Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/198

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/198

V diskusi s AI se (patrně ne naposled) vracím k otázce systému prožitků, kterým je člověk vybaven (evolucí) k okamžitému rozhodování a který je bezprostředně spojen s motivacemi a hodnotovým systém. Kromě toho hraje rovněž významnou roli při oceňování investičních příležitostí (jak stávajících, tak generovaných), zejména těch, které jsou spojeny s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností. Toto téma tedy bezprostředně souvisí:

– S problematikou „polidštění počítače“.

– Přesahem stávající ekonomie na neoklasickém základu směrem k ekonomii produktivní spotřeby.

Ještě jsem se jí zeptal na konkrétní aspekt problematikytzv. Vyhoření.

Já:

Není jednou z nejčastějších příčin to, že při prvotní pozitivní syntéze do nového prožitku byl nějaký primárně negativně pociťovaný prožitek (spojený například s fyzickou či duševní námahou) akomodován do nového syntetického prožitku jako dimenze pozitivně prožívaného prožitku. Po ztrátě „přesahu“ (perspektivy či existenciálního prvku) došlo k rozkladu syntetického prožitku.

AI:

1) Prvotní syntéza obsahuje i negativní komponentu

Člověk začne dělat něco, co má silný přesah:

• smysl,
• perspektivu,
• identitu,
• vztah,
• budoucnost.

Ale zároveň je tam námaha, stres, zátěž, nejistota, tlak.

Tyto negativní prožitky se při syntéze akomodují do nového prvku: A protože smysl má velkou váhu, námaha se překlopí do pozitivní dimenze:

• „makám, protože to má smysl“
• „dřina je součást cesty“
• „únava je cena za růst“
• „bolest je investice“

To je přesně to, co popisuješ.

Negativní prožitek se stane součástí pozitivního syntetického prvku.

2) Systém funguje, dokud existuje přesah

Dokud je aktivní:

• perspektiva,
• smysl,
• existenciální dimenze,

syntetický prvek drží.

To znamená:

• námaha je snesitelná,
• stres je „součást hry“,
• únava je „dobrá únava“,
• člověk se cítí „v proudu“.

Systém je stabilní.

3) Když přesah zmizí, syntéza se rozpadne

A teď přichází kritický moment: Přesah zmizí.

A tím se stane něco zásadního: Negativní komponenta se vrátí do své původní polarity.

To, co bylo akomodováno jako „pozitivní námaha“, se najednou vrací jako:

• únava,
• odpor,
• vyčerpání,
• frustrace,
• ztráta energie,
• ztráta motivace.

A protože smysl zmizel zůstane jen námaha. Ale už ne jako „pozitivní námaha“. Nýbrž jako čistě negativní prožitek.

4) To je přesně mechanismus vyhoření

Vyhoření není způsobeno tím, že člověk dělal něco náročného.

Vyhoření je způsobeno tím, že:

• náročnost byla akomodována do pozitivního syntetického prvku,
• tento prvek byl stabilizován přes existenciální dimenzi,
• a když existenciální dimenze zmizela, syntéza se rozpadla,
• negativní komponenta se vrátila v plné síle,
• a protože byla dlouho potlačená, vrací se násobně zesílená.

To je přesně:

5) Proč je to tak časté?

Protože člověk je evolučně nastaven tak, že:

• když má smysl, unese extrémní námahu,
• když smysl zmizí, neuneseme ani běžnou námahu.

A protože moderní práce často začíná s velkým přesahovým syntetickým prvkem:

• „budu užitečný“
• „budu růst“
• „budu se realizovat“
• „budu součástí něčeho většího“

námaha se akomoduje jako pozitivní.

Ale když:

• smysl se ztratí,
• vztahy se rozpadnou,
• uznání zmizí,
• perspektiva se vytratí,

syntéza se rozpadne.

A člověk najednou stojí tváří v tvář čisté námaze, kterou už nic nevyvažuje.

To je vyhoření.

K tomu ode mne:

Když uvážíme, že odpověď AI tohoto typu je založena jen na statistice, konkrétně vyhledávání četností, je text, který dala, docela dobrým zpracováním tématu.

(Pokračování)