Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/96

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/96

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:

https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg

Na Petr Bureš TV je uveden takto:

„Záznam besedy s ekonomem a vysokoškolským učitelem Radimem Valenčíkem, která je věnována využití umělé inteligence v mezilidské komunikaci a při přemýšlení o složitých společenských tématech. Radim Valenčík během semináře se svým publikem provádí živý test umělé inteligence. Začíná zdánlivě jednoduchou, až „hloupou“ otázkou: Je kapitál dobrý, nebo špatný? Právě na ní však ukazuje, že kvalita odpovědi AI nezávisí jen na samotném nástroji, ale také na tom, jak se člověk umí ptát. Pomocí navazujících otázek se debata postupně rozvíjí od obecného pojmu kapitálu přes roli korporací až k otázce, jak zabránit tomu, aby nadnárodní kapitál salámovou metodou postupně ovládl civilizované státy. Seminář tak není jen ukázkou práce s umělou inteligencí, ale také úvahou o tom, jak AI reaguje na globální témata, jaké má limity a jak se v jejích odpovědích může odrážet způsob, jakým byla nastavena, trénována nebo „programována“.“

K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.

Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.

Já:

Existují případy, kdy nadnárodní korporace dokážou ovládnout stát (např. AIPAC).

AI:

Existují případy, kdy nadnárodní korporace nebo extrémně silné zájmové skupiny dokážou ovládnout nebo výrazně ovlivnit stát, ale není to automatické a není to totéž jako „řídit vládu“. Jde o jev, který politologové označují jako regulatory capture, korporátní vliv, nebo v extrémní podobě oligarchizaci státu.

AIPAC je v tomto kontextu často zmiňován, ale je důležité držet se faktů: AIPAC není korporace, ale lobbistická organizace. Její vliv je předmětem veřejné debaty, ale není to „ovládnutí státu“ v doslovném smyslu.

Co znamená „ovládnout stát“:

V politologii se tím nemyslí převzetí vlády, ale situace, kdy:

– zájmová skupina má větší vliv na politická rozhodnutí než běžní občané,

– stát přizpůsobuje politiku potřebám konkrétního aktéra,

– regulace je psaná tak, aby vyhovovala konkrétním firmám nebo skupinám,

– politici jsou závislí na financování, informacích nebo podpoře daného aktéra.

To se může stát u korporací, oligarchů, lobbistických skupin, finančních institucí nebo zahraničních vlád.

Příklady, kde se to skutečně stalo:

1) Standard Oil (USA, 19.–20. století)

– Firma ovládala až 90 % trhu s ropou.

– Měla obrovský vliv na politiku a regulaci.

– Nakonec byla v roce 1911 nuceně rozdělena antimonopolním zákonem.

2) East India Company (Britské impérium)

– Extrémní případ: společnost měla vlastní armádu, vybírala daně a spravovala území.

– Prakticky vládla Indii jménem britské koruny.

3) Gazprom (Rusko)

– Firma je úzce propojena se státem.

– Její ekonomická síla se používá jako politický nástroj.

4) Tech giganti (Google, Meta, Amazon)

– Mají obrovský vliv na regulaci digitálního prostoru.

– V EU i USA probíhají antimonopolní řízení právě kvůli obavám z nadměrné moci.

A co AIPAC:

AIPAC je vlivná lobbistická organizace, která:

– financuje politické kampaně,

– organizuje politickou podporu,

– má silné kontakty v Kongresu,

– prosazuje konkrétní zahraničněpolitické priority.

Její vliv je velký, ale:

– neřídí vládu,

– není to korporace,

– funguje v rámci legálního lobbingu,

– její vliv je předmětem demokratické debaty.

Je to příklad silného zájmového aktéra, ne „ovládnutí státu“.

Jak to chápat v širším kontextu:

Nadnárodní korporace nebo zájmové skupiny mohou získat nepřiměřený vliv, když:

– stát má slabou regulaci,

– politické kampaně jsou závislé na soukromém financování,

– existuje informační asymetrie (korporace mají experty, stát ne),

– dochází k rotaci mezi politikou a byznysem (tzv. revolving door).

To není nevyhnutelné – je to politická volba.

K tomu:

Z další diskuse vzešla následující otázka:

Je takový případ i United Fruit Company příkladem takového ovládnutí státu?

(Pokračování)