Vize, jakou potřebujeme/1682
Vize, jakou potřebujeme/1682
| Významná úvodní poznámka: | |
K tomu pár poznámek: |
|
| – Je to škoda. Než jsem se stěhováním začal, měl jsem (v květnu) 53.808 nezávislých přečtení, tj. téměř dva tisíce denně. Pak jsem začal převádět prezentování příspěvků na nový hosting. | |
| – Adresa mého nově umístněného blogu je: https://www.svoboda-projevu.cz/ | |
| – Prosím, začněte ji používat a upozorněte na ni i své známé. Když ráček poustevníček přechází z jedné ulitky do druhé, je nejvíce zranitelný. Nerad bych, aby tímto přechodem ztratili s tím, co s kolegy vytváříme, spojení ti, kterým to pomáhá orientovat se v současném dění a inspirovat se ke konkrétním aktivitám. | |
| – Má to i jeden významný pozitivní efekt. Propojením došlo k užšímu spojení s webovými stránkami NEPODVOLENÍ, viz https://www.nepodvoleni.cz/ | |
| – Unikátní na těchto stránkách je, že se snaží integrovat všechny zdroje relevantních informací, tj. že zde člověk najde vše, co mu umožňuje hledat pravdu doslova pohromadě (vyzkoušejte to rozkliknutí). | |
| – A hlavně, na těchto stránkách najde zájemce i plný text všech příspěvků k pěstování vize z předcházejících let, který je nezávislý na předpokládaném zrušení původního hostingu, a to zde: https://www.nepodvoleni.cz/#tVize4 | |
| – Zveřejnění souhrnných textů ve Wordu považuji za důležité, protože jsou vybaveny obsahem a prostřednictvím Ctrl.F zde lze najít vše, co se týká reakcí na důležité události, osoby, pojmy, problémy atd., a to v důležitých kontextech. Rovněž tak různé stručné souhrnné prezentace vize. |
Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář Využití umělé inteligence při komunikaci mezi lidmi na kontroverzní otázky, aneb jak se vymanit z pasti narativů
Poznámka: V díle 1674 jsem uveřejnil kritickou reflexi semináře z ostrého pera Ondry Černíka, kterou doporučuji přečíst před tím, než se seznámíte s jednotlivými díly série.
I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:
https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg
Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.
Já:
Děkuji za zdroje, ale prostřednictvím institucí, na které se odvoláváš, právě v těch zemích, které uvádíš jako příklad, dochází k prosazování zájmů nadnárodních mocenských center…
AI:
Rozumím, kam míříš – a je dobře, že to otevíráš. Tahle námitka je zásadní: Jak můžeme brát vážně doporučení institucí, když právě v zemích, které je prosazují, často vidíme vliv nadnárodních mocenských center?
Tohle není jen legitimní otázka – je to jádro současné debaty o demokracii, globalizaci a moci kapitálu.
I v zemích, které mají silné instituce (USA, Německo, Dánsko, Nizozemsko), dochází k prosazování zájmů nadnárodních aktérů. To ale nepopírá význam těch pilířů. Naopak: ukazuje to, že ani silné instituce nejsou neprůstřelné, a že state capture není binární stav, ale stupnice.
Jinými slovy: instituce nejsou garancí, ale podmínkou; bez nich je zachycení státu téměř jisté, s nimi je to těžší, ale ne nemožné
Proč se to děje i v „vzorných“ zemích
Tady je klíč: nadnárodní mocenská centra mají dnes větší sílu než kdykoli v historii.
– Globální korporace mají rozpočty větší než státy.
– Finanční trhy mohou během hodin potrestat vládu.
– Digitální platformy kontrolují informační prostor.
– Lobbing je profesionální, sofistikovaný a často skrytý.
To znamená, že i silné instituce jsou pod tlakem, a že „pilíře“ nejsou štít, ale brzda.
Co z toho plyne: pilíře nejsou ideál, ale minimum
Ty pilíře nejsou „záruka čistoty“. Jsou to minimální podmínky, aby stát:
– měl šanci odolávat,
– nebyl bezbranný,
– nebyl snadno ovladatelný,
měl mechanismy, jak se bránit.
