Co víme po amerických volbách …
To nejhlavnější sdělení je, že pokud by volby měly něco fakt změnit, tak je klidně zruší, přičemž masivní zfalšování není ve svém důsledku nic jiného. Ukazuje se, že klidná cesta ke změně prostě nevede. O žádnou demokracii ve smyslu vlády lidu nejde ani náhodou, je to hra na demokracii. Z pohledu dočasných elit je to jen kašpárkovic divadlo pro plebs tam dole.
Napřed pár slov, jak a proč vlastně funguje právo, přeneseno – řízení společnosti, státu. Alfou a omegou jsou termíny legální a legitimní. Legální znamená, že pravidla byla přijata a vyhlášena podle společně uznávaných postupů, jinými slovy – v souladu se zákonem, zákonným postupem. Legitimita pak znamená, že většina společnosti pokládá přijatá pravidla za správná, chcete-li spravedlivá, rozumná, zkrátka je ochotna se jimi dobrovolně řídit, dobrovolně dodržovat. Platí tak pravidlo, že mír na bodácích vysedět nelze, jinými slovy – legitimitu násilím nezajistíte. Dozraje-li situace ve společnosti pak do bodu, kdy podstatná část společnosti se s výstupy právních kliček a manipulace ze strany dočasně vládnoucích elit neztotožňuje, nastupuje cesta po trajektorii rozpadu společnosti. Ještě nějakou dobu jsou vládci schopni vládnout, ale už nikoliv na základě společenského konsenzu, nepsané společenské dohody, ale jen na základě tlaku. Ze začátku lehkého – např. se mažou nevhodné názory, zamlčují nevhodná fakta … Jenže tím dochází jen a pouze k “stlačování pružiny” a akcelerace rychlosti na pomyslné spirále rozpadu. Tato taktika totiž přitahuje zvědavé lidí, kteří začínají pokládat nevhodnou otázku “proč”. Další stupně udržení se u moci pak zákonitě musí obsahovat represi proti této skupině, která používá většinově selský rozum a neztotožňuje se s předkládanými nesmysly a končí čistou diktaturou, kdy se obrací pravidlo, že je povoleno to, co není zákonem zakázáno v pravidlo, že je možno už jen to, co je povoleno.
V každé společnosti se vždy našli lidé, kteří si uvědomovali, že pro soužití a rozvoj musí existovat nějaká pravidla. Kdo se jen trošku zajímal o studium práva, tak ví, že jako jeden z prvních počinů v tomto směru je považován tzv. Chammurapiho zákoník. Následovaly další pokusy, kdy asi nejdále dospělo tzv. římské právo, jehož principy se řídíme dodnes. Kdo se ovšem podívá na celou situaci z jistého nadhledu, zákonitě dojde k faktu, že pokud se vyhlášená a přijatá pravidla “dotkla” skutečných vládců, tak se pravidla změnila. Pokud k tomu došlo v ojedinělých případech, zbytek společnosti to byl schopen s větším či menším nadšením akceptovat. Pokud se počtem ovšem překročila určitá hranice, dospělo to do bodu, kdy si lidé začínali říkat: “… když nemusí zákon dodržovat oni, nemusím ani já.” Za ukázkový příklad z poslední doby je možno pokládat situaci kolem Čapího Hnízda. Do té doby byl společenský konsenzus, že očividně účelové kličky v právu byly neakceptovatelné a např. finanční úřady je při kontrolách sankcionovaly. To samozřejmě neznamená, že se tak nedělo, jen dotyčný musel mít dost dobré “krytí” na FÚ, aby se oko kontrolora dívalo jinam. Podstatnou podmínkou ale bylo jisté utajení, chcete-li neveřejnost, a s tím související malá frekvence takového konání. Tento konsenzus rozvrátil až Babiš tím, že se celý mechanismus dostal na veřejnost a začal se veřejně projednávat. Najednou i tomu poslednímu Lojzovi bylo jasné, že něco není v pořádku – peníze určené pro malé firmy skončily (a stále končí) v jedné z největších podnikatelských skupin … a nic se neděje. A začalo obvyklé kličkování, kdy výsledkem bude nepotrestání konání, které v jiných případech bylo tvrdě sankcionováno. Zkrátka každý už vidí, že dodržování zákonů ze strany Babiše je čistě na jeho dobrovolnosti, za vážné a principiální přestupky mu žádné sankce nehrozí. Navíc vyšly najevo další věci – např. že i ta poslední uklízečka zaplatí na daních více, než miliardář Babiš, který sice nějaké stamilióny na daních odvede, ale obratem čerpá ze společné kasy miliardy. Zkrátka všichni ti dole, se mu na jeho bohatství nedobrovolně skládají. Takový prvek feudalismu v tom dnešním kapitalismu. Takže jsme se dostali veřejně do bodu, kdy pravidla a teze o společných daních neplatí pro všechny, ale jen pro ty slabší. Společenský konsenzus je vážně narušen, Babiše drží v horních patrech politiky už jen fakt, že neexistuje viditelná lepší náhrada.
