Proč se nám stále nedaří prosadit změnu? Proč stále prohráváme?

Proč se nám stále nedaří prosadit změnu?

Proč stále prohráváme?

Po prohraných obecních volbách a volbách do Senátu, v situaci defenzivního zápolení o to, aby veřejnoprávnost nebyla krytím soukromých kšeftů, je nutné položit si otázky uvedené v názvu příspěvku se vší naléhavosti.

Odpověď: Protože jsme nepoučitelní a děláme stále stejné chyby. Nikoli chyby taktické, ale chyby strategické!

Zde je nutné připomenout Goethovo: Kdo si dobře nezapne první knoflík, ten už se dobře neobleče.“

O co konkrétně jde? O to, že si stále nechceme připustit, jakou podobu má zlo, proti kterému bojujeme, kdo je skutečným nepřítelem a jakou mocí disponuje. A tak jsme znovu a znovu překvapeni, že prohráváme.

Strukturu, mechanismy fungování, proces vzniku, mechanismy fungování a degenerace současné globální moci jsem popsal již před delší dobou. Nedávno (po likvidaci mého původního blogu) jsem tento významný článek znovu připomněl, viz: https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/struktura-soucasne-globalni-moci/ (pro jistotu jej přikládám jako přílohu i na konci tohoto textu). Dobře si jej přečtěte, jinak budete čekat na zázrak a dělat stále stejné chyby.

Malá poznámka: Oprávněně vzniká otázka, proč se velká většina těch, kteří chtějí změnu, stále vzpírá připuštění toho, jak silného nepřítele máme? – Moje odpověď: Je to intelektuální lenost. Není tak těžké pochopit pár řádek doprovozených obrázkem, který strukturu současné globální moci popisuje. K tomu uvádím citaci z komentáře, který k článku dal Jaromír Habr (a potěšil mě): „Na základě vlastního mnohaletého pozorování pokládám popsanou strukturu za vysoce pravděpodobnou s mírou pravděpodobnosti, hraničící s jistotou.“ (Najdete po rozkliknutí odkazu pod článkem o struktuře globální moci). Pro mnohé (ne-li pro většinu) je však patrně snazší žít v mlhavé naději, že se podaří změnu prosadit i bez přemýšlení. Bez trpělivé osvěty, která rozšíří povědomí a posílí sebevědomí ve směru: „O co jde a co dělat?“ Nebo je lepší si vychutnávat otrávená těšínská jablíčka typu, že „až lidé padnou na hubu, tak se změna podaří“? Netajím se tím, že výše uvedené a podobné názory považuji nejen za hloupé, ale za zradu, kterou každý, kdo je jejich nositelem, páchá sám ve vztahu k sobě.

Kdo si článek o globální moci poctivě přečte, musí si položit otázku: A lze vůbec nějak globální moc porazit? – Odpověď: Samozřejmě. To, že degeneruje a žene svět do slepé uličky zániku chápou mnozí z těch, kteří jí slouží. S tím, jak pokračuje proces degenerace jich přibývá, ale také se vůči nim používají stále brutálnější nástroje zastrašování. Ti, kteří nejvíce usilují o její reformu, jsou odstavování. Nelze se však bez nich obejít. Ze slouhovství se blbne a se servilními hlupáky se fungující strukturu nepodaří udržet. Vytváří se tak hodně křehká rovnováha.

Podmínkou prosazení změny („prolomení hradeb“, o kterém píše Petr Hampl) je možné jen tehdy, když se proreformní síly působící ve struktuře současné globální moci i v jejím jádru podaří získat na naši stranu. Neboli podstata střetu, který se odehrává, je následující: Buď rozštípneme my je, nebo oni budou nadále štěpit nás. (Pochopme to už konečně, nástroje na naše štěpení mají velmi účinné.)

A teď se sebekriticky podívejme na to, co děláme: Místo toho, abychom usilovali o nové (nikoli jen národní, ale i nadnárodní) obrození, demonstrujeme naši hloupost, omezenost, do čehož se promítá i nekvalifikovanost, sklon ke mstivosti, bezradnost, zoufalost, pseudoradikalismus. Tím vším degenerující a vnitřně nestabilní současnou globální moc SJEDNOCUJEME! Ti, kteří fungují v rámci současné globální moci a kteří by rádi podpořili alternativu oprávněně vnímají (byť oprávněnou) naštvanost jako hrozbu. Čím bude naštvanost větší a čím větší nekvalifikovanost přerůstající v tupost projevíme, tím více bráníme rozkladu současné globální moci. Je to tak těžké pochopit?

