Vize, jakou potřebujeme/1762

Vize, jakou potřebujeme/1762

V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou pracovní verze:

3. část:

Teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby a jejich aplikace/3

2          Metodika uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby

(Pokračování)

5. Největší pozornost je nutno věnovat investičním příležitostem spojeným s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka, který je ve všech ekonomických systémech jediným prvkem, který dokáže generovat nové investiční příležitosti při realizaci stávajících investičních příležitostí. V návaznosti na to je při řešení úloh vhodné identifikování jak primárních investičních příležitostí, tak i sekundárních, tj. těch, které mají zpravidla větší míru výnosnosti a podmínkou vzniku kterých je realizace primárních investičních příležitostí.
6. Nedílnou součástí analýzy je identifikování konkrétních forem pozičního investování a hledání cest omezení jejich vlivu.
7. Prakticky v každé oblasti uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby se střetáme s protikladem restriktivního přístupu (toho, který přistupuje k problémům formou restrikcí nejrůznějšího druhu, tím problémy nejen neřeší, ale prohlubuje, vyostřuje a vyvolává další) a perspektivního přístupu, který je založen na této metodice, resp. na hledání mechanismů a cest k tomu, aby investiční příležitosti byly využívána podle míry jejich výnosnosti. Protikladnost restriktivního a perspektivního přístupu má svůj původ v pozičním investování, jehož je restriktivní přístup ideologickým nástrojem.
8. Klíčovými předpoklady úspěšného uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby jsou:

– Identifikování možností spolupráce založené na komplementaritě spolupracujících ekonomických subjektů.

– Nalezení cesty ke kaskádovému generování investičních příležitostí s rostoucí mírou výnosnosti, což je jedním z klíčových předpokladů pro prosazení role ekonomických subjektů, v nichž se vyplatí spolupracovat, protože se v nich nerozvinulo, nebo z nich bylo vytlačeno poziční investování. (To odpovídá Hurwiczově podmínce „samovynutitelnosti Nashových rovnováh“).

3          Zkušenosti z uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby

Výše uvedená metodika byla vyvinuta při zpracování několika – v některých případech i od sebe vzdálenějších – oblastí s aktuálními praktickými aplikacemi. Uvedeme jejich stručný přehled:

1. Rozlišení perspektivního a restriktivního přístupu (viz bod 7), což je výchozím předpokladem při orientaci v diskusích k současným otázkám v oblasti reforem systémů sociálně orientovaného investování a sociálně zaměřeného pojištění (financování vzdělání, péče o zdraví, penzijního a zdravotního pojištění). Zatímco restriktivní přístup, jehož klasikem je K. Schwab (2016, 2018), (Schwab, Malleret 2020, 2022), je ideovým zázemím těch ekonomických subjektů, které se snaží využívat poziční investování, perspektivní přístup usiluje o co nejúplnějším využití investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti, a to zejména v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.
2. Typickým příkladem rozlišení perspektivního a restriktivního přístupu je problematika změn v oblasti penzijního systému. V této oblasti se také projevuje to, jak vlivné jsou síly prosazující restriktivní přístup. Tj. ty, které řešení vidí jen ve změnách, které přímo či nepřímo zvyšují nepoměr mezi tím, co člověk během života do penzijního systému odvádí, a výplatami, které se mu z tohoto systému dostávají. Perspektivní přístup je založen na využívání primárních a sekundárních investičních příležitostí v oblasti prodloužení doby dobrovolného motivovaného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích dle konkrétních podmínek a jeho individuálních možností při současném zabezpečení určité míry solidarity mezi těmi, kteří mohou a kteří se chtějí ve vyšším věku uplatnit na profesních trzích, a těmi, kteří již nemohou či nechtějí. Této problematice jsme se věnovali v loňské roce na této konferenci (Valenčík 2026).
3. Navazujícím příkladem je oblast investičních příležitostí spojených s uchováním schopností formou zdravotní péče a lázeňských služeb. V České republice, kde je více zdravotních pojišťoven, ale stoprocentní přerozdělování prostředků podle pojišťovacího kmene, kterým disponují, je možný následující postup: Ze segmentu pojištěnců nad 65 let vyčleníme ty, kteří jsou výdělečně činní. Od výše toho, co tyto osoby odvádějí do veřejných rozpočtů odvodíme podle přesně daných pravidel dostatečně stimulující bonus ve prospěch zdravotních pojišťoven. Tato částka připadne příslušné zdravotní pojišťovně, která z ní může hradit nadstandardní péči nejen pro osoby 65+, ale i pro ty, které nabízejí perspektivu uplatnění po 65 letech věku (na smluvní bázi, tj. závazek ve kmeni dané pojišťovny po dohodnutou dobu let). Celý systém je plně transparentní, tj. jsou veřejně přístupné statistické údaje předepsaného typu (% pojištěnců aktivně činných ve věku 65+, průměrný výdělek, věkové rozložení apod.). Jedná se mechanismus, který vyhovuje všem Hurwiczovým požadavkům kladený na dobře navržené a prosaditelné mechanismy.
4. Ještě kolem roku 2000 velmi frekventovanou, v současné době poněkud opomíjenou oblastí je orientace na využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním a uplatněním lidského kapitálu prostřednictvím univerzitního vzdělání. Jedná se o kontroverzní a relativně samostatnou problematiku týkající se vrcholových forem vzdělání, tj. zejména univerzitního, prostřednictvím využití mechanismů financování vzdělávacích služeb založených na principu „succes fees“ (ISA, „human capital contracts“, “Income contingent financing”, “Student financing risk sharing” atp.). To si vyžaduje i změnu pohledu na to, co by mělo být finálním produktem univerzit. Nikoli jen absolvent dobře připravený na svou profesní a společenskou dráhu, ale absolventská síť průběžně doplňována čerstvými absolventy a nejnovějším poznatky výzkumu realizovaného na příslušné univerzitě.
5. Řešení otázek souvisejících s razantním vstupem umělé inteligence do všech oblasti ekonomiky i společenského života, zejména:

– Které lidské schopnosti jsou specificky lidské a stávajícím typem AI (i s výhledem na možnost využití robustního kvantového zpracování dat) nesubstituovatelné, tj. které nelze nahradit AI?

– Jak zabudovat do vzdělávacího systému (včetně rekvalifikačního) na všech úrovních zaměření na rozvíjení specificky lidských schopností ve výše uvedeném smyslu, tj. rozpoznání individuálních předpokladů, jejich posilování formou výcviku či tréninku, propojení se sdělováním odborných poznatků?

– Jak v návaznosti na rozvíjení specificky lidských schopností pěstovat předpoklady klientů vzdělávacího systému pro využívání umělé inteligence v nejrůznějších oborech lidské činnosti, a to i s výhledem na perspektivu celoživotního uplatnění člověka v dynamicky se měnících podmínkách?

Základem pro odpověď na výše uvedené otázky je problematika využívání investičních příležitostí (opět nejen prvotních, ale i kaskádově generovaných) v oblasti součinnosti dobře připraveného nabyvatele lidského kapitálu s rychle se zdokonalující umělou inteligencí.

Zdroje:

Schwab, K. (2016). The fourth industrial revolution. World Economic Forum.

Schwab, K. (2018). Shaping the future of the fourth industrial revolution. Currency/Random House.

Schwab, K., & Malleret, T. (2020). COVID 19: The great reset. World Economic Forum.

Schwab, K., & Malleret, T. (2022). The great narrative. World Economic Forum.

Valenčík, R. (2025). Cesta ke stabilnímu penzijnímu systému a poziční investování. In Reprodukce lidského kapitálu – vzájemné vazby a souvislosti (pp. 403–413). Vysoká škola ekonomická v Praze. https://relik.vse.cz/2025/download/pdf/868-Valencik-Radim-paper.pdf

(Pokračování)