Vize, jakou potřebujeme/1617!!
Do diskuse o kapitalismu (jak ho definovat, jak se vyvíjí, jaké má jeho fungování důsledky, jak je spojen s dalšími atributy společnosti apod.) iniciované polemikou Budil-Sak přišla řada podnětů. Některé přesahující stávající rámce chápání problematiky, která je s tím spojena. Vybírám a komentuji nejpřínosnější. Od svého textu odlišuji barvou.
Několik kritických poznámek – část VI.
Ondřej Černík
Jaroslav Šulc tady konečně mluví politicky: bydlení, mzdy, děti, slabí, suverenita. To je hřebík na hlavičku. Bezpečnost nezačíná u předražených stíhaček, ale u toho, zda mladá rodina dosáhne na byt, zda mzda uživí domácnost, zda stát chrání slabší a zda se ekonomika neopírá jen o levnou práci.
A právě proto je zvláštní, že autor stránek mu místo skutečné odpovědi znovu nabízí seminář o tom, jak vést seminář: kritické sdílení, pěstování vize, podstata sporu I. Budil – P. Sak, ideové zázemí. To není posun k praxi, to je návrat do klubovny. Šulc mluví o sociálním a hospodářském problému této země; odpověď zní jako program dalšího kroužku.
Kde ale jako levicový liberál s Jaroslavem Šulcem nesouhlasím, je národní karta. Jakýsi český národní zájem ano — ale ne jako hra starých struktur z IVK proti všem: proti EU, proti Brnu, proti sudetským Němcům, proti „cizákům“, proti každému, kdo se zrovna hodí do role nepřítele. To už není suverenita, to je starý resentiment převlečený za státnickou pozici od člověka, který o sobě mluví v plurálu, tedy „starý pán“, co si ve dvou letech života pamatuje situaci v protektorátu…
Skutečný národní zájem pro 21. století není izolace ani nostalgie. Je to schopnost vybudovat stát, kde se vyplatí pracovat, inovovat, bydlet, zakládat rodiny a podnikat bez protekce. Národní zájem není řvaní proti Bruselu; národní zájem je funkční daňový systém, dostupné bydlení, kvalitní vzdělání, energetická odolnost, průmyslová kompetence a stát, který není kořistí pro renty. Za tím stojí úsilí a odříkání, které je málokdo ochoten podstoupit — rozhodně to nebude Svatopluk.
Takže ano: Jarda Šulc odhaluje pravdu, že levice musí mluvit o mzdách, bydlení, slabých a suverenitě. Ale suverenita nesmí být jen další nálepka pro uzavřenost a hledání viníků. A autor stránek sice směruje vizi, ale místo odpovědi by neměla znít meta‑diskuse s AI. Mnozí víme, že z meta‑diskuse s AI se byty nepostaví, mzdy nezvednou a stát neopraví — a schopní a úspěšní k zbankrotované AI‑levici rozhodně nepřejdou.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12998-komentare.html#616874
Článek, na který reaguje je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12998-vize-jakou-potrebujeme-1593.html
Několik kritických poznámek – část VII.
Ondřej Černík
Tibor Ganzer přináší POUZE přehled různých pohledů na kapitalismus, ale je potřeba hned na začátku rozlišit definici a interpretaci. Liberalismus vidí kapitalismus jako autonomii, konzervatismus jako majetek coby kotvu řádu, neoliberalismus jako algoritmizaci společnosti, marxismus jako vykořisťování a socialismus jako problém distributivní spravedlnosti. To ale nejsou rovnocenné definice. To jsou různé normativní a interpretační brýle jakýchsi romantických intelektuálů, kteří kapitálem mnoho nezískali ve prospěch svůj ani rozvoje všech.
Jinak napsáno: definice má říct, co kapitalismus nutně je. Perspektiva říká, jak ho někdo hodnotí. Když se to smíchá dohromady, vznikne přehled ideologií, ne přesné vymezení kapitalismu.