V případě amerických voleb se navíc ukázalo několik dalších věcí. Jedná se o divadlo s názvem “Demokraté vs. Republikáni” – obecně vzato vládnoucí strana vs opozice a pak jak obrovskou sílu mají média, která jsou schopna lidem vnutit svoji verzi “pravdy” bez ohledu na prokazatelná fakta.
Demokraté vs. Republikáni
Volby obnažily prostý fakt, že dělení na Demokraty a Republikány na vládní úrovni je jen taškařice pro obyčejný lid. O žádný souboj ideí nejde, ve skutečnosti jde o zájmy, prachy a být znovu připuštěn ke korytu, kde mě ostatní kolegové nechají mlaskat. Pro zvolení lze v předvolební kampani lhát a přehánět, kdo bude přesvědčivější, ten vyhrává – pozn. k síle médií, které toto konání může významně ovlivnit, se vyjadřuji níže. Po zvolení je možno konat v pravém opaku a zdůvodňuje se to tím, že dotyční byli demokraticky zvoleni. Diskuzi, co je demokratické na tom, že volební hlasy získali díky lhaní, mainstream svoji silou nepřipustí. Klíčové pak však je, že dotyčný musí “zapadnout” do party, musí přistoupit na pravidla hry. Např. veřejně se hlásit k míru, ale současně dát zelenou zbrojní lobby k vojenskému napadání států (a tím uvolnit stavidla státních peněz). D. Trump byl a je v této společnosti za exota, nepatří tam, nehraje jejich hru. Začalo to už tím, že se v r. 2016 stal prezidentským kandidátem za republikány v podstatě proti jejich vůli. Během celého volebního období bojoval nejen s demokraty, ale i s části republikánů, všichni měli pak společné to, že ho mezi sebou nechtěli. Žádný souboj ideí, žádný souboj koncepcí, jak řídit USA … jen (společný) boj vystrnadit ho … za jakoukoliv cenu. I za cenu rozpadu USA. Hlavní je zůstat ještě chvíli u koryta. Zajímavostí pak jistě může být, že tak jako ho nepodporují všichni Republikáni, tak stejně nejsou proti němu všichni Demokraté. Tady prostě to dělení Rep. vs. Dem. nefunguje.
Síla medií.
Tohle je obrovský problém, protože se ukázala jejich skutečná moc, kdy z černé krychle jsou schopni mediálně vyrobit bílou kouli a … a hlavně to lidem vnutit jako čistou pravdu. Uvedu pár příkladů – začnu Obamou. Ještě se ani v prezidentské funkci neohřál a už ho média vykreslila jako celoplanetárního mírotvorce … a dostal Nobelovku. Diskuze, že ve skutečnosti zahájil více vojenských agresí než jestřáb Bush se nikdy nepřipustila. Obama je prostě největší mírotvorce v dějinách planety, smiřte se s tím … tečka. Dále můžeme poukázat na slavné úniky emailů z doby kandidatury Hillary. Ty maily dokládaly, že vedení Demokratů odrovnalo Sanderse pomocí podvodů a domluvy. Síla médií se projevila v tom, že v mediálním prostoru se nepřipustila diskuze nad obsahem mailů (a tím i možnými důsledky), ale pozornost se zcela odvedla k tématu, kdo únik zařídil. Je to jako by se svého času profláklo, že v Osvětimi zplynovávají milióny lidí, ale řešilo by se jen, který lotr tuto informaci pustil ven. Neuvěřitelné, ale tohle bylo jenom zahřívací kolo. Následovalo beztrestné mazání příspěvku prezidenta (!) USA na sociálních sítích, což bylo symbolicky završeno přerušením vysílání jeho řeči na tiskové konferenci, s odůvodněním, že lže (!), když informuje o podaných žalobách. Aktuálně mainstreamová média mažou jakékoliv zmínky a pochybování o regulérnosti amerických voleb, přestože probíhají slyšení před Kongresy, kde se dokládají videa a vystupují svědci pod přísahou. Jako důkaz mainstream nepřipustí nic – místopřísežné prohlášení svědka? … neplatné, počet přijatých hlasovacích lístů významně převyšuje počet rozdaných? … nesmysl, že volili mrtví? … ruský útok na naše hodnoty …. atd. Ta manipulace jde tak daleko, že se zamlčuje i informace, že z několika států odešly dvě varianty hlasů volitelů pro budoucího prezidenta. Média prostě mají sílu udělat z černé krychle bílou kouli. To by až tak nemuselo vadit, děsivé ovšem je, že jejich síla je taková, že tuto lež jsou schopny vnutit a následně vyžadovat od všech. Ti mediální Jidáši jsou schopni vaporizovat fakta a tím významně ovlivnit myšlení lidí a vytvořit povinnou virtuální pravdu, přičemž manipulace pomocí zveřejňování žádoucích průzkumů veřejného mínění je proti tomu naprosto neškodná činnost. O tuto schopnost prezentovat černé jako bílé je třeba média připravit … a nepůjde to jinak, než pozvednutím znalostní úrovně příjemců jejich lhaní, proto jsou důležité všechny alternativní zdroje a blogy s názory občanů. Je to taky ovšem důvod zuřivého boje sluníček pod praporem fejk-ňůs, ruských a čínských hybridních hrozeb.