Proto, a právě proto potřebujeme jako základ osvěty sjednocující, kvalifikovanou, nejen racionálně podloženou, ale i o nejnovější poznání z oblasti věd o společnosti se opírající vizi. Vizi, která dává odpověď na otázky: odkud kam jdeme; co je smyslem bytí a našeho žití v něm; jaké reformy a jak realizovat (včetně názorného identifikování zásadního rozdílu mezi restriktivními a perspektivními reformami); čím začít a jakými dalšími kroky pokračovat; atd. Vizi společně pěstovanou a sdílenou. Vizi, která je schopna ovlivňovat svou intelektuální silou naše potenciální spojence. Je nejvyšší čas soustředit se na tento velký úkol. A také se nebát říct hlupákům, kteří si představuji současný boj jako Hurvínek válku a s oblibou šíří názor, že „lidi jsou hloupí a nejsou schopní pochopit složitější věci“, že způsobují víc škody než užitku, že o nich nelze říct ani to, že „to myslí dobře“, protože oni v podstatě nemyslí.

Příloha (napsaná už před delší dobou):

Struktura současné globální moci

Velmi často se setkávám s otázkou typu: „Jak je možné, že se děje to, co se děje?“

Odpovědět není možná bez toho, abychom věděli, jak se zrodila, jak funguje a jak degeneruje současná globální moc. Před několika léty (7. dubna 2017) jsem to popsal v článku „Před Jihlavou: O (degeneraci) současné moci“.

Článek zaznamenal rekordní počet přečtení a stále je čten (např. za posledních 12 měsíců zaznamenal přes dva tisíce přečtení). Protože to, jak funguje současná globální moc, se neustále zviditelňuje, mohu s odstupem času dát vylepšený koncept. Začnu grafickým zobrazením, které následně podrobně popíšu:

Jádro současné globální moci:

– Poměrně malý počet lidí (necelá stovka), který se setkává osobně, prostřednictvím elektronického spojení a hlavně prostřednictvím prostředníků z bezprostředního okolí jádra současné globální moci.

– Jedná se o přestárlé osoby ovládané vlastními stereotypy, které na vývoj situace reagují bez perspektivní vize, bez snahy problémy řešit, přitom s jediným cílem – udržet představu o svém významu, své všemocnosti a správnosti stereotypů za každou cenu.

– Představují komplementární spojení finanční moci (ovládaní rozdělování nekrytých dolarových emisí), diverzifikovaného a vysoce koncentrovaného majetku, pozadí zpravodajských služeb (globálně špiclujících, dosazujících, vydírajících a v případě potřeby likvidující poskoky globální moci).

– V současné době prožívá toto jádro krizi svého fyzického odchodu, neschopnosti včlenit nové osobnosti, ztráty kontaktu s realitou, selhávání slupky relativně výkonných slouhů v důsledku permanentního eliminování pozice těch, které lze považovat za svým způsobem reformní a kteří patří mezi více kvalifikované.

Slupka relativně výkonných slouhů:

– Několik tisíc hierarchicky vůči sobě postavených osob různé generace, jejichž postavení a vliv se odvíjí od možnosti bezprostředního kontaktu se členy jádra současné globální moci.

– Jedná se o sféru, která je nejvíce vystavena dilematu, zda opatrně, nenápadně, s podporou dalších hledat jiné východisko ze současné globální situace než prosazování silou moci a za každou cenu kurzu vedoucího do záhuby všech, či naopak získávat pozici demonstrováním servility vůči jádru současné globální moci.

– V této oblasti neustále dochází k decimování těch, kteří se snaží o nápravu a záchranu, takže zkušenější se snaží získat pozice předstíranou servilitou s nadějí, že pak budou moci změnit něco k lepšímu; zpravidla však mezi tím se změní oni sami a na podporu změny rezignují.

– Příslušníci této sféry mají rodinné či téměř rodinné dědičné vztahy na členy jádra současné globální moci.

– Objektivní a stále se zvyšující tlak na změnu daný reálným vývojem ve světě, kdy role jádra globální moci a prosazování jeho vlivu klesá, posiluje vnitřní reformní trendy ve sféře relativně výkonných slouhů a vyhrocuje problémy uvnitř této sféry.

– Pokud dojde k obratu v globálním dění, bude vývoj v této sféře podstatným způsobem rozhodovat o tom, s jakými „náklady“ (útrapami, riziky apod.) bude svět kritickým obdobím procházet.

Sféra ideově i morálně vyprázdněných poskoků:

– V globálním měřítku se jedná o několik stovek tisíc hierarchicky vůči sobě postavených osob v průměru mladších než ve slupce relativně výkonných slouhů působících v nejrůznějších oblastech světa a v oblastech, prostřednictvím kterých se uplatňuje vliv (ekonomika, finanční sféra, zpravodajské služby, vlády, parlamenty, státní správa, soudnictví, mediální mainstream, špičky akademické sféry, kultury apod.).

– Intelektuální i morální úroveň této sféry neustále klesá a tendenci k poklesu bude možné zastavit, až se vytvoří situace pro obrat v globálním dění.

– V současné době tato sféra spíše nevědomě, ale v důsledku svých ambicí a vyprázdněnosti, vyvolává určitý tlak na podporu ortodoxie uvnitř slupky relativně výkonných slouhů (která je tak pod dvojím tlakem).

– Tato slupka je řízena pouhými pokyny „shora“ (ze strany stínových struktur moci, kterou veřejnost nevidí), které (ty pokyny), pokud nejsou slepě dodržovány, okamžitě vedou k diskreditaci a eliminování toho, kdo by se chtěl svým rozumem či svou úctou k hodnotám, nad něčím pozastavit; zpravidla však stačí mírnější nástroje udržení poslušnosti.

– Ti, kteří jsou v této slupce, jsou na očích veřejnosti, která si je mylně ztotožňuje s nositeli reálné moci (žádnou nemají), a ve stylu antické tragédie připravují situaci, kdy drtivá většina normálních lidí, včetně těch, kteří si svých intelektuálních či morálních kvalit dostatečně nevážili, pochopí, že jak intelektuálně, tak i morálně jsou vysoko nad těmi, kteří byli nastrčení k tomu, aby jim vládli, aby je ovládali, aby je pokořovali a aby ohrožovali jejich důstojné i fyzické přežití; to je druhý vedlejší produkt této slupky.

– Vedlejším produktem této sféry je velký a stále dynamičtěji rostoucí počet osob, které byly z této slupky vypuzeny nebo z ním odešly na základě vlastního rozhodnutí; jedná se o významný potenciál budoucího obratu v globálním měřítku.

Metastázovaná struktura vlivových sítí

– Jedná se o sítě založené na cíleném poskytování inside informací, které jsou dle dlouhodobé strategie a v reakci na aktuální dění poskytovány do vstupních „terminálů“ (kontaktních osob) přímo ze slupky relativně kvalifikovaných slouhů bezprostředně obklopujících jádro současné globální moci.

– Respektování těchto inside informací jako svého druhu „pokynů“, které se vyplatí respektovat, je jedna z podmínek budoucího výběru vhodných osob do sféry ideově a morálně vyprázdněných slouhů, tj. právě z této „metastázované“ sféry se tento typ slouhů vybírá.

– Metastázovaná struktura vlivových sítí slouží nejen k vyhledávání vhodných osob, s nimiž lze manipulovat, ale také jako multiplikátor prosazování moci, jsou do nich, zpravidla nevědomě, zapojeny na celém světě milióny osob.

– Pokud se to, co prostřednictvím těchto sítí globální moci nepodaří prosadit (a co přitom bylo avizováno jako pokyn či doporučení, jak se zachovat a co prosazovat), vede to k těžkým ztrátám, pokud jde o vliv těchto sítí (v lokálním i globálním měřítku), případně k jejich částečnému rozpadu; proto jsou klíčová rozhodnutí jádra globální moci prosazována silou moci a za každou cenu.

Jak lze vnitřní strukturu současné globální moci poznávat (metodologie)

Je to podobně jako s vnitřní strukturou naší planety. Dovnitř nevidíme, ale na povrch proniká řada údajů, z nichž lze složit představu o vnitřní struktuře.

To, co vidíme z hlediska fungování a degenerace současné globální moci:

– Sférou ideově i morálně vyprázdněných slouhů (kterou někteří mylně ztotožňují s reálnou mocí).

– Metastázovanou strukturu vlivových sítí (s jejich působením se z mnoha stran každodenně setkáváme, případně se jimi i v nějaké míře necháme ovlivňovat, aniž si to uvědomujeme).

Z tohoto dění „na povrchu“ lze však poměrně dobře usuzovat na dění uvnitř, které občas v metamorfovaných podobách „probublá na povrch“. Jde zejména o následující situace:

– Kdy se jádru současné moci nepodařilo prosadit původní deklarovaný záměr, kdy ani prosazování za každou a cenu i silou moci nevyšlo, kdy došlo k vnitřnímu otřesu ve sféře relativně kvalifikovaných slouhů, kdy jádro bylo přinuceno revidovat svůj původní záměr a odepsat část sféry ideově vyprázdněných slouhů, zatím vždy jen v lokálních měřítcích.

– Formou pečlivé retrospektivní analýzy postupů, kterými se určitý záměr či určitá akce k udržení či prosazení moci jádra v určité oblasti připravovaly, kdo a jak do nich byl zapojen, jak se postupně měnila deklarovaná stanoviska.

Brzy budeme svědky poměrně překotného dění ve světě i u nás, takže se připravme na to, že budeme moci z reality vyčíst poměrně hodně.