Vize, jakou potřebujeme/1614
Vize, jakou potřebujeme/1614
Do diskuse o kapitalismu (jak ho definovat, jak se vyvíjí, jaké má jeho fungování důsledky, jak je spojen s dalšími atributy společnosti apod.) iniciované polemikou Budil-Sak přišla řada podnětů. Některé přesahující stávající rámce chápání problematiky, která je s tím spojena. Vybírám a komentuji nejpřínosnější. Od svého textu odlišuji barvou.
Několik kritických poznámek – část I.
Ondřej Černík
Tohle je přesně typ evangelia: vezmu extrémní případ a udělám z něj definici celého systému. Epstein je případ kriminality, elitních sítí, selhání institucí a sebeprosazování — ale není to definice kapitalismu. Ukazuje to spíš na to, že autor těchto závěrů nečetl pečlivě z knihy Ivo Budila, nebo by z ní nejspíše nepochopil nic. Je to maximálně ilustrace: za určitých institucionálních podmínek může existovat záchytná impunita — momentálně to vidíme v Česku u soudruha Bureše (A. Babiše), který v demokracii, ač odsouzen, jako bývalý soudruh z vyšší vrstvy nepřijímá trest… ani z úst vlastního syna. Takový je to teď „kapitalista“ — nomenklatura se jen přelepila do nové role. Ano.
Co se týče českomoravskoslezských prospěchářů z řad komunistických antikomunistů (nejen Pavel, Pithart, Bek… či Svěrák a mnoho dalších, ale většina soustátí zvaného Missverständnis(Nedorozumění) v roce 1989 — 1,5 milionu i se slovenskými bratry a sestrami), ti prchli nejčastěji k televizním obrazovkám a někteří u nich zůstali dodnes. Velmi dobře o tom píší Jaroslavové Unger a Šulc v knihách Dějiny píšou vítězové a Inventura: Kam jsme to došli. Řekl bych, že obě práce „biafře ducha“ z reálného socialismu dodnes pouze netleskají — a tito autoři rozhodně u televize neseděli.
K závěru příspěvku krátké vyjádření: začíná to politicko‑sociologickou tezí (Djilas, „nová třída“, „downkapitalisté“) — to je interpretační rámec, ne herní model. Pak přijde přechodová věta: „musíme jít dál, popsat konkrétně, jak střet probíhá“.
A místo konkrétního popisu následuje deklarace: „existují ekonomické subjekty, kde dominují kooperativní strategie v reálných hrách, jsou samovynucující se Nashovy rovnováhy…“ + slovo „poziční investování“. To zní jako game theory, ale chybí přesně to, co dělá teorii her teorií her — což je u autora stránek více než časté. Další typický trik: záměna pojmů.
„Dominantní strategie“ má přesnou definici (dominance). Naopak „kooperativní strategie“ není standardní technický termín — je to svěrákovsko‑troníkovský paskvil. „Nashova rovnováha založená na kooperativních strategiích“ je buď trivialita („kooperují, protože se jim to vyplatí“ — jako 1,5 milionu soudružek a soudruhů v Missverständnisu), nebo něco, co vyžaduje explicitní mechanismus (reputace, opakování, sankce, kontrakty — ale to je mimo marxisticko‑leninskou jedinou vědeckou teorii). Bez formalizace to není nic…, ale to matematikovi a ekonomovi není nutné vysvětlovat!
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12967-komentare.html
Článek, na který reaguje je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12967-vize-jakou-potrebujeme-1583.html
Krátce a věcně: poznámka autora stránek, že P. Sak nepřesně interpretuje Hegela („pán a rab“), je tentokrát na místě. U Georga W. F. Hegela nejde o morální bajku o „hodném pracujícím“ a „zlém konzumentovi“, ale o dynamiku sebevědomí: skrze práci a zprostředkování světa se mění vztah závislosti a uznání. Kdo z toho udělá mechanickou „dějinnou nutnost“ bez pojmové přesnosti, kazí právě to, co je na Fenomenologii ducha silné.