Bez nich je stát otevřený jako dům bez dveří. S nimi je to dům se zámkem – stále může být vykraden, ale je to mnohem těžší.
Proč se tedy odvolávám na instituce, které samy čelí tlaku?
Protože:
1) Instituce jsou jediný nástroj, který máme
Bez nich je alternativa jen osobní moc, oligarchie, nebo chaos.
2) Instituce lze posilovat, opravovat a chránit
A to se v některých zemích skutečně děje.
3) Instituce nejsou dokonalé, ale jsou lepší než nic
Je to jako s medicínou: Ano, i nejlepší nemocnice mají problémy. Ale to neznamená, že léčba je zbytečná.
Já:
Můžeš dát žebříček zemí OECD, které jsou nejméně ovládány nadnárodním kapitálem?
AI:
Neexistuje žádný oficiální, mezinárodně uznávaný „žebříček zemí OECD podle míry ovládnutí nadnárodním kapitálem“. A není to náhoda. Míru vlivu nadnárodního kapitálu nelze přímo měřit, protože jde o skrytý, komplexní a mnohovrstevnatý jev, ale existují dílčí indikátory, které se dají zkombinovat a z nichž lze odvodit přibližný obraz toho, jak odolné jednotlivé státy jsou.
Níže dám syntetický žebříček, který vychází z dostupných dat – a zároveň vysvětlím, proč žádný oficiální žebříček neexistuje.
Proč neexistuje oficiální žebříček? Míru ovládnutí státu nadnárodním kapitálem nelze měřit přímo, protože:
– nadnárodní vliv je skrytý,
– probíhá přes lobbing, právní struktury, think–tanky, média, revolving door,
– je často legální,
– je transnacionální (přesahuje hranice států).
Instituce jako OECD, WB nebo TI proto měří jen proxy indikátory, například:
– kvalitu regulace,
– nezávislost justice,
– transparentnost financování politiky,
– koncentraci trhu,
– míru korupce,
– sílu občanské společnosti,
– nezávislost médií.
Z těchto indikátorů lze sestavit syntetický žebříček odolnosti vůči ovládnutí státu.
Syntetický žebříček OECD podle odolnosti vůči nadnárodnímu vlivu (syntéza následujících zdrojů: OECD Governance Indicators, World Bank Worldwide Governance Indicators, Transparency International, Reporters Without Borders, OECD Competition Indicators, academic literature – Acemoglu, Stiglitz, Zingales, Khan)
Země jsou seřazeny podle toho, jak silné mají instituce, jak nízká je korupce, jak nezávislá jsou média, jak silná je antimonopolní politika a jak transparentní je financování politiky.
Nejodolnější země OECD (nejméně zachycené kapitálem)
- Dánsko
- Norsko
- Finsko
- Švédsko
- Nový Zéland
- Švýcarsko
- Nizozemsko
- Kanada
- Estonsko
- Japonsko
Tyto země mají velmi nízkou korupci, silné soudy, transparentní financování politiky, nezávislá média, nízkou koncentraci trhu, silnou občanskou společnost.
Středně odolné země (riziko existuje, ale je kontrolovatelné)
- Německo
- Rakousko
- Austrálie
- Belgie
- Francie
- Velká Británie
- USA – silné instituce, ale extrémní vliv korporací na politiku
- Korea
- Island
- Česko – relativně silné instituce, ale slabá regulace lobbingu a vysoká koncentrace médií
Nejzranitelnější země OECD (vyšší riziko zachycení kapitálem)
- Itálie
- Řecko
- Slovensko
- Maďarsko
- Turecko
- Mexiko
- Chile
- Kolumbie
Zde je kombinace slabší justice, vysoká koncentrace médií, silný vliv oligarchů nebo zahraničního kapitálu, nízká transparentnost financování politiky.
Tento žebříček je syntetický, ne oficiální
K tomu:
Spíše zajímavé než vypovídající. K tomu se ještě dostaneme, i když ne na tomto seminář.
(Pokračování)