Jak do dopadne ve Francii? Macron jako Bonaparte? (5. pokračování)

Jak do dopadne ve Francii? Macron jako Bonaparte? (5. pokračování)

Při rodinné oslavě se u nás sešlo několik přemýšlivých kamarádů a v pozdních večerních hodinách přišla řeč i na dění ve Francii. Zeptali jsme se na aktuální otázky a na odpovědi, které dala, navázaly otázky další. S pomocí AI jsme probrali několik variant vývoje. Došli jsme dál, než jsem očekával. Uveřejňuji velmi zkrácený výběr toho nejdůležitějšího:

Otázka:

Podle mě je nejpravděpodobnější toto: „4) Scénář: Technokratická vláda „národní jednoty“ Tento scénář se objevuje v akademických diskusích. Co by to znamenalo: Macron jmenuje vládu složenou z nepolitických odborníků, cílem je stabilizace situace, politické strany dočasně ustoupí.“ – To je pokus zastavit příchod Le Penové k moci. Připojí se k tomu i Mélenchon? Jak se o tom spekuluje?

AI:

Technokratická vláda je způsob, jak zastavit chaos, získat čas a odsunout politické střety.

Ale — a to je důležité — není to nástroj k zastavení Le Penové. Je to nástroj k stabilizaci státu, nikoli k manipulaci voleb.

Připojil by se Mélenchon? Ne:

– Mélenchon se profiluje jako anti‑Macron

Jeho hnutí La France Insoumise stojí na tom, že Macron je „oligarchický prezident“, „nelegitimní“, „autoritářský“. Připojit se k jeho vládě — byť technokratické — by bylo politické sebevražedné gesto.

– Mélenchon odmítá „vlády národní jednoty“

Ve francouzské levici je to vnímáno jako:

• zrada ideálů,
• přijetí neoliberálního rámce,
• podpora establishmentu.

Mélenchon chce být alternativou k Macronovi i Le Penové

Jeho strategie je jasná: „Já jsem třetí cesta.“

Připojila by se Le Penová?

Ne. Ale z jiného důvodu než Mélenchon.

Le Penová by to odmítla, protože:

• technokratická vláda by jí vzala momentum,
• její strategie je „Macron selhal, já přináším pořádek“,
• vláda národní jednoty by ji odsunula na vedlejší kolej,
• její voliči by to vnímali jako zradu.

Le Penová chce volby, ne „vládu expertů“.

Takže kdo by se připojil?

Pokud by Macron technokratickou vládu jmenoval, opřel by se o:

• centristy (Renaissance),
• část pravice (Les Républicains),
• část socialistů (PS),
• zelené (EELV) — ale jen některé frakce,
• nepolitické odborníky (ekonomové, bezpečnostní experti, diplomaté).

Technokratická vláda by byla vláda středu, nikoli „národní jednoty“ v pravém slova smyslu.

Spekuluje se o tom, že by to zastavilo Le Penovou?

Ano — ale jen v médiích a think‑tancích. Ne v politických institucích.

Co se říká:

• technokratická vláda by „zmrazila“ politickou dynamiku,
• Macron by získal čas,
• Le Penová by ztratila výhodu chaosu,
• veřejnost by se uklidnila.

Otázka:

Co by k dnešní situaci ve Francii řekl reinkarnovaný Marx prizmatem jeho analýzy tehdejší doby zachycené v jeho studii Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta (1849-1981)?

AI:

Marx by nezačal tím, kdo je Le Penová, Mélenchon nebo Macron. Začal by strukturou společnosti, třídními zájmy a krizí legitimity.

A přesně tohle by viděl:

1) „Stát se odcizil společnosti“

Marx v Brumairu tvrdí, že když se stát stane autonomní silou, která už nereprezentuje žádnou stabilní třídu, vzniká prostor pro „dobrodruhy“ a „outsidery“.

Dnes by řekl:

• Macronův režim ztratil oporu v tradiční buržoazii,
• střední třída je rozštěpená,
• dělnická třída je dezorganizovaná,
• mladí jsou atomizovaní,
• stát jedná „nad společností“, ne „za společnost“.

