Vize, jakou potřebujeme/1761
Vize, jakou potřebujeme/1761
V listopadu se tradičně konají tři konference na významná témata týkající se sociálního a ekonomického rozvoje k otázkám, při jejichž řešení se ukazuje přínos teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby. Mákl jsem si a připravil příspěvky na všechny tři. Zde jsou pracovní verze:
- část:
Teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby a jejich aplikace/2
Vzhledem k tomu, že nejdůležitějším výstupem našeho příspěvku je prezentování funkční metodiky uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby, budeme v této části stručně charakterizovat postup a metodu, prostřednictvím které jsme k vyvinutí těchto východisek a metodiky jejich uplatnění dospěli. Základem našeho přístupu je zkoumání vztahu nabídky a poptávky investičních prostředků (toho, co lze investovat v peněžní i nepeněžní podobě) a investičních příležitostí (toho, do čeho lze investovat s očekáváním peněžních i nepeněžních výnosů). Pokud je tento vztah zprostředkován trhem, můžeme hovořit o trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.
Tržní zprostředkování vztahu nabídky a poptávky investičních příležitostí nemusí být vždy dostatečně vyvinuto, a to například v tak významných oblastech jako je financování vzdělání či péče o zdraví. Mj. právě v těchto oblastech nachází uplatnění Hurwiczova teorie designu a implementace mechanismů. Graficky i analyticky vyjádřený model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí jsme uveřejnili v řadě prací již dříve: základ modelu již před více než 20 léty Valenčík (2004), v rozvinutější podobě Valenčík, Frank, Schulz (2022) či Valenčík, Kremr, Mach, (2025).
Jakmile se prizmatem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí podíváme na některou z oblastí ekonomického systému, zjistíme, že z hlediska paretovské optimality vyvstává jako základní následující otázku: Proč nejsou investiční příležitosti (a týká se to zejména těch, které souvisejí s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu) využívány podle míry jejich výnosnosti? Pokud totiž nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti, není příslušný ekonomický systém v paretooptimálním stavu.
Odpověď na tuto základní otázku má dvě části:
– Za prvé je to nerozvinutost mechanismů (v Hurwiczově smyslu), které umožňuji spojení investičních prostředků a investičních příležitostí, dále pak pro všechny ekonomické subjekty vzájemně přijatelné rozdělení výnosů (konvergenci motivací, resp. incentiv).
– Za druhé je to fenomén pozičního investování, tj. možnost využít majetkovou převahu jednoho ekonomického subjektu k jeho diskriminace formou potlačení či omezení možností realizace investičních příležitostí, kterými disponuje.
Na základě aplikací modelů rozvíjených v intencích výše uvedeného k různým ekonomický oblastem, resp. ekonomickým systémům působícím v těchto oblastech jsme vyvinuli metodiku, o které bude pojednáno v další kapitole.
2 Metodika uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby
Stručná prezentace metodiky uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby:
- Základem je model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.
- Prvním krokem je sestavení přehledu všech ekonomických subjektů, které v daném sociálně ekonomickém systému působí:
– Teoretické prizma umožňuje, bychom na všechny ekonomické subjekty v nejobecnější rovině nahlíželi shodně, tj. jako na entity, které disponují investičními příležitostmi a investičními prostředky, jsou schopny do určité míry rozpoznávat míru výnosností vlastních i cizích investičních příležitostí, jsou schopny generovat nové investiční příležitosti. Ekonomickým subjektem může být jednotlivec, skupina osob (domácnost, tým, sdružení), firma, instituce, územní celek na různé úrovni hierarchie.
– Najdeme dominantní ekonomické subjekty, pokud možno výchozí model redukujeme na vztah dvou dominantních ekonomických subjektů.
– Sociálně ekonomický systém tvoří relevantní ekonomické subjekty a vztahy mezi nimi. Pokud je relevantních ekonomických subjektů více, řešíme úloha složenou z několika dílčích úloh.
– Důležité jsou i vztahy mezi ekonomickými subjekty na různém stupni hierarchického uspořádání.
- Řešíme základní otázku příslušného sociálně ekonomického systému: Jak dosáhnout toho, aby investiční příležitostí (jak stávající, tak i nově generované) byly využívány podle míry jejich výnosnosti. (To je totéž, jako řešení úlohy: Co brání tomu, aby byly investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti?) – V systému, který modelujeme jako vztah nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí je využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti nutnou a dostatečnou podmínkou naplnění požadavku paretovské optimality (tj. individuální a skupinové racionality).
- Tato obecné úloha má dvě roviny:
4.1. Rovinu nalezení mechanismů, které splňují určité předpoklady (v Hurwiczově smyslu) a které působí v oblasti využití investičních prostředků jednoho ekonomického subjektu k realizaci investičních příležitostí s vyšší mírou výnosnosti druhého ekonomického subjektu, návazně pak zabezpečujících vzájemně přijatelné rozdělení ekonomického efektu, který tím vzniká, mezi tyto ekonomické subjekty. Jedná se o následující předpoklady:
– Samonosnost systému, tj. systém je financován z efektů, které generuje, což odpovídá Hurwiczovu pojetí efektivnosti systému, ve kterém působí dobře navržené mechanismy. (Pokud by se ukázala nezbytnost financování daného sociálně ekonomického systému z vnějších zdrojů, bylo by nutné sociálně ekonomický systém rozšířit tak, aby podmínka samonosnosti systému byla splněna v tomto rozšířeném systému a dofinancování původního systému z rozšířeného systému doložitelně vedlo ke zvýšení efektivnosti celého systému.)
– Konvergence incentiv (pobídek, motivů) pro všechny zúčastněné subjekty.
– Generování podstatných informací eliminujících asymetrii informací.
– Monotónnost, tj. když si v důsledku efektů jeden z účastníků polepší, polepší si i ostatní. Tuto podmínku lze odvodit z předcházející, ale je vhodné formulovat ji samostatně.
– Nepotřebnost „strážců strážců“ (ve smyslu Hurwiczovy přednášky při udělení Nobelovy ceny, která koresponduje s jeho podmínkou „samovynutitelnosti Nashových rovnováh) – hlavním strážcem je konkurence v oblasti ekonomické efektivnosti jednotlivých ekonomických subjektů, které jsou hlavním nositelem ekonomické výkonnosti celého sociálně ekonomického systému.
4.2. Eliminování role pozičního investování, tj. možnosti přeměny majetkové výhody v nástroj diskriminace jednoho ekonomického subjektu druhým ekonomickým subjektem formou potlačování jeho investičních příležitostí.
Zdroje:
Valenčík, R. (2004). Rozšířený koncept všeobecné ekonomické rovnováhy. Politická ekonomie, 52(1), 61–67. https://doi.org/10.18267/j.polek.445
Valenčík, R. (2025). Cesta ke stabilnímu penzijnímu systému a poziční investování. In Reprodukce lidského kapitálu – vzájemné vazby a souvislosti (pp. 403–413). Vysoká škola ekonomická v Praze. https://relik.vse.cz/2025/download/pdf/868-Valencik-Radim-paper.pdf
Valenčík, R., Frank, B., & Schulz, B. (2022). Conflict analysis tools in situations related to Nash’s bargaining problem. Economy & Business, 16, 293–305. https://www.scientific-publications.net/en/article/1002439/
Valenčík, R., Kremr, T., & Mach, P. (2025). Game theory, economics of productive consumption, and positional investing. Cifra, 3(10), 3034–1612. https://doi.org/10.60797/ECNMS.2025.10.5
(Pokračování)