Vize, jakou potřebujeme/1760
Vize, jakou potřebujeme/1760
V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou pracovní verze:
- část:
Teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby a jejich aplikace/1
Abstrakt
Současný ekonomický systém se vyznačuje rostoucí rolí sektoru produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na rozvoj, zachování a využití lidského kapitálu. Jedná se o oblast, v níž nacházejí uplatnění teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby. Základní otázkou ekonomie produktivní spotřeby je, jak vytvořit podmínky, za nichž budou investiční příležitosti (včetně těch spojených s nabýváním, zachováním a využíváním lidského kapitálu) využívány v souladu s jejich mírou návratnosti. Tento příspěvek představuje rámec teoretických základů ekonomie produktivní spotřeby, metodiku jejich aplikace a přehled nejvýznamnějších oblastí, v nichž je jejich aplikace v kontextu současných výzev jak prospěšná, tak relevantní.
Úvod
Žijeme v době, kdy výrazně roste role produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidského kapitálu (vzdělání, péče o zdraví, sociální práce, výchova v rodině i prostřednictvím kultury, nově k tomu patrně přistoupí i pěstování schopností využívat umělou inteligenci jako relativně samostatná oblast). Pokud posuny v těžišti ekonomického vývoje směrem ke zvyšování inovačního potenciálu nejsou dostatečně uspokojivé, pak to neznamená, že jejich prosazení není zásadní otázkou, ale naopak. Se vší naléhavostí vyvstává problematika, co brání tomu, aby se odvětví produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidského kapitálu stalo dominantním ekonomickým sektorem. Zejména v souvislosti s tím, že velmi podstatná část lidských schopností bude velmi rychle nahrazována technologiemi spojenými s využíváním umělé inteligence.
Otázku, zda současný hlavní proud ekonomie, který podstatným způsobem vychází z neoklasického obratu, je dostatečným teoretickým rámcem a teoretickým základem přístupu k výše uvedeným proměnám společnosti, tak můžeme považovat spíše za řečnickou. Naopak otázku, jak tyto teoretické rámce a východiska překročit, budeme muset v kontextu výsledků stávajícího ekonomického bádání považovat spíše za nezodpovězenou. Cíl našeho příspěvku lze z toho hlediska stručně formulovat v návaznosti na jeho název následujícím způsobem: Prezentovat teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby a možnosti jejich uplatnění v kontextu odpovědi na otázku přesahu stávajícího hlavního proudu ekonomické teorie. Tuto odpověď rozdělíme na dvě oblasti:
– Prezentování funkční metodiky uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby.
– Reflexe a analýza zkušeností z jejich uplatnění ve vytipovaných oblastech.
1 Teoretické zdroje a použité metody
Ekonomie produktivní spotřeby vychází z neoklasické teorie spotřebitele. Inspirace jdoucí jejím směrem najdeme již u Pigou (1928), který uvádí, že spotřební příležitosti lze chápat i jako investiční příležitosti, Neumanna (1945–1946), který ve svém modelu všeobecné rovnováhy redukuje všechny statky na mezistatky či Friedmana (1957), který hovoří o cílové orientaci domácností jako o maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu. Společné je pro ně to, že kladou důraz na investiční charakter spotřebních aktů, tj. to, přinášejí přímo či nepřímo budoucí příjem a v tomto smyslu i spotřební statky lze považovat za mezistatky. Cílovou stránku chování spotřebitelů či domácností pak interpretují jako „užitek“ v podobě současné hodnoty budoucího příjmu. Opominout nelze ani rozsáhlé díle Beckera (1962, 1967. 1975) bezprostředně věnované roli lidského kapitálu.
Explicitní rozpracování teoretických východisek najdeme v následujících pracích: Daitoh (2010), Daitoh, Nishimura (2021), Psárská (2019), Steger (2002), Soumyananda (2014), Suen (1994).
Současné interpretace ekonomie produktivní spotřeby se v některých detailech vzájemně odlišují. Naše interpretace vychází ze vztahu nabídky a poptávky investičních prostředků (toho, co je investováno) a investičních příležitostí (toho, do čeho se investuje a co přináší výnos), návazně z možnosti využít investiční prostředky jednoho ekonomického subjektu k realizaci investičních příležitostí s vyšší mírou výnosu subjektu druhého. To jí umožňuje definovat paretovské optimum jako situaci, kdy jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a návazně položit otázku, co tomu brání a jak dosáhnout přiblížení ekonomického systému paretovskému optimu, tj. realizovat investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, komu patří investiční příležitosti, investiční prostředky a v čí prospěch jsou nové investičních příležitosti generovány.
