že tohoto vůdce a lídra opozice ještě 31.10.1989 např. v Ostravě znalo tak max. pár lidí – i nešikovný stolař by je spočítal snad na jedné ruce. Zkrátka V. Havel byl produktem západních médií nikoliv lídr nespokojeného lidu jak bylo prezentováno.

Cichanouská a Navalnyj– tohle jsou volby z nouze. První je doslova “ženská od plotny”, která se nikdy očividně o politiku nezajímala, nikdy se v ní výrazně neangažovala, její jedinou kvalifikací bylo a je, že je manželkou zatčeného a uvězněného rebela proti režimu. Druhý je ne moc populární opoziční politik, který okradl vlastní mecenáše. Taky to podle toho v cílových zemích probíhá …

Nejzajímavější část pro analýzu je vytváření informačního pole jak v zemích již ovládaných hegemonem, tak v cílové zemi. Celkem výstižné označení je “ustavení pseudo-moci“. Tohle je velmi kreativní práce a najít spolupracovníky nemůže být zcela jistě moc těžké, protože finanční rozpočet je, díky vlastnímu tisku peněz, neomezený. Princip spočívá v tom, že z vybraných mouřenínů, alias “opozičních lídrů” je nutno udělat celebrity, prezentovat je jako “známé” a krutým režimem “utiskované” nositele správných myšlenek a názorů nejlépe v celém “západním světě” a také se pokusit o totéž v cílové zemi. Současně je nutno v cílové zemi formovat místní pátou kolonu, tedy pomyslnou armádu všelijakých neziskovek. Pozn. – srovnej přístup mainstreamových médií  k Navelnému a třeba k J. Assengemu

A jak se to dělá? Jednoduše – např. se ve všech médiích (západních) objevují pravidelně zprávy, že vybraný mouřenín dostal cenu od “Nadace na obranu lidských práv v…” – zemi si klidně doplňte atd. Velmi důležitým nástrojem jsou taky různé (hegemonem placené) agentury pro průzkum veřejného mínění – to se začnou v médiích objevovat průzkumy o popularitě vybraného vůdce opozice, průzkumy mezi občany dokládající nespokojenost s režimem atd. Dalším nástrojem může být “vyzdvižení” vybraných mouřenínů na úroveň státníků – např. taková Cichanouská byla přijata i naším prezidentem, v EP ji přijali a tuším prohlásili za legitimní představitelku Běloruska, což už trošku přehnali, protože ona nikdy nikde nekandidovala, to samé u Macrona … zkrátka, pokud s mouřenínem začnete zacházet jako s opravdovým státníkem, docílíte dvou věcí: zvednete mu ego a v prostoru, který ovládáte vlastními médii z něj uděláte nefalšovaného vůdce opozice. To, že ho ve vlastní zemi mnoho lidí moc nezná nehraje roli, protože je to jen herec dosazený do role a představení v cílové zemi ještě nezačíná. V cílové zemi je nutno mezitím vytrvale financovat neziskovky a jejich “práci” nafukovat v hegemonem ovládaných médiích. Jak říkám – kreativní práce, nápadům se meze nekladou. Jediná podmínka je – musí to být činnost zaměřená na dehonestování režimu v cílové zemi a vyzdvižení budované opozice a jejího (vybraného) lídra.

Zastavím se u V. Havla. Povšimněte si několika věcí – např. než mouřenín posloužil a bylo třeba ho vyzdvihnout, tak se jeho hry hrály a byly na Západě prezentovány jako jedinečná a výjimečná umělecká díla. Mouřenín posloužil a … a ty výjimečně zdařilé umělecké kusy se jak na povel přestaly hrát. Namístě je otázka, proč se západní komerční divadla brání tržbám za návštěvnost jedinečných uměleckých kousků … Dalším momentem, která stojí za zmínku, je jeho iniciativa na likvidaci našeho zbrojního průmyslu. Snad netřeba připomínat, že v USA jsou nejsilnější lobby židovská a zbrojařská. A mouřenín, kterého si sami připravili sám iniciativně přijde s nápadem, že války a zbraně jsou “fuj”…. mana z nebes … toho by přece nevyužila jen neschopná nula nebo někdo inkluzivně vzdělaný. Celkem by mě zajímalo, jak se skuteční hybatelé moci tvářili, když tuto jeho myšlenku poprvé uslyšeli. Osobně se domnívám, že po ověření, zda to opravdu myslí vážně museli slavit několik dnů v kuse. A tvrdím, že za dobrovolnou likvidaci celého odvětví přesné strojní výroby, což zbrojařská produkce je, vč. současného vyklizení obsazených obchodních trhů mu v Kongresu USA tleskali vestoje krátce a málo …

Pokud je vše připraveno, zbývá čekat nebo vyprovokovat nějaký spouštěč. Mohou to být volby nebo nějaká demonstrace. Ve vhodný okamžik se tak v celém mediálním prostoru, který hegemon ovládá, najednou objevují články např. poukazující na “nedemokratičnost voleb”, může se i prohlásit, že volební výsledky státy ovládané hegemonem neuznávají nebo vítězem prohlásit někoho, kdo vůbec nekandidoval … osvědčenou metodou je taky šířit mediální vlnu “brutálních” zásahů proti pokojným demonstrantům atd. Následně nějaký novodobý “Hlas Ameriky” začne mimořádné vysílání a současně pátá kolona v cílové zemi (neziskovky) začne upozorňovat na výstupy všech západních médií, začne organizovat demonstrace, různé pochody atd.. Tohle je pak doslova koncert, kdy vznikne takový mediální tlak, který slabší povahy a rozkolísaný režim nevydrží.

