Podaří se počítači polidštit člověka? část 5.
Lidstvo může být racionálnější a lidštější
V předchozích částech jsme viděli, že člověk je bytost, která myslí v pojmech – pomalu, ale do hloubky. Viděli jsme, že tuto schopnost dnes přebírá AI – rychle, ale bez smyslu. A viděli jsme, že pokud lidé přestanou myslet, stane se AI katedrálou v poušti.
Nyní se musíme zeptat: Co to vlastně znamená být člověkem? A co by znamenalo „polidštit“ cokoli – ať už počítač, nebo člověka samotného?
Co je typicky lidské
Pokusme se o definici. Smysl lidského života lze vymezit jako imanentní tendenci člověka k:
- Pravdivému poznání – vidět svět takový, jaký je, ne takový, jaký bychom si ho přáli mít.
- Sebezdokonalování – růst, ne nutně kariérní, ale lidský.
- Odpovědné péči o vnější prostředí – o přírodu, kulturu, civilizaci.
- Vytváření a udržování vztahů – k bytostem, věcem, místům a společenstvím, která přesahují naše vlastní zájmy.
Zkráceně: Smysl je, když člověk pravdivě poznává, sám sebe zdokonaluje, pečuje o svět kolem sebe a odpovědně miluje to, co mu bylo svěřeno.
To je jedna stránka lidství. Ale člověk je také bytost, která selhává – lže, krade, zabíjí, hromadí, běží v křeččím kolečku. Tato druhá stránka vznikla v okamžiku, kdy se lidstvo přestalo řídit potřebami a začalo se řídit nadhodnotou. Práce přestala být svobodnou tvorbou a stala se zbožím. Člověk se odcizil své práci, svým výtvorům, svým bližním i sobě samému. To je první negace.
Nyní stojíme před druhou negací. Ta má dvě složky:
- A) Zvýšení kapacity produkčních sil.
AI, automatizace, robotizace – to vše zvyšuje naši schopnost produkovat. Můžeme vyrábět více, rychleji, efektivněji. Můžeme osvobodit člověka od nutné práce. Tato síla je tu. Je reálná. Ale sama o sobě nestačí. - B) Uvědomění si pravdivého bytí lidí.
Musíme si uvědomit, kdo jsmea co je naším úkolem. Musíme si uvědomit, že smysl není v hromadění, ale v poznání, v růstu, v péči a ve vztazích. A na základě tohoto uvědomění začít jednat.
To je negace negace – návrat k původní jednotě, ale na vyšší úrovni. Ne k naivnímu souznění s přírodou, ale k vědomé spolupráci s ní. Ne k potlačení technologií, ale k jejich vědomému využití pro lidské cíle.
Dosud lidstvo kráčelo dějinami jako slepec – vedeno slepými silami trhu, válek, instinktů a náhody. Negace negace znamená, že tyto slepé síly mohou být nahrazeny poznáním, uvědoměním a mravním soudem. Nikoliv zbavením se vášní – ale jejich podřízením vědomé volbě. Místo slepého běhu dějin – vědomá cesta. To je jádro naděje i odpovědnosti.
Tato druhá negace není samozřejmostí. Je to úkol. A jeho výsledek závisí na tom, zda si uvědomíme, že právě teď – v tomto uzlovém bodě dějin – rozhodujeme o tom, zda se staneme pasivními konzumenty, nebo aktivními spoluautory vlastní budoucnosti.
Apel na čtenáře
Teď, v tomto okamžiku, rozhodujeme.
Praktická rada na závěr:
Příště, když se zeptáte AI na radu, položte si dvě otázky:
- Je to odpověď, nebo ukolébavka?
- Pokud je to odpověď – kdo za ní stojí a jaký má zájem?
A pokud použijete AI k tvorbě textu, jako je tento – vnímejte ji jako nástroj, nikoli jako náhradu vlastního myšlení. Tento článek vznikl ve spolupráci člověka a AI. Podnět a základní myšlenky napsal lidský autor. AI provedla kritiku a navrhla konečnou úpravu textu, především provedla zkrácení dlouhých myšlenek lidského autora. AI se ukázala jako dobrý oponent, ale konečná úprava textu a odpovědnost za obsah textu leží na člověku.
Experiment se šimpanzem nám ukázal, že pojmové myšlení je pomalé, ale hluboké. AI nám ukazuje, že rychlost zpracování znaků může být blesková. Spojení obojího – rozumné, kritické, eticky ukotvené – není samozřejmostí. Je to úkol. A jeho výsledek závisí na nás, na lidech. AI nevyřeší překonání osudového úskalí naší doby, ale může znásobit naše kognitivní schopnosti dobu pochopit a vyhnout se zničujícímu nárazu na útesy.