Podaří se polidštit počítač? Ne nĕkdy, ale teď!/73
Podaří se polidštit počítač? Ne nĕkdy, ale teď!/73
Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne nĕkdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. V několika předcházejících dílech jsme se zabývali problémem možnosti vybavení AI emocionalitou, tj. schopností mít plnohodnotný prožitkový systém. Výsledky byly zajímavé a přínosné. Především však umožňují „zkřížit“ toto téma s jiným, aby se v nových souvislostech začalo vyjevovat nové (dle základní metodologické poučky: každý jev je projevem souvislostí mezi jinými jevy a každá souvislost se jeví jako určitý jev). To AI zvládá velmi dobře. Půjdeme směrem k teoretické ekonomii, a to velmi zajímavým a přínosný způsobem.
Já:
Možná, že by se z naší diskuse o možnosti vypěstování plnohodnotného systému prožitků spojené se zrozením sebeuvědomování vlastní identity (což je spíše sci-fi) daly vytěžit pragmatičtější, ale teoreticky významné poznatky týkající se omezení neoklasické ekonomie. Ta za cílovou stránku chování spotřebitele považuje jeho zaměření na „maximalizaci užitku v souladu s jeho preferencemi“. V prožitkové rovině je to velmi povrchní, neurčité, nejednoznačné. Jak by bylo možné chápat cílovou orientaci (nejen) člověka z hlediska co nejplnějšího a nejbohatšího prožívání světa?
AI:
Neoklasická ekonomie má jednu velkou slabinu: redukuje lidskou zkušenost na jednorozměrnou veličinu – „užitek“. Jakmile se ale ptáš na cílovou orientaci člověka z hlediska co nejplnějšího a nejbohatšího prožívání světa, dostáváme se do prostoru, kde ekonomický model nestačí. A právě tady začíná být diskuse opravdu zajímavá.
Cílem člověka není maximalizovat užitek, ale maximalizovat kvalitu prožívání. Ta zahrnuje: hloubku, rozmanitost, soudržnost, smysl, autenticitu, vztahovost, růst a integraci zkušeností do identity.
Proč je „užitek“ příliš mělký pojem
Neoklasická ekonomie chápe člověka jako stroj na volby. Jenže:
- „Užitek“ neříká nic o kvalitě prožitku
- Nezachycuje vnitřní konflikty, ambivalence, vývoj identity
- Neumí pracovat s časem – s tím, že člověk se mění
- Ignoruje prožitkovou strukturu – jak se zkušenosti skládají do celku
- Neřeší smysl, autenticitu, hloubku, transcendenci
Proto je užitečné přejít od ekonomického modelu k modelu prožitkové orientace.
Jak chápat cílovou orientaci člověka jako orientaci na plnost prožívání
1) Eudaimonii – rozkvět, nikoli potěšení
Aristotelská tradice říká: cílem není příjem, ale naplněný život. To zahrnuje:
- rozvoj schopností
- smysluplné vztahy
- tvořivost
- integritu
- přispívání světu
To je mnohem bohatší než „užitek“.
2) Fenomenologickou plnost – intenzita, hloubka, struktura
Člověk neusiluje jen o „více“, ale o kvalitnější prožívání:
- intenzita (silné emoce, flow)
- hloubka (sebepřesah, reflexe)
- soudržnost (koherentní identita)
- otevřenost (schopnost být zasažen světem)
To je něco, co ekonomie vůbec nepopisuje.
3) Sebeurčování – autonomie, kompetence, vztahovost
Self‑Determination Theory (Deci & Ryan) ukazuje, že lidé usilují o:
- autonomii – žít podle sebe
- kompetenci – zvládat svět
- vztahovost – být s druhými v opravdovém kontaktu
To jsou základní stavební kameny bohatého prožívání.
4) Narrativní identitu – život jako příběh
Člověk chce, aby jeho život:
- dával smysl
- měl kontinuitu
- měl směr
- byl „dobrým příběhem“
Užitek nic z toho nezachytí.
5) Transcendenci – přesah sebe sama
Plné prožívání často zahrnuje:
- estetické zážitky
- duchovní zkušenosti
- pocit jednoty se světem
- hluboké propojení s druhými
To je mimo rámec ekonomických modelů, ale zásadní pro lidskou zkušenost.
Co z toho plyne pro ekonomii
Pokud bychom chtěli modelovat člověka realističtěji, museli bychom:
- nahradit „užitek“ vícerozměrnou strukturou prožitkové kvality
- pracovat s časovou dynamikou identity
- zahrnout vztahovost a sociální kontext
- chápat preference jako proměnlivé, vyvíjející se, někdy i vnitřně rozporné
- uznat, že lidé často volí prožitkově bohatší variantu, i když je „neefektivní“
Ekonomie by se tak přiblížila psychologii, fenomenologii a teorii identity.
Nejobecnější formulace cílové orientace člověka
Pokud bych měl shrnout jedinou větou:
Cílem člověka je maximalizovat integritu, hloubku a bohatost svého prožívání v čase – tak, aby jeho život tvořil smysluplný, autentický a vztahově ukotvený celek.
To je mnohem bližší realitě než „maximalizace užitku“.
Člověk není stroj na maximalizaci užitku, ale bytost, která chce žít plně, bohatě a smysluplně.
Co by mohlo nahradit neoklasickou představu člověka
1) Eudaimonický model člověka
Cílem není potěšení, ale rozkvět.
2) Fenomenologický model prožívání
Člověk jako bytost, která svět zakouší, nejen „preferuje“.
3) Model sebeurčování
Autonomie, kompetence, vztahovost.
4) Narrativní model identity
Člověk jako autor svého životního příběhu.
5) Sociálně zakotvený model člověka
Preference nejsou dané, ale vznikají v kultuře a vztazích.
Nejobecnější kritika v jediné větě
Neoklasická ekonomie selhává, protože redukuje mnohorozměrnou lidskou zkušenost na jednorozměrný užitek a ignoruje psychologickou, sociální, kulturní a prožitkovou komplexitu lidského života.
K tomu:
Nic moc. Čekal jsem od AI víc. Toto není skutečné překonání horizontu neoklasické ekonomie, ale rozplizlost. Přesně v intencích setrvačného zpracování dat. Pokusíme se AI trochu více zaměřit na podstatu problému.
(Pokračování)