Vize, jakou potřebujeme/1722

Vize, jakou potřebujeme/1722

Vraťme se zase z Vesmíru (Měsíce) na Zemi. U nás se toho moc neděje. Přešlapujeme. Od Babišovy vlády se čekal větší „drajf“. Osobně jsem byl více optimistický, pokud jde o nápravu v oblasti změn systému průběžného penzijního pojištění. Přitom zde máme dovedeno řešení až do návrhu konkrétních mechanismů přesně podle Hurwiczovy teorie. Uveřejňuji na pokračování pracovní verzi či spíše zatím jen koncept článku určeného pro zveřejnění v odborném časopisu. Považuji za důležité, protože dokládá možnost téměř okamžitého odstartování komplexních změn, které by byly přínosné téměř pro všechny (kromě malé parazitní části společnosti):

PERSPEKTIVNÍ A RESTRIKTIVNÍ PŘÍSTUP K REFORMĚ PRŮBĚŽNÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU – část I.

Abstrakt

Studie analyzuje dva protikladné přístupy k reformě průběžného penzijního systému: restriktivní, založený na administrativním prodlužování pracovního života, případně i dalších restrikcích (snižování výplat, zvyšování odvodů), a perspektivní, který vytváří podmínky pro dobrovolné prodloužení produktivního uplatnění dle individuálních možností a konkrétních podmínek. Perspektivní přístup je zasazen do širší teoretické struktury vycházející z teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby, je založen na motivaci všech zúčastněných subjektů a identifikování synergických efektů, kterou se odvíjejí od produktivních služeb zaměřených na vytváření podmínek pro prodloužení doby produktivního uplatnění. Při formulování doporučení a závěrů jsou zohledněny zkušenosti zásahů do systému průběžného penzijního pojištění v České republice, kde právě v této oblasti se významně odlišuje přístup vlády v létech (2021-2025 premiéra P. Fialy) a současné vlády (od r. 2025 premiéra A. Babiše).

Klíčová slova: systém průběžného penzijního pojištění, restriktivní přístup, perspektivní přístup, ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování

JEL kódy:  C71, J24

1. Úvod

Reforma průběžného penzijního systému je jedním z nejvýznamnějších strukturálních úkolů současných evropských společností. Demografické změny, technologická transformace práce a proměny životních drah vyžadují nový způsob uvažování o produktivním uplatnění člověka v pozdních fázích života.

Tradiční přístupy k reformě se soustředí na parametrické či přesněji restriktivní úpravy: zvýšení věku odchodu do důchodu, změny výpočtu penzí, úpravy sazeb pojistného. Citelně chybí systematická analýza možností a způsobu využití investičních příležitostí spojených s uchováním a rozvojem těch schopností člověka, které mu umožňují v měnících se podmínkách prodloužit dobu svého výdělečného (a v širším smyslu i produktivního) dobrovolného (motivovaného) uplatnění.

Průběžný penzijní systém (PAYG) je tradičně chápán jako mechanismus přerozdělování příjmů mezi ekonomicky aktivní a neaktivní část populace. Tento přístup však vede k chronickým problémům: klesající poměr plátců a příjemců, tlak na zvyšování věku odchodu do důchodu, rostoucí náklady na zdravotní a sociální péči a zhoršující se motivaci k produktivní činnosti ve vyšším věku. Teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby (EPS) umožňují nahlížet penzijní systém nikoli jako redistribuční mechanismus, ale jako investiční systém, jehož efektivnost závisí na tom, jak dobře dokáže využívat investiční příležitosti spojené s rozvojem schopností člověka.

EPS poskytuje metodiku, která umožňuje identifikovat bariéry efektivnosti, navrhnout mechanismy jejich odstranění a vytvořit perspektivní systém založený na komplementaritě ekonomických subjektů a kaskádovém generování investičních příležitostí. Rovněž tak umožňuje ukázat podstatu odlišnosti restriktivního a perspektivního přístupu k problematice zabezpečení trvalé udržitelnosti PAYG, návazně pak příčinu odlišnosti, resp. protichůdnosti, těchto systémů a odsud vyplývající praktická doporučení, což je i cílem našeho pojednání. Ke splnění tohoto cíle využijeme propojení následujících teoretických a informačních zdrojů:

Teoretické zdroje EPS:

Ekonomie produktivní spotřeby vychází z neoklasické teorie spotřebitele. Inspirace jdoucí jejím směrem najdeme již u A. Pigou, který uvádí, že spotřební příležitosti lze chápat i jako investiční příležitosti (Pigou 1928), J. Neumanna, který ve svém modelu všeobecné rovnováhy redukuje všechny statky na mezistatky (Neumann 1945–1946) či M. Friedmana, který hovoří o cílové orientaci domácností jako o maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu (Friedman 1957). Společné je pro ně to, že kladou důraz na investiční charakter spotřebních aktů, tj. to, přinášejí přímo či nepřímo budoucí příjem a v tomto smyslu i spotřební statky lze považovat za mezistatky. Cílovou stránku chování spotřebitelů či domácností pak interpretují jako „užitek“ v podobě současné hodnoty budoucího příjmu.

Explicitní rozpracování teoretických východisek najdeme v následujících pracích: Daitoh (2010), Daitoh, Nishimura (2021), Psárská (2019), Steger (2002), Soumyananda (2014), Suen (1994).

Současné interpretace ekonomie produktivní spotřeby se v některých detailech vzájemně odlišují. Naše interpretace vychází ze vztahu nabídky a poptávky investičních prostředků (toho, co je investováno) a investičních příležitostí (toho, do čeho se investuje a co přináší výnos) a návazně z možnosti využít investiční prostředky jednoho ekonomického subjektu k realizaci investičních příležitostí s vyšší mírou výnosu u subjektu druhého. To jí umožňuje definovat paretovské optimum jako situaci, kdy jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a návazně položit otázku, co tomu brání a jak dosáhnout přiblížení ekonomického systému paretovskému optimu.

Za připomenutí stojí i důležité myšlenky F. Hirsche, který jako jednu z forem investování do budoucího příjmu uvádí pořizování pozičních statků, které slouží k aktivnímu udržování sociálního odstupu, tj. fungují jako segregační investice s očekáváním budoucího příjmu: „The value of positional goods depends critically on relative position.“ (Hirsch 1976, s. 27) „The pursuit of positional goods is essentially the pursuit of social advantage.“ (Hirsch 1976, s. 32) Hirsch tak chápe poziční statky jako nástroj sociální distance, zdůrazňuje jejich segregační funkci a ukazuje, že jejich užívání deformuje přístup k využívání investičních příležitostí, což v návaznosti na něj vyjadřujeme pojmem „poziční investování“. Podobně se k problematice pořizování pozičních statků vyjádřili i někteří pokračovatelé v jeho díle, např. Hylland a Zeckhauser (1979) nebo Walasek, Bhatia a Brown (2018).

Teoretické zdroje vztahující se k designu a implementaci teorie mechanismů:

Teorie designu (návrhu) a implementace (prosazení) mechanismů, u jejíhož zrodu stál L. Hurwcicz a za kterou bylo uděleno několik Nobelových cen za ekonomii. Souhrnně byly práce L. Hurwicze,  R. Myersona, W. Trockela vydány v obsáhlé knize editované J. Bernejem (2002). Přístup vychází z unikátní diskuse o vztahu trhu a jeho regulace Mises-Lange, ke které se později přidali další špičkoví ekonomové té doby. Z dalších Hruwiczových prací stojí za připomenutí zejména Hurwicz (1973, 1994, 2008).

(Pokračování)