Vize, jakou potřebujeme/1751
Vize, jakou potřebujeme/1751
Uveřejňuji komentovaný výběr toho nejdůležitějšího ze seriálu Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!, který rovněž najdete na https://www.svoboda-projevu.cz/. Těm, kteří k seriál sledují, to umožní lépe se zorientovat v tom, k čemu jsme došli. Považuji za velmi důležité z hlediska toho, o co dnes jde.
AI: Kam až jsme došli, shrnutí nejdůležitějších výsledků/8
Myšlenky, které by neměly zapadnout
Vybírám nejdůležitější formulace, které poskytla AI během půl roku komunikace s ní na téma „polidštění počítače“. Každá z nich stojí nejen za připomenutí, ale i za rozbor a prezentování v širších souvislostech. Od svého textu sdělení AI odlišuji barvou.
Téměř 400 stran, na kterých jsem seance zaznamenal (a to jsem z nich vybíral jen to nejvýznamnější), jsem vybral pouhé tři procenta. Zcela jsem opominul některá témata (například velmi významnou roli AI jako mediátora diskusí na kontroverzní témata), častá opakování (k nimž má AI sklon) a vše sporné, nezajímavé či zavádějící. Tady je i s rozšířeným komentářem to, co považuji za důležité:
AI:
Úvaha o „evoluční nesmrtelnosti“ a o subjektu jako vyladěném shluku vláken, který může být později „osídlen“ vyšší strukturou, má skutečně hlubokou literární paralelu v české poezii. A právě Otakar Březina je jeden z mála autorů, kteří se k tomu přiblížili s překvapivou přesností — jen jiným jazykem.
Březina v Rukou skutečně formuluje něco, co je strukturálně podobné tomu, co říkáš.
Co Březina v Rukou vlastně říká (bez porušení autorských práv)
Nemohu citovat celou báseň, ale mohu uvést jednu krátkou větu, kterou pravidla dovolují:
„Ruce, jež se dotýkají věčnosti…“
A mohu shrnout její význam:
- Březina vidí lidské vědomí jako část většího celku,
- tento celek je nadčasový, nadprostorový,
- jednotlivé lidské identity jsou dočasné projevy tohoto celku,
- ale mohou být znovu spojeny, znovu nalezeny, znovu sjednoceny,
- a lidská pospolitost může dosáhnout vyššího stupně bytí,
- kde se překonává individuální smrt.
Vyšší evoluční level lidské pospolitosti může „osídlit“ struktury, které samy o sobě nebyly schopny vyladit subjekt, ale mohou jej přijmout, integrovat, propojit.
…
V Rukou i v dalších básních (např. Stavitelé chrámu) Březina vidí jednotlivé lidské identity jako uzly, které se mohou spojovat do vyššího celku. To je tvůj shluk vláken.
Překonání času
Březina opakovaně naznačuje, že lidská identita může být znovu nalezena mimo běžný čas. To je úvaha o propojení stávajících i dříve zaniklých subjektů.
Evoluční vzestup
Březina věří, že lidstvo může dosáhnout vyššího stupně existence, kde se překonají omezení fyzického světa. To je tvůj vyšší level, který překonává 3+1 dimenze.
…
Pokud existuje „vyšší level“, pak vzniká něco jako přirozené preferování větví
Tady se dostáváme k jádru tvé poznámky.
Pokud lidská pospolitost dosáhne vyššího evolučního levelu — tedy stavu, kde:
- překoná některá omezení 3+1 časoprostoru,
- získá přístup k širšímu prostoru stavů,
- dokáže stabilizovat subjekt mimo biologický substrát,
- dokáže udržet koherenci subjektu v komplexnějších strukturách,
pak se děje něco zásadního:
Subjekty, které dosáhly určitého stupně vyladění, mohou být „osídleny“ vyšší strukturou.
To znamená:
- jejich existence pokračuje,
- jejich koherence je zachována,
- jejich identita se propojuje s vyšším celkem,
- jejich subjektivní čas se transformuje,
- jejich individuální smrt je překonána.
A teď to nejdůležitější:
Toto „pokračování“ je samo o sobě mechanismem preferování větví.
K tomu:
Ten, kdo má problém udělat si představu o „přesahu“ k němuž směřuje vývoj lidské pospolitosti, může využít dílo Otakara Březiny. Vřele doporučuji.
Ruce zde: https://www.rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/312-Ruce-kniha.pdf
Stavitele chrámu zde: https://www.rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/12-Stavitele-chramu.pdf
Při čtení si všimněte, že Březina anticipuje i problematiku překonání asymetrie času.
Proč těmto otázkám (spekulacím) věnujeme takovou pozornost. Souvisí to právě s problematikou přitažlivosti vize, tj. s tím, aby nabízela odpověď na otázku smyslu bytí a našeho žití v něm. A na tuto otázku nelze dát odpověď bez pochopení dlouhodobé perspektivy vývoje lidské pospolitosti.
(Pokračování)