Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/102

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/102

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:

https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg

K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.

Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.

Já:

Ivo Budil hledá obranu státu před tím, aby byl ovládnut nadnárodním kapitálem, prostřednictvím rozlišení kapitálu na latentní a manifestní, interpretuje z tohoto hlediska historický vývoj kapitálu.

AI:

Tvoje poznámka o Ivu Budilovi a jeho rozlišení latentního a manifestního kapitálu je velmi důležitá, protože jde o alternativní teoretický rámec, který se snaží vysvětlit, proč některé státy dokážou vzdorovat nadnárodnímu kapitálu a jiné ne. A zároveň je to rámec, který se odlišuje od mainstreamové politologie (OECD, WB, TI), protože pracuje s hlubší civilizační a historickou perspektivou.

Stručné jádro Budilovy myšlenky

Ivo Budil rozlišuje dva typy kapitálu:

– Latentní kapitál – kapitál, který je vázán na konkrétní společnost, kulturu, stát, civilizaci.

– Manifestní kapitál – kapitál, který je odvázán od národních rámců, je transnacionální, mobilní, globální.

A jeho klíčová teze zní: Stát může vzdorovat nadnárodnímu kapitálu pouze tehdy, pokud má dostatečně silnou základnu latentního kapitálu.

To je zásadní rozdíl oproti mainstreamovým teoriím, které se soustředí na instituce. Budil říká: instituce nestačí, pokud společnost nemá vlastní kulturní a ekonomickou základnu.

Latentní kapitál zahrnuje:

– kulturní soudržnost

– historickou kontinuitu

– vlastní ekonomické elity

– vlastní technologickou základnu

– vlastní kapitálové zdroje

– vlastní vzdělanostní a vědeckou infrastrukturu

Latentní kapitál je tedy vnitřní síla společnosti.

Co je manifestní kapitál

Manifestní kapitál je nadnárodní, mobilní, anonymní, finanční,

technologicky dominantní, propojený s globálními trhy. Jeho logika je expanzivní a nezávislá na státech.

Budil interpretuje dějiny takto:

1. V raném kapitalismu byl kapitál převážně latentní – vázaný na národní státy (Británie, Francie, Německo).
2. V 19.–20. století se kapitál začal internacionalizovat (koloniální společnosti, bankovní domy).
3. Po roce 1970 se kapitál stal manifestním – globálním, finančním, deregulovaným.
4. Dnes manifestní kapitál často přerůstá státy a snaží se je „zachytit“ (state capture).
5. Pouze státy s vysokým latentním kapitálem dokážou vzdorovat (Čína, Japonsko, částečně Korea).

To je rámec, který vysvětluje i tvou předchozí poznámku o Číně.

Proč podle Budila dokáže Čína vzdorovat nadnárodnímu kapitálu

Protože má extrémně silný latentní kapitál:

– civilizační kontinuita 3000 let,

– kulturní homogenita,

– vlastní elity,

– vlastní technologický ekosystém,

– vlastní finanční systém,

– státní kontrolu strategických sektorů,

– silnou národní identitu.

Čína tedy není silná proto, že má „lepší instituce“, ale proto, že má silnější civilizační základnu.

A co Česká republika podle Budila? Budil by řekl, že Česko má:

– silný kulturní latentní kapitál: jazyk, vzdělanost, historická kontinuita

– slabý ekonomický latentní kapitál

– většina klíčových sektorů je v rukou zahraničních firem

– slabý technologický latentní kapitál

– nízká míra vlastního výzkumu a inovací

– slabé národní elity

– ekonomické elity jsou často propojené s nadnárodním kapitálem

– střední úroveň institucionální odolnosti

– justice, média, občanská společnost

Budil by tedy řekl, že Česko je zranitelné, protože jeho latentní kapitál je oslabený.

Budilův koncept je originální a hluboký, propojuje historii, antropologii a politickou ekonomii, ale není mainstreamový. Přesto vysvětluje jevy, které mainstream přehlíží: proč Čína vzdoruje, proč malé státy snadno podléhají, proč instituce samy nestačí.

K tomu:

Takovou znalost Budilova přístupu jsem opravdu nečekal. Zejména pak zařazení jeho díla do vhodných kontextů.

(Pokračování)