U T. Ganzera i u autora stránek mi chybí jasné institucionální minimum. Kapitalismus nelze definovat jen jako „soukromé vlastnictví + trh“. To je málo. Musí se doplnit: kdo vlastní, kdo rozhoduje, kdo nese zisk, kdo nese ztrátu, jak funguje bankrot, jak jsou vymahatelné smlouvy, jak je chráněn vstup konkurence, kdo hlídá pravidla a jak se brání dobývání renty. Bez toho se kapitalismus snadno splete s klientelismem, oligarchií, státním kapitalismem, korporativismem nebo prostě s trhem pod politickou ochranou.
A právě tady je problém i s formulací autora stránek: „konkurence rozšířeně se reprodukujících kapitálů v tržním či částečně tržním prostředí“. To je jen marxizující obrys. Chybí v něm to nejdůležitější: instituce, vymahatelnost, bankrot, pravidla hry a ochrana před rentami.
Autor stránek měl doplnit něco podstatně přesnějšího: kapitalismus je institucionální systém soukromého vlastnictví, smluvní práce, kapitálové akumulace, cenové koordinace, konkurence, zisku a ztráty, v němž stát má vymezovat a vynucovat pravidla hry. Jeho funkčnost závisí na tom, zda se aktérům více vyplatí produktivní investování než dobývání renty a capture.
Pro „české vlastence“: capture = když se ze státu, který má hlídat pravidla, stane služebnictvo těch, kteří mají nejvíc peněz, kontaktů a právníků.
A právě tohle autor nedodal, jelikož dodnes nepochopil práci Lea Hurwicze. Řekne „reprodukce kapitálu“, ale neřekne, kdo nese ztrátu. Řekne „tržní prostředí“, ale neřekne, kdo vynucuje smlouvy. Řekne „konkurence“, ale neřekne, jak se brání uzamčení trhu, protekci a politickému vykoupení neúspěšných. Řekne „kapitalismus“, ale nedodá bankrot, odpovědnost, vymahatelnost a ochranu před rentami.
Kapitalismus není jen reprodukce kapitálu na trhu. Kapitalismus je pravidlový systém, kde se má vyplatit tvorba hodnoty víc než nákup pravidel. Kdo tohle do definice nedá, popisuje kulisy, ne mechanismus.
Takže by to chtělo opravdu začít odborně pracovat.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12999-komentare.html#616877
Článek, na který reaguje je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12999-vize-jakou-potrebujeme-1594.html
K tomu:
A šídlo je z pytle ven! Konečně O. Černík dává svou představu o tom, co je podle něj kapitalismus. Přínosné. Dobře si přečtěte, kde končí. Červeně jsem zvýraznil, aby to bilo do očí: „stát má“, za kapitalismu „se má“… Přesně u toho moralizujícího „sollen“, které sám kritizoval a kterému se vysmíval Hegel. Je to o tom trámu a třísce v oku. Ale tím nastoluje důležité otázky:
- Proč to tak v realitě není?
- Nevedou samotné mechanismy reálného fungování kapitalismu k tomu, že stát degeneruje a přestává vymezovat a vynucovat pravidla hry? Například proto, že z jeho fungování vyrůstá systém založený na pozičním investování a strukturách vzájemného krytí lumpáren.
- Je kapitalismus „pravidlový systém“, nebo jeho mechanismy vedou k likvidaci pravidel?
- Proč ještě nikdo (ani Hurwcicz) nepopsal „kdo vlastní, kdo rozhoduje, kdo nese zisk, kdo nese ztrátu, jak funguje bankrot, jak jsou vymahatelné smlouvy, jak je chráněn vstup konkurence, kdo hlídá pravidla a jak se brání dobývání renty“ tak, aby reálný systém nedegeneroval?
- Není hledání toho, co O. Černík nazývá „životaschopný kapitalismus“ hledáním kamene mudrců či kvadratury kruhu? Úloha ze samotné své podstaty neřešitelná.
- Budil, P. Sak, T. Ganzer, R. Novotný, J. Šulc bychom na tyto otázky asi dali odlišné odpovědi. Pokusím se je naznačit v dalším pokračování. Nepochybně má však smysl a je důležité se snažit o to, abychom se společným úsilím co nejvíce přiblížili pochopení toho, jak to je. Pokusím se udělat krůček tímto směrem v další části.