Opět pár příkladů – z posledních prezidentských voleb v USA existují kamerové záznamy, které dokládají falšování, existují místopřísežná prohlášení o podvodech … dovede si někdo představit, jaký mediální tlak by nastal, kdyby byl obdobný materiál k dispozici z prezidentských voleb v Bělorusku? Ovšem v případě USA je činnost naprosto opačná – vše ututlat, kdo na nesrovnalosti poukazuje, toho umlčet. Tohle nějak nekoresponduje se starostmi “ctihodných pánů” o čistotu demokratických voleb …

Další příklad – tzv. Žluté vesty ve Francii. Jejich největší demonstrace měla tuším přes milión účastníků a nedocílili ničeho. Jo, kdyby tak byla miliónová demonstrace v Bělorusku …

A případ z opačné strany – když tenhle scénář začal v Bělorusku, tak v Kremlu měli zcela jistě opravdové starosti. Představa, že Bělorusko začlení do své zóny vlivu USA byla a jistě je neakceptovatelná za žádnou cenu. A povšimněte si, že Putin nevyslal do Běloruska tanky a armádu, ale naložil do letadla novináře a televizní hlasatele a … a baťka Lukašenko situaci ustál.

Co z toho vyplývá:

  1. kdo ovládá informační pole, ten skutečně situaci řídí. A informační pole – to je jen vznešený název pro výsledek činnosti médií, které svými výstupy ovlivňují nebo formují názory a myšlení svých odběratelů, tedy čtenářů a diváků. Proto by mělo mít nejvyšší prioritu zformování alternativních medií
  2. za práva, svobodu a budoucnost se nedemonstruje, nesepisují se petice, ale BOJUJE, vždyť ani milión demonstrantů v žlutých vestách ničeho nedocílilo.
  3. tzv. politické neziskové organizace placené a organizované ze zahraničí pak nejsou ničím jiným, než nástrojem hegemona pro udržení získané moci. S pravou dobročinností nebo neziskovostí jejich činnost nemá nic společného

V “horké” válce vítězí ten, kdo má lepší zbraně, je schopen rychleji nahrazovat jejich ztráty a současně s nimi umí lépe zacházet. Nejsme naštěstí v horké válce, ale zatím jen mediální – proto vítězem bude ten, kdo bude lepší na tomto bitevním poli. Tady je mimochodem pravý důvod aktivit Jourové, pornoherce Jandy a spol. – vědí, že nemají pravdu, ovšem taky vědí, že pokud neumlčí protivníka, tak je čeká porážka. Dříve nebo později. Kdyby pravdu měli, tak nemusí nikoho umlčovat, protože by měli přirozenou autoritu danou tím, že mluví pravdu a nepoužívají dvojí metr. Jinými slovy – buď zakážou internet nebo dříve či později prohrají. Tak prosté to je.

Poslední poznámka pro ty, kteří i dnes věří, že barevné revoluce jsou spontánní záležitost uvědomělého a vzdělaného lidu a nejsou nikým řízeny. Pro tyhle spoluobčany bych měl otázku – věříte, že sad roste sám? Ono totiž pravděpodobnost, že uvidíte sadaře, jak se stará o stromy, je mizivá (stejně jako, že budete přítomni dílčímu aktu řízení barevné revoluce), přesto je sad upravený a dává plody. Pokud vedle sebe budou sady dva – jeden někým upravovaný a v druhém budou stromy růst samy, bez lidského zásahu, pak rozdíl poznáte velice brzo.

Úplně stejně to je s lidmi – když nebudou řízeni, koordinováni, tak 2 lidé budou mít 3 názory a k žádné revoluci nemůže dojít, protože protistrana (státní moc) je vždy na nějakém stupni organizovanosti, např. každá státní moc má organizované silové složky atd. Tady mimochodem hledejte podporu a snahu udržovat alternativu názorově roztříštěnou. Nesjednocená alternativa nepředstavuje hrozbu.

Ne nadarmo existuje bonmot, jehož obsahem je tvrzení, že barevná revoluce nemůže vzniknout v USA, protože tam není ambasáda USA … Nedávná historie však ukazuje, že ani toto tvrzení nemusí zcela platit. Aktuální dění v USA totiž ukazuje, že skuteční držitelé moci jsou schopni zorganizovat barevnou revoluci i ve své domovině … jen aby si moc udrželi.

Příští díl bude o volbách – jak si revolucí, resp. převratem získanou moc udržet.

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Počet hodnotících: 0

Zatím nikdo nehodnotil. Budete první ...

Napsat komentář