Za připomenutí stojí i důležité myšlenky Hirsche (1976), který jako jednu z forem investování do budoucího příjmu uvádí pořizování pozičních statků. Ty podle něj slouží k aktivnímu udržování sociálního odstupu, tj. fungují jako segregační investice s očekáváním budoucího příjmu. Hirsch tak chápe poziční statky jako nástroj sociální distance a ukazuje, že jejich užívání omezuje možnost využívat některé výnosnější investiční příležitosti. To v návaznosti na něj vyjadřujeme pojmem „poziční investování“, resp. jedná se o jednu z forem pozičního investování. Podobně se k problematice pořizování pozičních statků vyjádřili i někteří pokračovatelé v jeho díle, např. Hylland a Zeckhauser (1979) nebo Walasek, Bhatia a Brown (2018).
Do realizační polohy posouvá myšlenky obsažené ve výše uvedených pracích věnovaných ekonomii produktivní spotřeby a pozičnímu investování jedna z nejpropracovanějších a ekonomické praxi nejbližších oblastí teorie her: teorie designu (návrhu) a implementace (prosazení) mechanismů, u jejíhož zrodu stál Hurwcicz a za kterou bylo uděleno několik Nobelových cen za ekonomii. Souhrnně byly práce Hurwicze, Myersona, Trockela vydány v obsáhlé knize editované Bernejem (2002). Přístup vychází z unikátní diskuse o vztahu trhu a jeho regulace Mises-Lange ve 30. létech, ke které se později přidali další špičkoví ekonomové té i pozdější doby. Z dalších Hurwiczových prací stojí za připomenutí Hurwicz 1973, 1994, 2008).
Zdroje:
Banerjee, S. (Ed.). (2022). The collected papers of Leonid Hurwicz (Vol. 1). Oxford University Press. https://doi.org/10.1093/oso/9780199313280.001.0001
Becker, G. S. (1962). Investment in human capital: A theoretical analysis. Journal of Political Economy, 70(5), 9–49. https://doi.org/10.1086/258724
Becker, G. S. (1967). Human capital and the personal distribution of income: An analytical approach. University of Michigan, Institute of Public Administration.
Becker, G. S. (1975). Human capital: A theoretical and empirical analysis, with special reference to education (2nd ed.). National Bureau of Economic Research.
Daitoh, I. (2010). Productive consumption and population dynamics in an endogenous growth model. Journal of Economic Dynamics and Control, 34(4), 696–707. https://doi.org/10.1016/j.jedc.2009.12.004
Daitoh, I., & Nishimura, K. (2021). Productive consumption in a two-sector model of economic development. In K. Nishimura, M. Murase, & K. Yoshimura (Eds.), Creative complex systems (pp. 101–111). Springer. https://doi.org/10.1007/978-981-33-6976-2_8
Friedman, M. (1957). A theory of the consumption function. Princeton University Press.
Hirsch, F. (1976). Social limits to growth. Harvard University Press.
Hylland, A., & Zeckhauser, R. (1979). The efficient allocation of individuals to positions. Journal of Political Economy, 87(2), 293–314. https://doi.org/10.1086/260764
Hurwicz, L. (1973). The design of resource allocation mechanisms. American Economic Review Papers and Proceedings, 58, 1–30.
Hurwicz, L. (1994). Economic design, adjustment processes, mechanisms, and institutions. Economic Design, 1(1), 1–14. https://doi.org/10.1007/BF01561261
Hurwicz, L. (2008). But who will guard the guardians? American Economic Review, 98(3), 577–585. https://doi.org/10.1257/aer.98.3.577
Neumann, J. (1945–1946). A model of general economic equilibrium. The Review of Economic Studies, 13(1), 1–9. https://doi.org/10.2307/2296112
Pigou, A. C. (1928). An analysis of supply. Economic Journal, 38(150), 238–257. https://doi.org/10.2307/2223948
Psárská, M. (2019). Determinants of real decision making on productive components of consumption. Institute of Technology and Business.
Soumyananda, D. (2014). Inclusive growth through creation of human and social capital. International Journal of Social Economics, 41(10), 878–895. https://doi.org/10.1108/IJSE-06-2013-0130
Steger, M. (2002). Productive consumption, the intertemporal consumption trade-off and growth. Journal of Economic Dynamics and Control, 26(6), 1053–1068. https://doi.org/10.1016/S0165-1889(01)00082-0
Suen, W. (1994). Simple analytics of productive consumption. Journal of Political Economy, 102(2), 372–385. https://doi.org/10.1086/261936
Walasek, L., Bhatia, S., & Brown, G. D. A. (2018). Positional goods and the social rank hypothesis. Journal of Consumer Psychology, 28(1), 138–148. https://doi.org/10.1002/jcpy.1016
(Pokračování)