Vize, jakou potřebujeme/1628

K diskusi o tom „jaký je kapitál“/2

Ondřej Černík a Michal Kroh vstoupili do důležité diskuse o tom „jaký je kapitál“. Trochu mě mrzí, že trochu unikla podstata toho, co považuji za nejdůležitější:

Pokud považujeme schopnost všeobecného prostředkování procesů ve vnějším i vnitřním prostředí člověka a lidské pospolitosti za základ zrodu (nejen) lidského vědomí i jako základ všech produktivních schopností člověka, pak v ekonomickém systému, ve kterém jsou investiční příležitosti využívané podle míry jejich výnosnosti, splývá ekonomická a sociální efektivnost: To, co je ekonomicky efektivní je i maximálně sociální (naplňuje neobecnější etická kritéria), a to co je maximálně sociální je i sociálně efektivní.

Když už známe tuto perspektivu, pak stačí:

1. Přesně zjistit, co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívané podle míry jejich výnosnosti.
2. Navrhnout, co dělat, aby příslušné překážky či bariéry byly překonávány.

To je úplně jiný pohled na ekonomiku, než jaký nabízí stará ekonomie (uvězněná ve stereotypech neoklasiky).

Pro úplnost dodáváme ještě druhou část textu O. Černíka:

Gary Becker je navíc v rámci Chicagské školy mnohem širší a poctivější. Neřeší jen p, G a S. Řeší také náklady odhalení a odsouzení. Zavádí vztah mezi výdaji na policii, soudy a další aparát vynucování a pravděpodobností odsouzení. Pracuje s tím, že aktivita vynucování má náklady, například C = C(A), kde A je aktivita policie a soudů, a také s aproximací A = pO, tedy že aktivita souvisí s pravděpodobností odsouzení a počtem deliktů. Dále zavádí společenskou ztrátu:

L = D(O) + C(p, O) + b p f O

Tedy škodu z deliktu plus náklady odhalení a odsouzení plus společenské náklady trestu.

To je aparát. To není hospodská rovnice.

Autor stránek však z tohoto aparátu vezme jen kostru: p, G, S. Nevysvětlí Beckera. Neocituje G. S. Beckera. Nepřizná tradici law and economics. Nepřizná, že jde o klasický kalkul odstrašení. Vezme cizí aparát, ořeže jej, přelepí vlastní cedulkou „poziční investování“ a pak z toho dělá údajnou kritiku Rogera Bruce Myersona.

Dále autor zavede:

E(z) = (1 – p(z))G(z) – p(z)S

a tvrdí, že poziční investování mění pravděpodobnost odhalení p a výnos z porušení pravidla G. Dobře. Ale pokud z znamená poziční investování – tedy lobbying, korupci, právníky, politické kontakty, mediální krytí, ovlivňování dohledu, regulační capture nebo informační převahu – pak to není zadarmo. Minimálně musí být v modelu náklad tohoto z:

E(z) = (1 – p(z))G(z) – p(z)S – C(z)

Bez C(z) autor předstírá, že poziční investování nic nestojí. To je matematicky vadné. Bez C(z) nelze řešit optimum. Nelze říct, kolik se vyplatí investovat do ovlivňování pravidel. Nelze porovnat mezní výnos a mezní náklad. Nelze říct, kdy se rent‑seeking vyplatí a kdy ne. Nelze říct, jak na to reaguje instituce, regulátor, konkurence, soud, veřejná kontrola nebo bankrot. Bez C(z) nejde o model. Jde o nedodělané cvičení.

Takže přesně:

Autor stránek nepřekonal Rogera Bruce Myersona. Nevytvořil novou teorii kapitalismu. Nevysvětlil mechanismus pozičního investování. Vzal ořezanou verzi Beckerovského kalkulu odstrašení, neocitoval Garyho Stanleyho Beckera, přelepil to vlastním slovníkem a tváří se, že právě předvedl matematický průlom.

Pokud to chtěl použít jako obecně známou ilustraci, měl napsat: „Vycházím z klasického Beckerovského kalkulu odstrašení, viz Gary S. Becker, Crime and Punishment: An Economic Approach, Journal of Political Economy, 1968.“ Pokud to vydává za vlastní „Předvedu“, pak jde o nepřiznané převzetí cizího aparátu.

A právě zde je rozdíl mezi účastníky diskuse a autorem stránek. Ivo Budil přináší historickou perspektivu. Petr Sak přináší kritiku negativních důsledků kapitalismu. Jaroslav Šulc vrací debatu k sociální realitě. Radek Novotný a další vstupují do diskuse ze svých pozic. Já se ptám na vlastnictví, rozhodování, zisk, ztrátu, bankrot, smlouvy, vymahatelnost, vstup konkurence, hlídání pravidel a obranu proti rentě. Autor stránek místo vlastního výkonu vytáhne Beckera bez Beckera a ještě se u toho tváří jako soudce Myersona.

To je bohužel nejslabší příspěvek celé diskuse.

Trest v akademické debatě není vězení. Trestem je ukázání na zdroj, který měl být uveden. Trestem je otázka: Kde je Gary Stanley Becker? Trestem je izolace špatného argumentu od velkých jmen, za která se schovává. Velká jména nejsou cedulky do vlastní vitríny. Kdo mluví o Beckerovi, musí citovat Beckera. Kdo mluví o Myersonovi, musí rozumět mechanism designu. Kdo mluví o Nashovi, musí ukázat hru. Kdo mluví o Hurwiczovi, musí ukázat mechanismus. Kdo mluví o Marxovi, musí ukázat vlastnictví, práci, zisk, ztrátu, reprodukci a moc.

1619. S. Vážím si smířlivé syntézy autora stránek v pokračování 1619. Je dobře, že konečně uznává význam otázek typu: kdo vlastní, kdo rozhoduje, kdo nese zisk, kdo nese ztrátu, jak funguje bankrot, jak jsou vymahatelné smlouvy, kdo hlídá pravidla a jak se brání dobývání renty. Jenže tato syntéza zároveň ukazuje, že sám autor přispěl k debatě nejslabším, odbytým podílem: nejdříve neocitovaný Becker, potom velká mlha Hegela, Marxe, AI, vědomí, evolučních šrámů, civilizace a endoparazitů.

Doufám, že nás autor stránek za tuto poznámku nevyžene na „parníky filozofů“ jako v roce 1922, kdy sovětská moc V. I. Lenina posílala nepohodlnou inteligenci z Ruska na německých lodích Oberbürgermeister Haken a Preussen. My nechceme na parník. Chceme jen citace, pojmy a poctivou práci s aparátem.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/13045-komentare.html

K tomu:

Necítím potřebu se vyjadřovat k tomu, co je všeobecně známo a některým dalším konstrukcím. Snad jen k tomuto vzorečku:

E(z) = (1 – p(z))G(z) – p(z)S – C(z)

Zde je vidět, jaké problémy se čtením textu O. Černík má. Žádný člen typu C(z) není nutné do vzorečku dodávat. Náklady jsou obsaženy v samotné proměnné z. To je ta část příjmu, který úředník má a kterou je ochoten obětovat ke snížení rizika, snížení sankce či zvýšení výnosu z poručení pravidel.

(Pokračování)