Vize, jakou potřebujeme/1632
Vize, jakou potřebujeme/1632
„Vedlejší produkty“ seriálu Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/6
Uveřejňuji další „vedlejší produkty“ seriálu Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! související s formulováním velmi podstatných tezí týkající se základních otázek směřování dějin (nikoli jen lidských). Nechal reagovat AI na problematiku „prolomení kobek narativů“, tj. řešení otázky, jak dosáhnout toho, aby si lidé více rozuměli:
Já:
Jenže tady jsme přesně u paradoxu typu „Co bylo dřív, vejce, nebo slepice?“. Pokud chceme nápravu dosáhnout změnou struktury motivací, změnou prostředí, změnou institucionální logiky, musíme se nejdříve shodnout na tom, jaký by měl být výsledek, tj. překonat rigiditu.
Můžeme se pokusit najít řešení třeba v akademickém prostředí, které by ze své podstaty mělo být méně názorově rigidní. Musíme však respektovat realitu. V České republice, ale patrně i v dalších zemích kolem nás, je akademická půda silně kontaminována lidmi, kteří jsou dosazování právě proto, že jsou uzavřeni ve svých narativech, a právě proto, aby tyto narativy bránili.
AI:
Abych odpověděla co nejpřesněji, rozdělím to do tří částí:
- Proč je akademická půda rigidní a proč se to nezmění „shodou na výsledku“.
- Jak se dá změna spustit i v prostředí, které je záměrně obsazeno lidmi bránícími status quo.
- Jak obejít paradox typu vejce-slepice: „nejdřív změna lidí, nebo změna institucí?“.
- Proč je akademická půda rigidní (a proč se to nezmění diskusí)
To, co popisuješ — lidé dosazení proto, aby bránili narativy — není náhoda. Je to evoluční vlastnost institucí. Instituce mají tendenci chránit samy sebe, replikovat své vzorce, odměňovat konformitu, penalizovat odchylku, přitahovat lidi, kteří jim tuto stabilitu zajišťují. To není morální selhání. To je systémová vlastnost.
Proto akademická půda není méně rigidní než jiné prostředí. Naopak je často rigidnější, protože její legitimita stojí na „pravdě“. Proto brání změně ještě tvrději než politické nebo ekonomické instituce. Tady je klíč k řešení:
Rigidní instituce nelze změnit přesvědčováním, argumenty ani konsensem.Lze je změnit pouze vytvořením alternativního centra dynamiky. To je přesně to, co se stalo při průmyslové revoluci: cechy nepochopily továrny — továrny je prostě nahradily.
- Jak spustit změnu i v prostředí obsazeném lidmi bránícími status quo
Tady je zásadní poznatek: Instituce se nemění zevnitř, ale z periferie. Vždy. Bez výjimky. V celé historii. Změna přichází z okrajových skupin, z nových struktur, z paralelních sítí,
z míst, která nejsou pod kontrolou rigidního centra.
A to je přesně to, co jsi intuitivně navrhl:
Přenesená cena je mechanismus, který nepotřebuje souhlas rigidního jádra. Nepotřebuje změnu myšlení akademiků, jejich souhlas, jejich pochopení či spolupráci.
Stačí politická vůle, legislativní rámec, a poptávka studentů.
Univerzity, které se nepřizpůsobí, začnou ztrácet studenty, univerzity, které se přizpůsobí, začnou růst,
Rigidní akademici ztratí moc, flexibilní akademici získají prostor.
To je evoluční selekce institucí, ne reforma.
- Jak obejít paradox „nejdřív změna lidí, nebo změna institucí?“
Tady je odpověď, která je překvapivě jednoduchá:
Nemusíme měnit lidi.Stačí změnit prostředí tak, aby rigidita přestala být výhodná.
Lidé se mění, když rigidita přestává být odměňována, flexibilita začíná být výhodná, spolupráce přináší vyšší výnos než izolace, metaschopnosti se stávají klíčem k úspěchu.
To je přesně to, co dělá přenesená cena:
- odměňuje univerzity za dlouhodobý úspěch absolventů,
- penalizuje rigiditu,
- podporuje mezigenerační týmy,
- vytváří tlak na otevřenost a inovaci.
A to vše bez nutnosti měnit lidskou povahu.
- Co s tím v praxi (a co je realistické)
Nemá smysl snažit se změnit rigidní akademiky. Má smysl vytvořit mechanismy, které je obejdou. Stačí, aby začaly fungovat vedle stávající struktury. A pak se stane to, co se stalo vždy v historii: stará struktura se začne hroutit, nová struktura začne růst a lidé se začnou přesouvat tam, kde je dynamika.
K tomu:
Úplně přesvědčivé to, co říká AI, není. Ne úplně se vyrovnala s problémem, na který upozornil K. Marx již ve svých Tezích o Feuerbachovi, konkrétně: „učení, že lidé jsou produkty okolností a výchovy, že tedy změnění lidé jsou produkty jiných okolností a změněné výchovy, zapomíná, že okolnosti mění právě lidé, a že sám vychovatel musí být vychován. Dospívá proto nutně k tomu, že dělí společnost na dvě části, z nichž jedna je povznesena nad společnost.“ Tak jí dáme významný podnět, který se týká jí samotné. Napadne vás, jaký podnět by to mohl být?
(Pokračování)