Vize, jakou potřebujeme/1654

Vize, jakou potřebujeme/1654

Důležitý odborný seminář k penzím v Poslanecké sněmovně

Před několika dny proběhl v Poslanecké sněmovně důležitý seminář na téma Cesta k trvalé udržitelnosti systému průběžného penzijního pojištění. Podstatným způsobem vycházel z výsledků dosažených při pěstování vize, zúčastnili se ho někteří aktivní účastníci pěstování vize a položil základy týmu, který se této problematice bude systematicky věnovat.

Vystoupení Jaroslava Šulce/1

Vývoj českého penzijního systému: zkušenosti a možnosti – část 1.

Poděkování paní poslankyni Lucii Šafránkové a poslanci Tomáši Doležalovi za pozvání starého zbrojnoše. Na posledním semináři jsem mluvil o škodlivých zásazích politiků do penzijního systému, a ani dnes je nemíním nijak šetřit.

Ke mně zadanému tématu referátu Vývoj českého penzijního systému: zkušenosti a možnosti si dříve než se vyslovím k možnostem úprav českého penzijního systému – jen pár strukturovaných poznámek k dosavadním dobrým i špatným zkušenostem s oběma pilíři českého penzijního systému. V obou jsou problémy zralé k zásadnímu řešení.

  1. K prvnímu pilíři

Za velký úspěch považuji

* poměrně robustní podobu zákona č.155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Otevřel prostor pro parametrické změny. Uznale vzpomínám na jeho autory, zejména Igora Tomeše, Jirku Krále a kolegu z odborů Vítka Samka – bohužel už jsou všichni na pravdě Boží

* to, že se nám koncem 90. let podařilo ubránit náš průběžný systém v I. pilíři před nájezdníky ze Světové banky, usilující nás přesvědčit o výhodnosti jeho transformace na kapitálový systém

* že jsme elegantně zrušili zkraje minulé dekády mylný pokus o II. pilíř opt-out. Jeho realizace by narušila vnitrogenerační solidaritu. Ta je ovšem extrémně vysoká – Jánošíkovská. Bude těžké ji dál držet, tlak lidí z horního příjmového decilu se přestat konečně tak extrémně solidarizovat s plebsem bude sílit

* že se nám – sice horkotěžko, ale přece jen docela – zatím dlouhodobě daří držet přibližnou vyrovnanost příjmů a výdajů systému. Někdy vědomě, jindy shodou smutných okolností – viz Covid 19 a desetitisíce mrtvých důchodců navíc před pár lety, což přece generuje dnešní přebytky

* že si společnost zvykla na poměrně nízkou hladinu důchodů – asi okolo 8 % k HDP. Kdyby se nám podařilo snížit odliv zisků do zahraničí o 100 mld. a přesunout je do důchodů, dostali bychom se k evropsky důstojnějším 10 %.

Za neúspěch naopak považuji

* Příliš vysoký podíl osob okamžitě využívajících nabytého nároku na starobní důchod a nepokračujích v zaměstnání, i když by fakticky mohli. Motivace pokračovat zůstává fatálně nízká a bilance důchodového účtu dostává příliš brzy zbytečně dva údery – snížené odvody a zvýšené výdaje

* až příliš časté novelizace zmíněného zákona – z toho nutně plyne nejistota jak u stávajících, tak budoucích důchodců

* důchodový účet zůstává jako quasi součást státního rozpočtu. To pak umožňuje extrémně silný vliv politiků na důchodový systém, což vede k nestabilitě zákona při často pochybných novelách (obvykle rušených s příchodem nové vládní koalice)

* neochota politiků naslouchat mnohdy velmi promyšleným doporučením expertů z parlamentních důchodových komisí (vedených kdysi Vláďou Bezděkem, Martinem Potůčkem, při NERVu i poslední Danuší Nerudovou). Je plýtvání intelektem

* politicky motivovaná kapitulace před početným živnostnickým sektorem coby početně zdaleka nejsilnější volební skupinou. To umožňuje – u stejně starých osob se stejným oficiálním příjmem – vzhledem k nastaveným jak odvodům, tak algoritmu výpočtu penze asi finančně dvojnásobně výhodnější pozici živnostníků oproti zaměstnancům

* dosud převládající krátkozraký a škodlivý populismus většiny Sněmovny/Senátu znemožňující alespoň částečně tyto finanční distorze zmírnit (poděkování exministru Jurečkovi, byť jeho odvaha zvýšit nyní odvody živnostníkům a zlepšit jejich budoucí důchody vyšla bohužel naprázdno). Nikdo nechce slyšet, že tady tiká časovaná bomba cca čtvrtmilionové armády OSVČ s nízkými příjmy a platícími jen minimální odvody, kteří budou v seniorském věku třít bídu s nouzí (pokud si včas nezajistili souběžné seniorské příjmy)

* opakovaná kontaminace důchodového systému cizími prvky typu výchovné apod., což je osvědčená lidovecká předvolební taktika.

Od těchto konstatování se za chvíli odrazím při formulaci možností změny systému

(Pokračování)

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *