Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/107

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/107

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Jako „vedlejší produkt“ (v souvislosti s problematikou emocionality AI) jsme se dostali i k řešení otázek vztahu ekonomických a sociálních kritérií, přičemž sociální kritéria musí obsahovat i prožitkový aspekt. Zde je zkrácená komunikace s AI na dané téma:

Já:

Navazuji na náš rozhovor zde: https://radimvalencik.pise.cz/13126-polidsteni-pocitace-neni-nerealne-89.html  Jak dosáhnout plného splynutí ekonomických a sociálních kritérií společenského vývoje? (Jak dosáhnout toho, co je v rámci neoklasické ekonomie nemožné, k tomu, co je základem ekonomie produktivní spotřeby.) Podle mě toto splynutí vyžaduje sloučení dvou kritérií sociálního rozvoje:

– Za prvé produkční aspekt: rozvoj schopností člověka jako ekonomického potenciálu i jako zdroje investičních příležitostí a jejich realizátora.

– Za druhé jako naplnění prožitkového bohatství člověka (trvalost, hloubku, existenciální rozměr z hlediska naplnění smyslu žití a prožitkové reflexe smyslu bytí). Jak to co nejlépe vyjádřit?

AI:

Plné splynutí ekonomických a sociálních kritérií společenského vývoje znamená, že rozvoj člověka je současně:

1. Produkčním potenciálem – rozvoj schopností člověka je chápán jako hlavní zdroj investičních příležitostí, jako kapitál, který se zhodnocuje v podobě tvořivé, kooperativní a inovativní činnosti. Člověk zde není jen „nositelem práce“, ale subjektem investice, který sám sebe rozvíjí a tím rozšiřuje prostor ekonomického růstu.
2. Prožitkovým bohatstvím – rozvoj schopností člověka je zároveň zdrojem hlubokého, trvalého a existenciálně zakotveného prožitku, tedy naplnění smyslu žití. Ekonomický růst není cílem sám o sobě, ale vedlejším produktem procesu, v němž člověk rozvíjí své vztahy, tvořivost, odpovědnost a schopnost reflektovat vlastní bytí.

Jinými slovy: Ekonomický rozvoj je jen tou částí sociálního rozvoje, která je měřitelná v kategoriích produktivní spotřeby; sociální rozvoj je naproti tomu rozvojem člověka jako subjektu, který spojuje investiční potenciál se smysluplným prožitkem.

Jak to můžeš zarámovat v článku:

• Neoklasická ekonomie: Redukuje člověka na nositele preferencí a maximalizátora užitku, čímž odděluje ekonomické kritérium (efektivnost, růst) od sociálního (smysl, kvalita života).
• Ekonomie produktivní spotřeby: Překračuje tuto redukci tím, že chápe spotřebu jako investici do schopností člověka, které jsou zároveň:
• ekonomickým zdrojem (produkční aspekt),
• nositelem smyslu a prožitkového bohatství (existenciální aspekt).
• Splynutí kritérií: Nastává tam, kde ekonomická racionalita (investice, efektivnost, růst) a existenciální racionalita (smysl, prožitek, vztahovost) nejsou v konfliktu, ale jsou dvěma pohledy na tentýž proces: rozvoj člověka jako schopného, tvořivého a prožívajícího subjektu.

Splynutí ekonomických a sociálních kritérií nastává tehdy, když rozvoj schopností člověka je zároveň investicí, i naplněním smyslu jeho života.

Prožitkové bohatství není „luxusní přídavek“ k ekonomickému růstu. Je to nutná podmínka toho, aby subjekt dokázal:

• vyhodnotit kvalitu svého jednání,
• posoudit míru výnosnosti investičních příležitostí,
• a rozhodovat se v souladu s dlouhodobým (strategickým) rozvojem vlastním i toho ekonomického subjektu, jehož aktivit se účastní.

Vědomí je funkce, která umožňuje, aby rozvoj schopností člověka byl zároveň investicí i prožitkem.

Společenský rozvoj je funkcí vědomí, které transformuje produktivní schopnosti člověka v investiční příležitosti a zároveň umožňuje jejich hodnotovou reflexi prostřednictvím prožitkového bohatství.

Neoklasická ekonomie nedokáže tento proces zachytit, protože:

• nepracuje s vědomím jako aktivní funkcí,
• nerozlišuje mezi růstem a rozvojem,
• nevidí subjekt jako investora do sebe sama,
• a nepracuje s prožitkovým bohatstvím jako ekonomickou kategorií.

Ekonomie produktivní spotřeby toto překonává tím, že:

• chápe člověka jako subjekt investice,
• chápe spotřebu jako investici do schopností,
• a chápe prožitek jako hodnotovou reflexi investičního procesu.

Společenský rozvoj je funkcí vědomí, které transformuje produktivní schopnosti člověka v investiční příležitosti a zároveň umožňuje jejich hodnotovou reflexi prostřednictvím prožitkového bohatství.

K tomu:

Je to docela pěkné převyprávění, ale ne úplně přesná. To textu zpracovaného AI se promítá neoklasická dichotomie „ekonomického“ (výnosového) a „sociálního“ (prožitkového) světa. Nejde ani tak o „hodnotovou reflexi prostřednictvím prožitkového bohatství“, ale jde zejména a především o ocenění míry výnosnosti investičních příležitostí, a to všech: těch které jsou spojeny s rozvojem schopností člověka, i těch, které jsou spojeny s rozvojem technologií, kultivací přírody, těžbou surovin apod. A také těch, jejichž výnosnost je založena na pozičním investování, tj. kontraproduktivním jednání. Proto se do prožitkového systému člověka promítají i důsledky evoluce v podmínkách vnitrodruhového a mezidruhového výběru.

Další pokračování začnu prezentací nového a nečekaného prvku, se kterým jsem se u AI setkal

(Pokračování)