Vize, jakou potřebujeme/1701

Vize, jakou potřebujeme/1701

Mechanismy integrace umělé inteligence do efektivního sociálně ekonomického systému – část 8.

Po prezentování několika forem souhrnných výstupů, které umožňují podívat si na naši vizi „z nadhledu“ a vnímat ji jako celek, se vrátíme k jejímu teoretickému jádru. Navážeme na příspěvek Financování „lékaře čínského císaře“ jako inspirační model pro moderní české zdravotnictví publikovaný ve dvou navazujících dílech, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/13166-vize-jakou-potrebujeme-1671.html

https://radimvalencik.pise.cz/13167-vize-jakou-potrebujeme-1672.html

Příspěvky názorně ilustrují možnosti, které teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby otevírají. Tak tomu bude i v případě tohoto tématu, který je též věnován problematice, kterou jsme nedávno otevřeli. V popularizované podobě jsem uveřejnil teoretický základ příspěvku určenému pro publikování v odborném časopisu. K tomu napsal Tibor Ganzer doplňující pohled:

Simulace „společnosti hojnosti“ – část II.

Tibor Ganzer

Krok 2 – Axiom 1 (okamžité vytlačování) × demografie

V klasickém modelu podle mainstraimové ekonomie demografický úbytek pracovní síly absorbuje automatizaci. Axiom 1 tento tlumič explicitně ruší – roboti nečekají na odchody do důchodu! Efekt: i země s nejrychlejším úbytkem pracovní síly (ČR, SR, HU) zažívají prudký, ne postupný, pokles mzdové zaměstnanosti hned od roku 1–2, protože firmy propouštějí bez ohledu na to, kdo by “stejně” brzy odešel.

Krok 3 – Axiom 2 (kolaps poptávky) × mzdový podíl HDP

Čím vyšší je podíl mezd na HDP (Německo 55,3 %, Dánsko 51,3 %, Rakousko 51,0 %), tím výraznější je pokles agregátní poptávky při ztrátě mzdových příjmů – paradoxně tedy vyspělé ekonomiky s “dobrými” mzdami mají v tomto modelu prudší poptávkový šok než země s nižším mzdovým podílem (ČR, SR, HU ~42–45 %), byť ty čelí většímu podílu ztracených pracovních míst. Efekt se částečně kompenzuje: v malých otevřených ekonomikách (ČR, SR, AT, DK) může export do zbytku světa/EU zmírnit propad domácí poptávky – v modelu ale předpokládám synchronní evropský šok, takže tento tlumič je omezený.

Krok 4 – Axiom 3 (statistická iluze) × institucionální kapacita

Rychlost, s jakou lidé “zmizí” z evidence nezaměstnaných (invalidní důchod, rezignace na hledání práce, přechod na jednotnou univerzální dávku), závisí na kapacitě sociálního systému. Německo, Rakousko a Dánsko mají už dnes robustní systémy sociálního zabezpečení a rozvinuté nástroje aktivní politiky zaměstnanosti – rekvalifikace probíhá rychle a hladce. ČR, Slovensko a Maďarsko mají tyto mechanismy slabší/méně štědré, což paradoxně na počátku vede k vyšším výkyvům oficiální nezaměstnanosti (lidé se hůř dostávají mimo evidenci), než se systém s jednotnou univerzální dávku plně rozběhne.

Krok 5 – Axiom 4 (jednotná univerzální dávka /”daň z robotů a tokenů”) × fiskální a politická kapacita

Předpokládaný rok zavedení jednotné univerzální dávku /”daně z robotů a tokenů” (v okně rok 3–7 dle zadání):

• Dánsko – rok 3 ; 2032 (flexicurity model je fakticky “proto-UBI”, nejmenší politický odpor, nejsilnější fiskální kapacita vzhledem k HDP)
• Rakousko – rok 4 ; 2033 (silný sociální stát, rychlá adaptace)
• Německo – rok 5 ; 2034 (obří průmyslová základna = velký daňový základ pro robotax, ale politicky komplexnější koaliční proces)
• Maďarsko – rok 6 ; 2035 (centralizované rozhodování umožňuje rychlé zavedení, ale slabší nezávislá fiskální kapacita a napjaté vztahy s EU rozpočtem)
• Česko – rok 6 ; 2035 (menší fiskální prostor, potřeba širší politické shody)
• Slovensko – rok 7 ; 2036 (nejpozději – nejužší daňový základ vzhledem k monokultuře automobilového průmyslu včetně dodavatelů, které samo o sobě krizí nejvíc trpí, takže robotax má menší základnu k výběru)

K tomu:

Jednotná sociální dávka je to nejhorší, co může společnost udělat. Demotivuje k plnohodnotnému začlenění člověka do ekonomiky jako základu lidské pospolitosti. Její zavedení je nekróza společenského organismu. Zdroje vytvářené implementaci AI je nutné prostřednictvím obecných mechanismů přesměrovat do odvětví produktivních služeb zaměřených na nové uplatnění člověka, tak, jak je to navrženo v dílech 1694-1699.

(Pokračování)