Rozpad USA
Před nějakou dobou jsem ještě na blogu idnes.cz napsal svůj odhad, že USA směřují k rozpadu. Psal jsem o horizontu 2 let. Nevím, jestli to bude do dvou let, ale jsem si jistý, že rozpad je neodvratný. Tu jistotu mi dodal postoj soudní moci USA. V kostce – USA jsou v podstatě svazkem států, kde platí obdoba toho, co pro společenství lidí. Ty státy se musí řídit přijatými společnými pravidly, přičemž vynucování jejich dodržování je trošku komplikovanější než v případě skupiny občanů. Občana můžete odsoudit a zavřít, v případě státu porušujícího pravidla tak max. vojensky obsadit. A v případě voleb nastala následující situace: některé státy poukázaly na fakt, že jsou zde státy, které porušily přijatá pravidla a nepostupovaly podle nich, přičemž masívně podváděly, v důsledku čehož je volba prezidenta u nich cinklá”. Argumentace byla logická a spočívala na faktu, že pokud někdo ve svazku států si začne dělat co uzná jen sám za vhodné, přijatá pravidla přestávají platit a jsou tedy k ničemu. V důsledku tedy volba společného prezidenta ztrácí smysl, protože pomocí podvodů lze “zvolit” kohokoliv.
A teď k postoji soudní moci USA – zkráceně se dá říct, že jejich vzkaz je … tohle nebudeme řešit, vyřiďte si to mezi sebou. Jinými slovy – od nyní je nejvyšší soud zbytečný, nepotřebný, protože se odmítl byť jen zabývat otázkou, zda má některá ze stran sporu pravdu. Naprosto rezignoval na svoji funkci arbitra, na svou funkci ochrany pravidel přijatých mezi státy, chcete-li ústavnosti USA. Jestli soudci měli strach díky obrovskému tlaku médií nebo to jsou osobnosti fakt “bez koulí”, to možná ukáže až rozbor v budoucnu. Podstatné ovšem je, že pravidla přestala platit, konsenzus na jejich dodržování mezi státy je pryč. Chvíli bude trvat, než se tento fakt “protřepe až dolů” mezi lidi, ale na konci bude každý stát jednat a vystupovat sám za sebe nebo budou utvořeny nové svazky států s novými společnými pravidly. Představa, že Biden bude vládnout i té polovině USA, kde ho veřejně označují za lži-prezidenta, který zvítězil podvodem, je naivní. Pokud by Trump ještě nějakým zázrakem volby zvrátil pak tohle platí i opačně. Rozpad USA začal a nejbližší rvačku odhaduji o to, kdo bude tisknout bezcenné dolary. A domnívám se, že největší vinu na situaci mají média, která přestala plnit roli hlídacího psa.
Ponaučení pro nás
Začnu špatnou a pak dobrou zprávou … špatná zpráva je, že situace u nás není o moc jiná. “Boj” mezi vládou a opozicí je jen taškařice pro hlupáky, která má zakrýt fakt, že se soudruzi vždy nějak dohodnou, aby nebyly ohroženy jejich zájmy a místo u koryta. O blaho občana nebo státu vůbec nejde. Tento “boj” vláda vs. opozice není schopen vygenerovat lídra, proto ho nemáme, resp. nevidíme. Pokud by se totiž mezi nimi objevil skutečný lídr, jednající v zájmu státu a lidu, tak se všichni proti němu spojí, protože to bude jejich smrtelné ohrožení. Byla by zde jistá analogie s D. Trumpem v USA. Důsledkem pak je, že pokojnou cestou ke změně nedojde.
Je tady ale jedna dobrá zpráva – svého času si mocní vybrali k dokončení své destrukce naprosto šedou úřednickou myš … V. Putina. Ten člověk nebyl znám, byl to v podstatě řadový státní úředník, za lídra by ho asi označil v té době málokdo. Přesto se ukázalo, že má v brašně pověstnou maršálskou hůl – dnes je nezpochybnitelnou globální autoritou a ti, kdo si ho vybrali musí dennodenně tlouct hlavou do zdi, jak velkou chybu udělali. Takže, dobrá zpráva je, že v systému může nastat chyba a lídr se může vyprofilovat z aktuálně mediálně neznámé osoby.Na naší straně je prostě neschopnost a díky hamižnosti pak krátkozrakost současných “elit”.
Další věc pak je, co s mainstreamovými médií – situace s jejich silou je u nás totiž samozřejmě obdobná jako v USA. Tady je dle mého jediná cesta – jakýmkoliv způsobem podporovat tzv. alternativní média a současně neposkytovat informace o sobě mainstreamu, což by bylo na zvláštní článek.
Licence článků: k volnému převzetí za účelem zveřejnění