Současně: pokud se bavíme o kapitalismu, tak mě už dnes nezajímá jen „jaký byl“ (to Ivo Budil popsal více než velmi dobře), ale „jaký bude“ a jak se dál vyvine. A tady plně souhlasím s Budilovou diagnózou manifestního kapitalismu:
„Idealisté neoliberální tržní ekonomiky byli zklamáni. Neomezený trh nevyústil ve společnost všeobecného blahobytu, ale naopak v neoliberální dystopii, která nejen způsobuje obrovské sociální rozdíly, prohlubující se chudobu a paralýzu lidské tvořivosti a intelektu, ale vede také k militaristickému avanturismu, jenž ohrožuje existenci lidstva jako takovou.“ (Budil, 2025)
Jsem rád, že to bylo řečeno takhle jasně.
A teď „pro pracující lid“… myšlenkou VIZE bylo vrátit ekonomii dolů k lidem. To, co mi v podobných debatách vždy chybí, je definice toho, co je životaschopný kapitalismus pro nové tisíciletí. Podle mě to není žádný morální rámec ani narativ, ale funkční pravidla hry:
Životaschopný kapitalismus =trh se soukromým vlastnictvím, kde se vyplatí investovat do produktivity a inovací víc než do protekce; a kde jsou pravidla vymahatelná a nastavena tak, že se nevyplatí je kupovat ani ohýbat, aby se z trhu stal stroj na renty.
Jinak řečeno: kapitalismus bude žít jen tehdy, když zisk bude typicky odměnou za tvorbu hodnoty, ne za kupování pravidel.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12968-komentare.html#616858
Článek, na který reaguje je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12968-vize-jakou-potrebujeme-1584.html
K tomu:
- Nejdříve k první části, která je asi pro mnohé méně srozumitelná. Chci upozornit jen na určité nebezpečí, které se skrývá v názoru či spíše heslu: „bez formalizace to není nic“. Velmi často, a to právě na půdě teorie her, formalizace „praecox“ (předčasná) supluje odfláknutou práci s pojmy a přesné definování toho, o co jde. Prostě použijeme různé symboly, nejlépe ze tří různých abeced, aby to vypadlo učeně, a vyjádříme pomocí nich triviality, aniž bychom zadali netriviální matematickou úlohu. A to hlavně proto, abychom tím překryli nedostatečné vymezení předpokladů. – Tím se nechci dotknout poctivé práce skutečných (wirklich) profíků v oblasti teorie her, mezi které J. Nash či L. Hurwicz patří.
- Definici životaschopného kapitalismu rozhodně vítám. Je to posun vpřed. Ale právě zde je třeba odpovědět na otázky:
– Jaké jsou předpoklady toho, aby kapitalismus takto fungoval?
– Co nejobecnějším formou či základem kapitalismu (mechanismů fungování kapitalismu) očištěného (očištěných) od normativních atributů (zbožných přání)? ///Zde je nutná přesná formulace.///
– Je fungování kapitalismu slučitelné s tím, aby „inovace byly víc než protekce“, aby byla „pravidla vymahatelná“, aby se „nevyplatilo je kupovat či ohýbat“, aby se „z trhu stal stroj na renty“, aby byl „zisk odměnou za tvorbu hodnoty, a ne kupování pravidel“? Tj. za jakých podmínek může být fungování kapitalistického mechanismu odolné vůči pozičnímu investování? ///P. Sak a R. Novotný řeknou, že ze samotné podstaty kapitalismu nemůže být dlouhodobě životaschopný, P. Budil řekne, že za určitých podmínek „latentní“ (submisivní?) kapitalismus může být životaschopný v Černíkově smyslu.
- To je to, k čemu by měla diskuse vést. Byla to i zásadní otázka, kterou si soudruzi kladli za minulého režimu (a kterou si asi kladou i soudruzi v Číně): Jak daleko si připustit kapitalismus k tělu, aby nás nesežral? – Bez vyjasnění této otázky nikdo žádnou životaschopnost vizi nedá.
(Pokračování)