Vize, jakou potřebujeme/1723
Vize, jakou potřebujeme/1723
Vraťme se zase z Vesmíru (Měsíce) na Zemi. U nás se toho moc neděje. Přešlapujeme. Od Babišovy vlády se čekal větší „drajf“. Osobně jsem byl více optimistický, pokud jde o nápravu v oblasti změn systému průběžného penzijního pojištění. Přitom zde máme dovedeno řešení až do návrhu konkrétních mechanismů přesně podle Hurwiczovy teorie. Uveřejňuji na pokračování pracovní verzi či spíše zatím jen koncept článku určeného pro zveřejnění v odborném časopisu. Považuji za důležité, protože dokládá možnost téměř okamžitého odstartování komplexních změn, které by byly přínosné téměř pro všechny (kromě malé parazitní části společnosti):
PERSPEKTIVNÍ A RESTRIKTIVNÍ PŘÍSTUP K REFORMĚ PRŮBĚŽNÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU – část II.
Teoretické zdroje charakterizující restriktivní přístupu:
Při formulování restriktivního přístupu sehrál významnou roli K. Schwab (2017), K Swab, T. Malleret (2020): Probíhá čtvrtá průmyslová revoluce, která vytlačuje člověka (roli jeho schopností) z ekonomiky, což si vynucuje restrikce (omezování) života člověka ve všech oblastech.
Teoretické zdroje k problematice udržitelnosti PAYG v České republice a srovnatelných zemí:
Téma reformy PAYG v České republice a srovnatelných zemích byl časopis Politická ekonomie. Došlo i ke kvalifikované teoretické diskusi na toto téma, která trvala několik let a přinesla velmi dobrý teoretický základ využitelný i k praktickému řešení penzijní problematiky. Za uvedení stojí zejména: Janíčko, Tsharakyan (2013), kteří prostřednictvím modelu ukazují klíčový význam prodlužování doby produktivního uplatnění a formulují hospodářsko-politická doporučení cílená na různé skupiny obyvatel ─ především ženy, obyvatele ve vyšším produktivním věku (55–64 let). Podle nich by příslušná opatření měla zahrnovat rekvalifikační programy, tréninkové programy, aktivní podporu při hledání práce, nebo snahu o sladění rodinného a pracovního života, vhodné nastavení motivací k prodloužení období produktivního uplatnění (Janíčko, Tsharakyan 2013, s. 335-6). Fiala, Langhamrová (2014), Šimková, Sixta, Langhamrová (2016), Langhamrová, Šimková, Sixta (2018). Lakotová (2021) shrnuje stávající diskusi a mj. uvádí: „Politická řešení fiskálních dopadů stárnutí populace by se podle tohoto závěru tedy měla zaměřit především na problematiku stárnoucích osob, např. zvýšením jejich motivace zapojit se na trhu práce i po dosažení důchodového věku. V úvahu připadá také motivace daňovým zvýhodněním, výraznějším zvýšením důchodových dávek v případě odložení jejich čerpání apod. Pozornost hospodářské politiky by měla být věnována také zvyšování motivace zaměstnavatelů osoby v důchodovém věku do pracovních poměrů přijímat, či je dále zaměstnávat. V neposlední řadě by bylo třeba věnovat větší úsilí preventivním i léčebným opatřením v oblasti zdravotní péče, které by prodloužily délku života občanů prožitou ve zdraví“ (s. 65).
Tyto práce vytvořily příznivou odbornou základnu pro porovnání restriktivního a perspektivního přístupu k otázce stability systému průběžného penzijního pojištění u nás. Od roku 2021, tj. uveřejnění příspěvku Lakotové, se však v Politické ekonomii neobjevil žádný článek, který by byl této problematice věnován, což je z hlediska předcházející frekvence i aktuálnosti a závažnosti tématu přinejmenším anomálie. Dokonce se neobjevil za více než pět let ani jediný článek, který by se zabýval problematikou systému sociálního pojištění a sociálního investování, tj. kromě problematiky penzijního systému i financování vzdělání, zdravotní péče apod.
Významné příspěvky byly uveřejněny i v resortně zaměřeném časopisu Fórum sociální politiky Valenčík, Šulc (2020), Valenčík, Sedláček (2020), na které toto pojednání určitým způsobem navazuje.
Z praktického hlediska stojí za povšimnutí obrat v názorech M. Jurečky (2021) a reflexe dané problematiky z pera jednoho z významných teoretiků a publicistů D. Prokopa (2023).
- Metody, teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby jako základ
S tím, jak roste množství uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby v nejrůznějších oblastech, postupně nabývají zřetelnější kontury obecné metodiky:
- Základem je model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.
- První krok je sestavení přehledu všech ekonomických subjektů, které v daném sociálně ekonomickém systému působí:
– Teoretické prizma umožňuje, bychom na všechny ekonomické subjekty v nejobecnější rovině nahlíželi shodně, tj. jako na entity, které disponují investičními příležitostmi a investičními prostředky, jsou schopny do určité míry rozpoznávat míru výnosností vlastních i cizích investičních příležitostí, jsou schopny generovat nové investiční příležitosti. Ekonomickým subjektem může být jednotlivec, skupina osob (domácnost, tým, sdružení), firma, instituce, územní celek na různé úrovni hierarchie.
– Najdeme dominantní ekonomické subjekty, pokud možno výchozí model redukujeme na vztah dvou dominantních ekonomických subjektů.
– Sociálně ekonomických systém tvoří relevantní ekonomické subjekty a vztahy mezi nimi. Pokud je relevantních ekonomických subjektů, řešíme úloha složenou z několika dílčích úloh.
– Důležité jsou i vztahy mezi ekonomickými subjekty na různém stupni hierarchického uspořádání.
- Řešíme základní otázku příslušného sociálně ekonomického systému: Jak dosáhnout toho, aby investiční příležitostí (jak stávající, tak i nově generované) byly využívány podle míry jejich výnosnosti. (To je totéž, jako řešení úlohy: Co brání tomu, aby byly investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti?) – V systému, který modelujeme jako vztah nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí je využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti nutnou a dostatečnou podmínkou naplnění požadavku paretovské optimality (tj. individuální a skupinové racionality).
(Pokračování)