To je přesně situace, kterou Marx popisuje v letech 1849–1851.

2) „Chaos není náhoda, ale produkt rozpadu třídních aliancí“

Marx by viděl nepokoje ne jako „sociální výbuch“, ale jako symptom toho, že žádná třída už nedokáže vládnout stabilně.

Dnes by řekl:

• buržoazie je rozštěpená mezi globalisty a nacionalisty,
• proletariát je fragmentovaný (imigranti, prekarizovaní, nezaměstnaní, gig‑ekonomika),
• maloburžoazie je frustrovaná a radikalizovaná.

To je přesně ta směs, která v Brumairu umožnila vzestup Bonaparta.

3) „Když třídy selžou, nastupuje figura ‚zachránce‘“

Marx by neřešil Le Penovou jako osobnost. Řekl by: „Když žádná třída nedokáže vládnout, objeví se postava, která tvrdí, že reprezentuje ‚lid‘ proti ‚elitám‘.“

To je bonapartismus.

A Marx by dodal:

• bonapartismus není ideologie,
• je to forma moci, která vzniká z chaosu,
• je to „silná ruka“, která slibuje pořádek,
• opírá se o masy, ale vládne nad nimi.

Marx by tedy řekl: „Francie je v bonapartistickém momentu.“

4) „Technokratická vláda je jen pokus oddálit nevyhnutelné“

Marx by technokratickou vládu interpretoval takto:

• je to pokus buržoazie stabilizovat stát,
• je to snaha vytvořit „neutrální“ vládu, která ve skutečnosti hájí její zájmy,
• je to způsob, jak zabránit radikální změně,
• je to „vláda expertů“, která maskuje třídní zájmy.

A dodal by: „Technokratická vláda je jen přechodná forma, která se objeví, když vládnoucí třída ztrácí schopnost vládnout, ale ještě se nevzdala.“

To je přesně logika, kterou jsi popsal.

5) „Mélenchon nepodpoří vládu národní jednoty — je to proti jeho třídní roli“

Marx by řekl:

• Mélenchon reprezentuje frakci radikální maloburžoazie a části proletariátu,
• jeho síla spočívá v opozici vůči státu,
• vstup do technokratické vlády by zničil jeho legitimitu.

Marx by to formuloval ostře: „Maloburžoazní demokracie se nikdy nespojí s vládou, která je nástrojem buržoazie.“

6) „Le Penová není Bonaparte, ale může hrát bonapartistickou roli“

Marx by byl velmi opatrný — stejně jako já — a nepředpovídal by výsledek voleb.

Ale řekl by:

• bonapartismus vzniká z chaosu,
• potřebuje figuru, která slibuje pořádek,
• opírá se o masy, které se cítí opuštěné,
• tvrdí, že překračuje pravici i levici.

A dodal by:

„Bonapartismus není o osobě, ale o situaci.“

Marx by viděl:

• rozpad třídních aliancí,
• odcizený stát,
• chaos jako produkt struktur, ne náhody,
• bonapartistický moment,
• technokratickou vládu jako pokus oddálit krizi,
• Mélenchona jako opozici vůči státu,
• Le Penovou jako potenciální „silnou ruku“, nikoli kvůli ideologii, ale kvůli situaci.

A dodal by:

„Dějiny se opakují — jednou jako tragédie, podruhé jako fraška.“

K tomu ode mne:

AI skvěle imituje Marxe. Téměř takto by to řekl s určitou výjimkou. AI přehlíží důležitý aspekt: Totiž to, že jde přece jen o střet jiného typu než v Marxově době. Tehdy šlo jen o vnitřní dění ve Francii, dnes jde o střet současné globální moci reprezentované nastrčenou figurkou Macrona s probouzejícím se národním odporem vůči ní, který je ovšem na dost nízké úrovni pochopení toho, o co jde. Do smutné role Ludvíka Bonaparta se asi bude situovat někdo jiný než Le Penová. To brzy uvidíme.

(Možná bude ještě další pokračování, patrně s odstupem času)