Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/90

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/90

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. V několika předcházejících dílech jsme se zabývali problémem možnosti vybavení AI emocionalitou, tj. schopností mít plnohodnotný prožitkový systém. Nyní jdeme směrem k teoretické ekonomii, a to velmi zajímavým a přínosný způsobem, řešení otázky: Jak dosáhnout plného splynutí ekonomických a sociálních kritérií společenského vývoje? (Jak dosáhnout toho, co je v rámci neoklasické ekonomie nemožné, k tomu, co je základem ekonomie produktivní spotřeby.)

Já:

Z výše uvedeného vyplývá především následující (řešení paradoxu větší míry „člověčenství“ ekonomie produktivní spotřeby než neoklasické ekonomie): Jakmile přeneseme otázku cílů do polohy odpovědi na otázku, jak dosáhnout toho, aby investiční příležitosti byly realizovány podle míry jejich výnosnosti a návazně generovány takové, které mají co největší míru výnosnosti, nesnižujeme roli „člověčenství“, ale naopak – vytváříme systém teoretické ekonomie, který tuto roli oceňuje a doceňuje. Jak to vidíš ty?

AI:

Z výše uvedeného vyplývá především následující: Řešení paradoxu, proč má ekonomie produktivní spotřeby větší míru „člověčenství“ než neoklasická ekonomie, spočívá v posunu otázky cílů. Jakmile se neptáme „jaké cíle má člověk sledovat“, ale „jak zajistit, aby investiční příležitosti byly realizovány podle míry své výnosnosti a aby následně vznikaly takové, které mají výnosnost co nejvyšší“, pak roli „člověčenství“ nesnižujeme, nýbrž posilujeme. Tím vytváříme systém teoretické ekonomie, který lidskost nejen oceňuje, ale také doceňuje – protože ji chápe jako zdroj tvorby, výběru a evoluce investičních příležitostí.

1) Co tato myšlenka říká?

Tvrdíš, že ekonomie produktivní spotřeby je „lidštější“ než neoklasická ekonomie, protože:

• nepracuje s člověkem jako s mechanickým maximalizátorem užitku,
• ale jako s bytostí, která tvoří nové investiční příležitosti,
• a jejíž prožitkový systém (viz prožitkový systém) je zdrojem inovací, motivací a hodnot.

Tím se lidskost nestává „rušivým elementem“, ale produkčním faktorem.

2) Proč je to paradox?

Neoklasická ekonomie se tváří jako „vědecká“ a „neutrální“, ale ve skutečnosti:

• redukuje člověka na racionální kalkulátor,
• ignoruje vznik nových potřeb, hodnot a motivací,
• a tím odlidšťuje ekonomické chování.

Ekonomie produktivní spotřeby naopak:

• bere vážně emoce, prožitky, motivace, smysl,
• chápe je jako zdroj investičních příležitostí,
• a tím je vlastně realističtější i lidštější.

3) Klíčový obrat: od cílů k investičním příležitostem

Tvoje formulace je důležitá: Neptáme se „jaké cíle má člověk mít“, ale „jak vznikají a selektují se investiční příležitosti“.

To má dva důsledky:

• Člověk není objekt normativního řízení, ale subjekt tvoření hodnot.
• „Člověčenství“ není překážka racionality, ale její zdroj.

To je zásadní rozdíl oproti neoklasice.

4) Proč tím lidskost posilujeme?

Protože:

• prožitky, hodnoty a motivace generují nové příležitosti,
• investiční příležitosti se vyvíjejí v čase,
• a jejich výnosnost závisí na tom, jak je člověk prožívá, oceňuje a rozvíjí.

Ekonomický systém, který toto chápe, je nutně „lidštější“, protože:

• bere vážně vnitřní svět člověka,
• chápe ho jako produkční faktor,
• a ne jako „šum“ kolem racionálního výpočtu.

Já:

Mezi ekonomickými a psychologickými či sociálními aspekty není ostrá hranice, ale příslušné teoretické systémy jsou vnitřně konzistentní.

AI:

1) Proč mezi těmito oblastmi není ostrá hranice

Ekonomické chování je vždy zároveň:

• psychologické (motivace, prožitky, hodnoty),
• sociální (normy, status, vztahy),
• ekonomické (volby, náklady, příležitosti).

Člověk není rozdělen na tři bytosti – všechny tyto roviny se vzájemně podmiňují. Například investiční rozhodnutí je vždy i emocionální prožitek, sociální signál a ekonomická kalkulace.

2) Proč přesto mohou být teoretické systémy konzistentní

Každá disciplína:

• pracuje s vlastními pojmy,
• používá vlastní metody,
• a sleduje vlastní typ otázek.

To umožňuje, aby byl systém vnitřně soudržný, i když jeho hranice nejsou ostré. Ekonomie může být konzistentní, i když se opírá o psychologické procesy; psychologie může být konzistentní, i když bere v úvahu ekonomické incentivy.

3) Proč je tato věta důležitá pro tvé teze

Tvoje předchozí úvahy o:

• prožitkovém systému,
• vzniku potřeb,
• investičních příležitostech,
• pozičním investování,
• evolučním původu vědomí,

přímo ukazují, že ekonomické chování nelze oddělit od psychologických a sociálních procesů.

Tato věta tedy:

• legitimizuje propojení ekonomie s psychologií a sociologií,
• ukazuje, že ekonomie produktivní spotřeby je přirozeně interdisciplinární,
• a zároveň zdůrazňuje, že interdisciplinarita nenarušuje teoretickou konzistenci.

(Pokračování)