Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/235
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/235
V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.
Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence,
aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm
Část 17
Kapitola 9 – Individuální existence a problém pokračování
(Pokračování)
9.4 Co je vlastně naše „já“?
To je otázka, kterou si filozofie klade nejméně dva a půl tisíce let.
V našem pojetí není „já“:
- částice,
- orgán,
- oblast mozku,
- ani souhrn vzpomínek.
Je to:
určitý vyladěný výsledek procesu rekoherence.
Jinými slovy:
„Já“ není věc.
Je to struktura. Přesněji řečeno je to stabilizovaná konfigurace odfiltrovaná od obrovského množství chaotických možností.
9.5 Proč je to důležité
Pokud je identita strukturou, objevuje se nová možnost.
Možnost, že pokračování identity nemusí záviset pouze na pokračování biologického nositele.
Tato možnost sama o sobě nic nedokazuje.
Ale umožňuje položit novou otázku:
Za jakých podmínek může být rekoherentní struktura součástí evoluce pokračující za hranicemi našeho 3+1 světa? To je přesnější formulace problému než běžná otázka nesmrtelnosti.
9.6 Pospolitost jako prostředí pokračování
V předchozích kapitolách jsme dospěli k závěru, že rekoherentní čas se neprojevuje na úrovni izolovaného jednotlivce.
Projevuje se na úrovni pospolitosti.
To znamená, že otázka individuálního pokračování nemůže být oddělena od otázky pokračování pospolitosti.
Pokud by byla konkrétní identita součástí struktury, která nemá žádné evoluční pokračování, není zřejmé, jak by mohla pokračovat sama.
Naopak:
Pokud existuje pospolitost, která se stane součástí vývoje organizovaného rekoherentním časem, vzniká možnost, že její součástí budou i některé z rekoherentních struktur, které označujeme jako lidská „já“.
9.7 Proč je všeobecně zprostředkující činnost tak důležitá
Právě zde se znovu objevuje všeobecně zprostředkující činnost.
Pokud skutečně představuje:
- nejúčinnější formu působení na prostředí,
- nejobecnější cíl evoluce,
- základ hodnot,
pak jejím rozvíjením neroste pouze schopnost měnit svět.
Roste zároveň míra souladu subjektu s evolucí, která má pokračování.
Z tohoto pohledu získává všeobecně zprostředkující činnost nový význam.
Nestává se pouze prostředkem přežití.
Stává se prostředkem účasti na těch větvích reality, které pokračují.
9.8 Woody Allen měl pravdu – ale jen napůl
Woody Allen správně pochopil, že většina tradičních odpovědí problém obchází.
Člověka nezajímá, zda přežije jeho dílo.
Zajímá ho vlastně otázka:
Bude pokračovat to, co teď prožívá samo sebe jako „já“?
Na tuto otázku dnes neznáme odpověď.
Můžeme ale formulovat podmínku.
Jestliže existuje pokračování individuální existence, musí být spojeno:
- s rekoherencí,
- s evolučním pokračováním,
- s rekoherentním časem,
- s pospolitostí, která se stala nositelem tohoto pokračování.
9.9 Svět s pokračováním
Proto pojem „svět s pokračováním“ neznamená pouze přežití civilizace.
Znamená mnohem víc.
Znamená možnost, že některé z nejvyspělejších rekoherentních struktur vzniklých v našem světě mohou být součástí další evoluce.
Právě tuto možnost zatím neumíme ani pozorovat, ani matematicky popsat.
Přesto se zdá být logickým důsledkem všeho, k čemu jsme v předchozích kapitolách dospěli.
Shrnutí kapitoly
- Skutečným problémem není přežití společnosti, ale pokračování individuální identity.
- Biologický organismus je produktem dekoherence a z principu konečný.
- Vlastní „já“ je produktem rekoherence.
- Pokud má identita dvojí původ, nemusí její pokračování záviset výhradně na biologickém nositeli.
- Individuální pokračování nelze oddělit od pokračování pospolitosti.
- Všeobecně zprostředkující činnost je způsob, jak se subjekt dostává do souladu s evolučními trajektoriemi, které mají pokračování.
- Otázka individuálního pokračování zůstává otevřená, ale již ji lze formulovat přesněji než jako problém „nesmrtelnosti“.
- Svět s pokračováním je svět, v němž další evoluce zahrnuje nejen pospolitost, ale potenciálně i některé rekoherentní struktury, které dnes označujeme jako lidské identity.
Proč by vůbec někoho mělo zajímat, zda existuje rekoherentní čas. Odpověď zní: protože právě zde se poprvé objevuje racionálně formulovatelná možnost, že problém individuálního pokračování není nesmyslná otázka, ale legitimní součást obrazu reality.
(Pokračování)
