Vize, jakou potřebujeme/1615

Vize, jakou potřebujeme/1615

Do diskuse o kapitalismu (jak ho definovat, jak se vyvíjí, jaké má jeho fungování důsledky, jak je spojen s dalšími atributy společnosti apod.) iniciované polemikou Budil-Sak přišla řada podnětů. Některé přesahující stávající rámce chápání problematiky, která je s tím spojena. Vybírám a komentuji nejpřínosnější. Od svého textu odlišuji barvou.

Několik kritických poznámek – část II.

Ondřej Černík

Cituji R. Valenčíka: „V diskusi na 104. online setkání k pěstování vize několikrát zaznělo, že je důležité přesně vymezit, co chápeme pod pojmem „kapitalismus“. Problém řady nedorozumění totiž spočívá v tom, že do tohoto pojmu vkládáme různé — někdy i emocionálně podbarvené — představy. Za sebe doporučuji kapitalismus chápat takto: Kapitalismus je ekonomický systém založený na konkurenci rozšířeně se reprodukujících kapitálů v tržním či částečně tržním prostředí.„

To však ukazuje na fatální neznalost a nevymezení pojmů v definici samotného autora stránek. Osobně bych ho nechal opakovat předmět Občanská nauka už na základní škole. Je zcela zjevné z této definice poručíka Troníka, že soudruzi v Sovětském svazu věděli o kapitalismu pramálo — a proto ani ex‑soudruh ze studií toho nejspíše moc nepobral.

Definice je příliš obecná: „konkurence rozšířeně reprodukujících se kapitálů v tržním či částečně tržním prostředí“ by v extrému mohla sedět i na různé hybridy (státní kapitalismus, korporativismus), pokud si autor nedá tu námahu a nevymezí vlastnictví, vymahatelnost, bankrot a pravidla hry. Jinak zůstane pouze bankrotářem ve smyslu výroku Lva Trockého: s nesprávnou teorií nikdo nikam nedošel.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12969-komentare.html#616864

Článek, na který reaguje je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12969-vize-jakou-potrebujeme-1586.html

K tomu:

Samozřejmě, že přesná definice musí být dostatečně obecná, aby ukazovala to, co je podstatou kapitalismu „usazeného“ či „obsaženého“ v různých hybridech. Jednou z konkretizací pak může být „životaschopný kapitalimus“tak, jak jej O. Černíky definuje: „trh se soukromým vlastnictvím, kde se vyplatí investovat do produktivity a inovací víc než do protekce; a kde jsou pravidla vymahatelná a nastavena tak, že se nevyplatí je kupovat ani ohýbat, aby se z trhu stal stroj na renty“. To je asi ten správný „čistý kapitalismus“. Má jen jeden problém. V realitě neexistuje.

Několik kritických poznámek – část III.

Ondřej Černík

S Ivo Budilem souhlasím v diagnóze „neoliberální dystopie“, ale u této pasáže bych brzdil: tvrzení, že anglosaské jádro „proměnilo takřka celý svět ve využívanou periferii“, je malováno příliš širokým štětcem. Periferií není Skotsko ani Porúří; a úpadek rybolovu nebo deindustrializace Porúří není důkazem „vyplundrování světa“, ale důkazem dlouhodobé strukturální změny i uvnitř samotného jádra. Pokud má být „periferie“ analytická kategorie, chce to operacionalizaci: co přesně měří periferii a kdy. A slovo „nahodilé prolnutí průmyslové revoluce“ je příliš pohodlné — mocenská převaha nevzniká náhodou, ale kombinací institucí, techniky, financování a moci. Ivo Budil je silný tam, kde popisuje, kde systém selhává; slabší je tam, kde z přesné historie sklouzne k univerzální formuli.

K přílepku R. Valenčíka jen pár slov, jelikož s tím nemá cenu ztrácet čas. Autor stránek tu opět dělá stále totéž: vezme slova z teorie her (Nash, commons), přilepí je na velký příběh o „globální moci“ a místo modelu dodá seznam možností a morální slovník. To není teorie her. To je narativ s matematickým make-upem, korektně řečeno s Gesichtem v realitě.

„Dodržení pravidel není pro žádného hráče v žádné situaci strategií v Nashově rovnováze.“To je cimrmannovské tvrzení bez modelu. V opakovaných hrách, s monitoringem, reputací, sankcí a endogenní pravděpodobností detekce se může kooperace stát rovnováhou (folk theorem). Tvrdit „v žádné situaci“ je typický troníkovský absolutismus: zní to pevně, ale je to metodicky špatně.

A vše v duchu: „toto vím naprosto přesně, soudruzi!“ Například „kooperativní strategie“ není standardní technický termín (v kooperativní teorii her je to jiný svět, v nekooperativní teorii her zase jiný). „Samovynucující se Nashovy rovnováhy založené na kooperativních strategiích“ jsou buď trivialita („kooperují, protože se jim to vyplatí“), nebo to vyžaduje explicitní mechanismus (reputace, opakování, monitoring, sankce). Tady je to klasický valenčíkovský zmatek. Nikdo opět neukáže hráče, payoffy, informační strukturu, rovnováhu. Jen tvrdí, že to existuje a že je to „jeden z nejvýznamnějších teoretických výsledků“.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12970-komentare.html#616867

Článek, na který reaguje je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12970-vize-jakou-potrebujeme-1587.html

K tomu:

Poznámky Černíka k Budilovu textu jsou relevantní. Formulace I. Budila o „nahodilém prolnutí s průmyslovou revolucí“ není patrně zcela přesná.

Pokud jde o pokus zesměšňovat můj text, může to dělat podle libosti. Problém je v tom, že patrně z důvodu hypertrofie potřeby vlastní dominance občas ztrácí schopnost číst, porozumět textu a reprodukovat jej. Čtenář si to může ověřit na jeho komentáři k formulaci vytržené z kontextu (vyznačil jsem červeně), která popisuje jednu ze čtyř situací, které mohou nastat u hry typu Tragédie společné pastviny viz (jak si může ověřit každý, kdo rozklikne odkaz na původní text):

Tragédie společné pastviny: Pojem teorie her, hra, ve které se hráči dohodnou na dodržování pravidel, ale existuje možnost pravidla porušit, viz též legální a nelegální hry. Pořadí velikosti výplat určitého hráče je od nejmenší k největší: 1. hráč pravidla dodrží, ostatní nikoli; 2. nikdo pravidla nedodrží; 3. všichni pravidla dodrží; 4. hráč pravidla nedodrží, ostatní pravidla dodrží. Dodržení pravidel není pro žádného hráče v žádné situaci strategií v rámci Nashovy rovnováhy.
Snad se přece jen někdy O. Černík naučí číst text s pochopením jeho obsahu…

Vydržte, stojí to za to. V závěru své „kritické kritiky“ bude O. Černík formulovat zajímavá a přínosná tvrzení.

(Pokračování)