Vize, jakou potřebujeme/1618!!

Vize, jakou potřebujeme/1618

V tomto pokračování se pokusím shrnout některé poznatky z diskuse odstartované knihou I. Budila Dějiny kapitalismu I. – Latentní a manifestní kapitalismus při zrodu moderního světa, reakcí na její ústřední myšlenku z pera P. Saka, do které se zapojil R. Novotný, T. Ganzer., J. Šulc, O. Černík.

Poslední jmenovaný v závěru svých komentářů vymezil kapitalismus takto: „kapitalismus je institucionální systém soukromého vlastnictví, smluvní práce, kapitálové akumulace, cenové koordinace, konkurence, zisku a ztráty, v němž stát má vymezovat a vynucovat pravidla hry. Jeho funkčnost závisí na tom, zda se aktérům více vyplatí produktivní investování než dobývání renty a capture… je pravidlový systém, kde se má vyplatit tvorba hodnoty víc než nákup pravidel. Kdo tohle do definice nedá, popisuje kulisy, ne mechanismus.“

Červeně zvýrazněné v realitě neplatí, dokonce se realitě stále více vzdaluje. To navozuje otázky:

1. Proč to tak v realitě není?
2. Nevedou samotné mechanismy reálného fungování kapitalismu k tomu, že stát degeneruje a přestává vymezovat a vynucovat pravidla hry? Například proto, že z jeho fungování vyrůstá systém založený na pozičním investování a strukturách vzájemného krytí lumpáren.
3. Je kapitalismus „pravidlový systém“, nebo jeho mechanismy vedou k likvidaci pravidel?
4. Proč ještě nikdo (ani Hurwcicz) nepopsal „kdo vlastní, kdo rozhoduje, kdo nese zisk, kdo nese ztrátu, jak funguje bankrot, jak jsou vymahatelné smlouvy, jak je chráněn vstup konkurence, kdo hlídá pravidla a jak se brání dobývání renty“ tak, aby reálný systém nedegeneroval?
5. Není hledání toho, co O. Černík nazývá „životaschopný kapitalismus“ hledáním kamene mudrců či kvadratury kruhu? Úloha ze samotné své podstaty neřešitelná.

K tomu:

Pojďme se na tyto otázky dát odpověď společnými silami. Pokusím se nejdříve podívat se na problém očima těch, kteří se do diskuse zapojili:

1. Sak určitě řekne, že spojit kapitalismus s dodržováním pravidel, které musejí mít morální základ, bez kterého by to nefungovalo, z principiálních důvodů není možná. A bude mít pro toto tvrzení dost argumentů.
2. Budil bude hledat cesty ke spojení „latentního“ (submisivního) kapitalismu se vhodným státním systémem (v historii k tomu několikrát došlo, dnes v úvahu připadá inovovaná forma sociálního státu, jaký fungoval v poválečné západní Evropě, případně marxisticko-konfuciánsky osvíceného autoritativního státu, kterým je současná Čína).
3. Šulc řekne, že většinu současných sociálně ekonomických problémů lze řešit bez odpovědi na tuto otázku, přitom tak trochu opomíjí fakt, že právě „neodpověď“ na ni byla jednou z hlavních příčin selhání všech pokusů o reformu a debaklu celé RVHP.
4. Černík bude dál ve stopách L. Hurwicze a R. Myersona řešit problém kvadratury kruhy a – jak předvedl v diskusi – ignorovat fenomén pozičního investování, který je hlavní příčinou degenerace mechanismů založených na konkurenci akumulujících se kapitálů v tržním či částečně tržním prostředí.

Pro ilustraci a pro pobavení řešení dle R. Myersona: „Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno. Pokud je tedy pokušení velké a pravděpodobnost odhalení malá, mohou být mocní úředníci třeba velmi dobře odměňováni. Měli bychom tedy očekávat, že vedoucí představitelé základních politických institucí budou velmi dobře odměňovanou elitou, vysoce motivovanou potřebou zachovat si svá privilegia„.

To je skvělá myšlenka na Nobelovku. Přitom to je z matematického hlediska úplná pitomost. Předvedu:

Základní myšlenka je jednoduchá: hráč nebude porušovat pravidla tehdy, když pro něj bude výhodnější pravidla dodržovat, než je porušovat.

V elementární podobě lze tento argument vyjádřit takto. Nechť:

p je pravděpodobnost odhalení porušení pravidel,

G je výnos z porušení pravidel,

S je sankce při odhalení.

Očekávaný výnos z porušení pravidel je pak:

E = (1 – p)G – pS

Prosazování pravidel je účinné, pokud je E menší nebo rovné 0.

V tomto základním rámci jsou však pravděpodobnost odhalení p i výnos z porušení G považovány za exogenní parametry. Myersonovo doporučení, že klíčovým nástrojem prosazování může být vhodná struktura odměn (např. vysoké platy úředníků), implicitně předpokládá, že tyto parametry nejsou strategicky ovlivnitelné samotnými aktéry.

Ekonomie produktivní spotřeby tento implicitní předpoklad zviditelňuje a problematizuje.

Poziční investování zde definujeme jako strategickou volbu , jejímž cílem není přímá tvorba hodnot, ale změna podmínek hry ve prospěch daného aktéra. V kontextu prosazování pravidel může poziční investování ovlivňovat:

pravděpodobnost odhalení p = p(z) (např. investice do ovlivňování dohledu, korupce, informační dominance),

výnos z porušení pravidelG = G(z) (např. posílení monopolní či rentiérské pozice),

případně i efektivní výši sankce.

Pokud připustíme existenci takového , pak se očekávaný výnos z porušení pravidel mění na:

E(z) = (1 – p(z))G(z) – p(z)S

V tomto prostředí zvýšení odměny aktéra nemusí automaticky vést ke zvýšení dodržování pravidel. Naopak platí podmínkové tvrzení: Zvýšení odměny selhává jako nástroj prosazování pravidel tehdy, pokud část této odměny financuje poziční investování, které sníží pravděpodobnost odhalení nebo zvýší výnos z porušení pravidel natolik, že očekávaný výnos z porušení roste. Nejedná se o morální selhání aktérů, ale o logický důsledek hry, v níž je poziční investování racionální strategií.

Závěr:

Prozkoumání mechanismů fungování toho, co nazýváme kapitalismem, má při řešení praktických otázek týkajících se současného dění zásadní význam. Bez kvalifikované komunikace se nikam nedostaneme. A – jak se pokusím ukázat v navazujících pokračování – budeme potřebovat podstatně silnější a obecnější teoretický základ.

(Pokračování navazujícím tématem)