Vize, jakou potřebujeme/1684
Vize, jakou potřebujeme/1684
| Významná úvodní poznámka: | |
K tomu pár poznámek: |
|
| – Je to škoda. Než jsem se stěhováním začal, měl jsem (v květnu) 53.808 nezávislých přečtení, tj. téměř dva tisíce denně. Pak jsem začal převádět prezentování příspěvků na nový hosting. | |
| – Adresa mého nově umístněného blogu je: https://www.svoboda-projevu.cz/ | |
| – Prosím, začněte ji používat a upozorněte na ni i své známé. Když ráček poustevníček přechází z jedné ulitky do druhé, je nejvíce zranitelný. Nerad bych, aby tímto přechodem ztratili s tím, co s kolegy vytváříme, spojení ti, kterým to pomáhá orientovat se v současném dění a inspirovat se ke konkrétním aktivitám. | |
| – Má to i jeden významný pozitivní efekt. Propojením došlo k užšímu spojení s webovými stránkami NEPODVOLENÍ, viz https://www.nepodvoleni.cz/ | |
| – Unikátní na těchto stránkách je, že se snaží integrovat všechny zdroje relevantních informací, tj. že zde člověk najde vše, co mu umožňuje hledat pravdu doslova pohromadě (vyzkoušejte to rozkliknutí). | |
| – A hlavně, na těchto stránkách najde zájemce i plný text všech příspěvků k pěstování vize z předcházejících let, který je nezávislý na předpokládaném zrušení původního hostingu, a to zde: https://www.nepodvoleni.cz/#tVize4 | |
| – Zveřejnění souhrnných textů ve Wordu považuji za důležité, protože jsou vybaveny obsahem a prostřednictvím Ctrl.F zde lze najít vše, co se týká reakcí na důležité události, osoby, pojmy, problémy atd., a to v důležitých kontextech. Rovněž tak různé stručné souhrnné prezentace vize. |
Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář Využití umělé inteligence při komunikaci mezi lidmi na kontroverzní otázky, aneb jak se vymanit z pasti narativů
Poznámka: V díle 1674 jsem uveřejnil kritickou reflexi semináře z ostrého pera Ondry Černíka, kterou doporučuji přečíst před tím, než se seznámíte s jednotlivými díly série.
I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:
https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg
Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.
Já:
Já:
Ivo Budil hledá obranu státu před tím, aby byl ovládnut nadnárodním kapitálem, prostřednictvím rozlišení kapitálu na latentní a manifestní, interpretuje z tohoto hlediska historický vývoj kapitálu.
AI:
Tvoje poznámka o Ivu Budilovi a jeho rozlišení latentního a manifestního kapitálu je velmi důležitá, protože jde o alternativní teoretický rámec, který se snaží vysvětlit, proč některé státy dokážou vzdorovat nadnárodnímu kapitálu a jiné ne. A zároveň je to rámec, který se odlišuje od mainstreamové politologie (OECD, WB, TI), protože pracuje s hlubší civilizační a historickou perspektivou.
Stručné jádro Budilovy myšlenky
Ivo Budil rozlišuje dva typy kapitálu:
– Latentní kapitál – kapitál, který je vázán na konkrétní společnost, kulturu, stát, civilizaci.
– Manifestní kapitál – kapitál, který je odvázán od národních rámců, je transnacionální, mobilní, globální.
A jeho klíčová teze zní: Stát může vzdorovat nadnárodnímu kapitálu pouze tehdy, pokud má dostatečně silnou základnu latentního kapitálu.
To je zásadní rozdíl oproti mainstreamovým teoriím, které se soustředí na instituce. Budil říká: instituce nestačí, pokud společnost nemá vlastní kulturní a ekonomickou základnu.
Latentní kapitál zahrnuje:
– kulturní soudržnost
– historickou kontinuitu
– vlastní ekonomické elity
– vlastní technologickou základnu
– vlastní kapitálové zdroje
– vlastní vzdělanostní a vědeckou infrastrukturu
Latentní kapitál je tedy vnitřní síla společnosti.
Co je manifestní kapitál
Manifestní kapitál je nadnárodní, mobilní, anonymní, finanční,
technologicky dominantní, propojený s globálními trhy. Jeho logika je expanzivní a nezávislá na státech.
Budil interpretuje dějiny takto:
- V raném kapitalismu byl kapitál převážně latentní – vázaný na národní státy (Británie, Francie, Německo).
- V 19.–20. století se kapitál začal internacionalizovat (koloniální společnosti, bankovní domy).
- Po roce 1970 se kapitál stal manifestním – globálním, finančním, deregulovaným.
- Dnes manifestní kapitál často přerůstá státy a snaží se je „zachytit“ (state capture).
- Pouze státy s vysokým latentním kapitálem dokážou vzdorovat (Čína, Japonsko, částečně Korea).
To je rámec, který vysvětluje i tvou předchozí poznámku o Číně.
Proč podle Budila dokáže Čína vzdorovat nadnárodnímu kapitálu
Protože má extrémně silný latentní kapitál:
– civilizační kontinuita 3000 let,
– kulturní homogenita,
– vlastní elity,
– vlastní technologický ekosystém,
– vlastní finanční systém,
– státní kontrolu strategických sektorů,
– silnou národní identitu.
Čína tedy není silná proto, že má „lepší instituce“, ale proto, že má silnější civilizační základnu.
A co Česká republika podle Budila? Budil by řekl, že Česko má:
– silný kulturní latentní kapitál: jazyk, vzdělanost, historická kontinuita
– slabý ekonomický latentní kapitál
– většina klíčových sektorů je v rukou zahraničních firem
– slabý technologický latentní kapitál
– nízká míra vlastního výzkumu a inovací
– slabé národní elity
– ekonomické elity jsou často propojené s nadnárodním kapitálem
– střední úroveň institucionální odolnosti
– justice, média, občanská společnost
Budil by tedy řekl, že Česko je zranitelné, protože jeho latentní kapitál je oslabený.
Budilův koncept je originální a hluboký, propojuje historii, antropologii a politickou ekonomii, ale není mainstreamový. Přesto vysvětluje jevy, které mainstream přehlíží: proč Čína vzdoruje, proč malé státy snadno podléhají, proč instituce samy nestačí.
K tomu:
Takovou znalost Budilova přístupu jsem opravdu nečekal. Zejména pak zařazení jeho díla do vhodných kontextů.
(Pokračování)