Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/146

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/146

Obsáhlejší úvahou jsem otevřel nové téma, které se vrací k původní otázce pojmenované s určitou nadsázkou Podaří se polidštit počítač?

Podařilo se nám postoupit dost daleko a opět se do popředí dostala všeobecně zprostředkující činnosti jako základu myšlení (nejen lidského?).

Já:

Připomenu otázky položené AI v širším kontextu uvedeném v předcházející části:

– Je pojem „sociální vstřícnost“ vhodný (a není nějaký jiný ještě vhodnější)?

– Kdo ze současných významných ekonomů to vidí obdobně?

Pokračování mainstreamové, nezajímavé odpovědi, kterou AI dala:

AI:

Jak to zapracovat do dvojjediného kritéria (prakticky)

Navrhuji formulovat cíle takto:

Cíl A — ekonomická efektivnost

• Měřit: využití investičních příležitostí podle návratnosti (sociálně diskontovaná), produktivita, alokace kapitálu do projektů s nejvyšším společenským přínosem.

Cíl B — sociální vstřícnost (operacionalizovaná jako rozvoj zprostředkovávacích schopností)

• Měřit přes několik dimenzí:
  1. Přístup k nástrojům a infrastruktuře (fyzické i digitální).
  2. Možnosti učení a opakování praxe (vzdělávání, učňovství, mentoring).
  3. Sociální sítě a instituce sdílení (komunitní organizace, platformy spolupráce).
  4. Míra externalizace a reifikace znalostí (záznamy, standardy, artefakty).
  5. Míra participace a autonomie (možnost subjektů ovlivňovat rozhodnutí, přístup k informacím).
• Politika: cílené investice do veřejné infrastruktury, vzdělávání, nástrojů a institucí, které umožňují lidem rozvíjet a sdílet zprostředkovávací schopnosti.

Princip komplementarity: politika by měla usilovat o to, aby investice, které maximalizují ekonomický výnos, zároveň rozvíjely (nebo alespoň neomezovaly) schopnosti zprostředkování. Tam, kde je konflikt, preferovat řešení, která internalizují dlouhodobé společenské přínosy (např. veřejné investice, regulační rámce, pobídky).

4) Jak to měřit a hodnotit v praxi (návrh metrik)

• Index zprostředkovávacích kapacit (IZK) — složený index z výše uvedených dimenzí (infrastruktura, vzdělávání, sociální sítě, artefakty, participace).
• Sociálně diskontovaná návratnost investic (SDNI) — ekonomická efektivita přepočtená o vliv na IZK (tj. projekty, které zvyšují IZK, dostávají vyšší váhu).
• KPI pro politiku: tempo růstu IZK; podíl investic s pozitivním dopadem na IZK; míra participace marginalizovaných skupin v rozhodování.

5) Kdo z ekonomů by mohl být spojencem v politické debatě

• Amartya Sen a následovníci (capabilities approach) — pro argumenty o rozvoji schopností.
• Kate Raworth — pro rámec, který spojuje sociální základnu a ekologické limity (dobrá rétorika pro „dvojité kritérium“).
• Mariana Mazzucato — pro argumenty o veřejných investicích do kapacit a infrastruktuře.
• Joseph Stiglitz — pro kritiku úzké efektivity a důraz na institucionální dopady nerovnosti.
• Elinor Ostrom — pro praktické příklady, jak lokální instituce a praxe zprostředkovávají kolektivní kapacity.

6) Doporučení pro formulaci politiky a komunikaci

• Používej „sociální vstřícnost“ jako slogan, ale v politice definuj konkrétní dimenze (viz IZK).
• Navrhni mechanismy podpory zprostředkování: veřejné investice do nástrojů a infrastruktury, programy učňovství, podpora komunitních platforem, standardizace a sdílení znalostí.
• Zaveď měření: pravidelný monitoring IZK a začleň ho do hodnocení veřejných investic (SDNI).
• Komunikační strategie: zdůraznit komplementaritu — rozvoj zprostředkovávacích schopností zvyšuje dlouhodobou ekonomickou efektivitu.

Pokud chceš, mohu teď:

• (A) navrhnout konkrétní složení Indexu zprostředkovávacích kapacit (IZK) s váhami a indikátory, nebo
• (B) připravit krátký policy brief (1–2 strany) pro rozhodovatele, který shrne dvojjediné kritérium a navrhne konkrétní intervence.

K tomu:

Mainstreamová odpověď. Touto cestou se nikam nedostaneme. Proto v dalším pokračování poukážu na zásadní nedostatky v její odpovědi. Předznamenám to, co AI sdělím:

Tebou uvádění autoři (ano, patří mezi sociálně cítící) mají jeden velký nedostatek: Všichni jsou v zajetí neoklasického paradigmatu, kde cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Proto mají doložitelně dichotomické pojetí ekonomie: Ekonomicky efektivní systém musí být doplněn sociálně orientovanou redistribucí. A následně k tomu konstruují různá operacionalizovatelná kritéria či indexy. To je slepá ulička.

A ještě něco dodám…

(Pokračování)