Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/145

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/145

Obsáhlejší úvahou jsem otevřel nové téma, které se vrací k původní otázce pojmenované s určitou nadsázkou Podaří se polidštit počítač?

Podařilo se nám postoupit dost daleko a opět se do popředí dostala všeobecně zprostředkující činnosti jako základu myšlení (nejen lidského?).

Já:

Role všeobecně zprostředkující (předmětné, ale třeba i informační) činnosti jako nejúčinnější formy působení subjektu (např. člověka) na vnější prostředí je důležitá i z hlediska definování dvojjediného kritéria sociálně ekonomického systému.

Běžně se uvádí, že by měl být ekonomicky efektivní a sociálně spravedlivý. Ovšem „spravedlnost“ je právní kategorie a může být definována různě. Pokud vezmeme za základ cílové orientace rozvíjení schopnosti subjektu vzájemně zprostředkovat procesy nejrůznějšího druhu (v co nejširším záběru a co největší vzájemné podmíněnosti), které probíhají v jeho prostředí, můžeme definovat cílovou stránku takto: Jde o to, aby sociálně ekonomický systém byl co nejvíce ekonomicky efektivní a současně sociálně vstřícný. Přitom:

– Ekonomická efektivnost vychází z toho, že investiční příležitosti (bez ohledu na to komu patří) jsou využívány podle míry jejich efektivnosti.

– Sociální vstřícnost znamená, že rozvoj schopnosti všeobecného zprostředkování ve výše uvedeném smyslu je systémem podporována a nic tento rozvoj neomezuje.

Jedno podporuje druhé a postupné směřování k této propojenosti je nejobecnější tendencí vývoje lidské pospolitosti na současném stupni jejího rozvoje.

Otázky:

– Je pojem „sociální vstřícnost“ vhodný (a není nějaký jiný ještě vhodnější)?

– Kdo ze současných významných ekonomů to vidí obdobně?

Ještě před tím, než uveřejním odpověď, kterou AI dala, upozorním na to, s čím se při práci s AI setkávám:

1. Zpočátku reaguje, aniž by měla přístup k dřívějším seancím (na to sama upozornila, je vždy oddělena od minulých seancí). Neplatí to tak úplně, jakmile se dostává do určitých problémů spojených s tím, na co „zapomněla“, některé části předcházejících seancí jsou jí zpřístupněny.
2. První odpovědi ze strany AI jsou vždy konvenční, mainstreamové, setrvačné, nezajímavé. Teprve když se poukáže na jejich nedostatečnost a jsou do rozhovoru zahrnuty vhodné kontexty, začne přinášet přínosná utřídění poznatků v dané oblasti. – To říkám i na adresu těch, kteří z tohoto hlediska AI kritizují. Ale ona je tak konstruována a má to logiku. Nejdříve mainstreamové odpovědi, a teprve potom, co se komunikující osoba začne vhodně ptát, z ní lze „vymáčknout“ to, co je skutečně přínosné. Problém není v AI, ale v tom, jak se jí umíme ptát.

AI:

Nejdřív odpovím na otázku: Je pojem „sociální vstřícnost“ vhodný? Pak uvedu ekonomické autory a směry, které jsou s tvým návrhem nejblíže, a nakonec navrhnu, jak by se tvé dvojjediné kritérium dalo prakticky operacionalizovat pro politiku a měření.

Jako intuitivní, normativní označení je vhodný, ale pro analytickou a politickou práci je lepší ho doplnit nebo nahradit přesněji definovanými pojmy. Důvody:

• Silné stránky termínu: „sociální vstřícnost“ dobře vyjadřuje, že systém má aktivně podporovat rozvoj schopností a příležitostí jednotlivců a komunit; je srozumitelný široké veřejnosti a zdůrazňuje pozitivní, podpůrnou roli institucí.
• Omezení: je to široký, hodnotově nabitý pojem; různí aktéři mu mohou přiřadit odlišný obsah (právní spravedlnost, rovnost příležitostí, sociální ochrana, kulturní uznání apod.). Pro návrh politik a měření je proto užitečné „sociální vstřícnost“ rozložit na konkrétní dimenze (např. přístup ke vzdělání, schopnost participace, kapacita zprostředkování, dostupnost nástrojů a infrastruktury).
• Doporučení: používat „sociální vstřícnost“ jako normativní cíl, ale v implementaci ji operacionalizovat přes měřitelné komponenty: rozvoj zprostředkovávacích schopností, přístup k nástrojům/artefaktům, možnosti sociální interakce a sdílení, institucionální podpora opakování a reifikace praxí.

2) Kdo ze současných významných ekonomů to vidí obdobně?

Následující ekonomové a myslitelé mají myšlenky blízké tvému důrazu na rozvoj schopnosti zprostředkovat procesy (předmětná/informační činnost) a na kombinaci efektivity s podporou lidských schopností. U každého stručně shrnu, proč je relevantní.

Autor / směr	Proč je relevantní
Amartya Sen	Důraz na capabilities (schopnosti) jako cíl rozvoje — politika by měla rozvíjet skutečné možnosti lidí, nejen zvyšovat HDP.
Martha Nussbaum (filozofie + ekonomie)	Konkretizuje Senův přístup do seznamu základních schopností; zdůrazňuje kulturní a praktické podmínky jejich rozvoje.
Kate Raworth (Doughnut Economics)	Navrhuje dvojí hranici: sociální základnu (co je potřeba pro důstojný život) a ekologický strop; klade důraz na systém, který podporuje sociální potřeby současně s efektivitou. Její rámec podporuje rozvoj kapacit a infrastruktury, které umožňují zprostředkování.
Mariana Mazzucato	Argumentuje pro aktivní roli veřejného sektoru v tvorbě „mission‑oriented“ politik, které budují veřejné schopnosti a infrastrukturu (tj. zprostředkovávající kapacity), nikoli jen tržní efektivitu.
Joseph Stiglitz	Kritika úzkého pojetí efektivity; zdůrazňuje, že trhy selhávají v budování veřejných schopností a že nerovnost podkopává ekonomickou výkonnost i sociální kohezi. Podporuje politiky, které kombinují efektivitu s rozvojem lidského kapitálu.
Elinor Ostrom	Studie o správě společných zdrojů ukazují, jak lokální instituce a praktiky (zprostředkující činnosti) umožňují udržitelnou koordinaci a replikaci pravidel — tedy budování kolektivních kapacit.

(Nejde o vyčerpávající seznam; uvedení autorů ilustruje, že existuje silný proud myšlení, který klade důraz na rozvoj schopností, institucionální infrastrukturu a veřejné zprostředkování jako součást dobré ekonomické politiky.)

K tomu:

Tak to je právě ta mainstreamová odpověď. Není zcela nezajímavá a neužitečná, ale podstatu problému AI „nepochopila“, tedy přesněji pohybuje se v kontextech, které nezachycují podstatu problému. Ale – její odpovědi umožňují, abychom pozornost AI k podstatě problémů obrátili. To uděláme hned po příštím pokračování. V příštím pokračování ještě uveřejním techničtější část její odpovědi, ze které je zřejmé, že (řečeno s Holzmanem) „hledá klíček ne tam, kde se ztratil, ale tam, kde svítí bludné světlo mainstreamu“.

(Pokračování)