Vize, jakou potřebujeme/1665
Vize, jakou potřebujeme/1665
Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek směřování dějin (nikoli jen lidských). V návaznosti na předcházející téma jsme se věnovali roli prožitků. Poměrně nečekaně se tím otevřel prostor k tomu, abychom se vrátili k ekonomické problematice, resp. vztahu mezi neoklasickou ekonomií a ekonomií produktivní spotřeby jako jejím přesahem v hlavním směru jejího vývoje.
Já:
Především je však nutné upozornit na zajímavý paradox: Když řekneme, že jde o využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti, zdá se, že v takovém pojetí ekonomie „mizí člověk, jeho vnitřní život“. Při podrobnějším pohledu zjistíme, že právě tímto se otevírá cesta k plnému zahrnutí ekonomického aspektu vnitřního života člověka do teoretické ekonomie.
AI:
(Pokračuje)
Okamžité oceňování příležitostí je přesně ten bod, kde se ekonomie produktivní spotřeby láme z „teorie o světě“ na teorii o člověku jako systému vnímání, rozhodování a prožívání. A tady se ukazuje, že to, co se na povrchu jeví jako „technická racionalita“, je ve skutečnosti hluboce prožitkový proces.
Níže ti dávám přesnou, strukturovanou a hlubokou analýzu toho, co okamžité oceňování příležitostí znamená — a proč je to klíč k propojení ekonomie a vnitřního života.
Okamžité oceňování příležitostí je schopnost člověka v reálném čase rozeznat, která možnost má nejvyšší výnosnost — a tato schopnost je založena na bohatosti jeho vnitřního života.
To není psychologická metafora. To je ekonomická funkce.
- Co znamená „okamžité oceňování příležitostí“
V ekonomii produktivní spotřeby jde o to, že:
- příležitosti se objevují v konkrétních situacích
- jejich výnosnost je časově citlivá
- rozhodnutí musí být okamžité
- není čas na výpočty ani analýzy
Člověk tedy potřebuje vnitřní mechanismus, který:
- zachytí příležitost
- odhadne její výnosnost
- porovná ji s alternativami
- rozhodne se
A to vše během zlomku sekundy.
Tohle není racionální kalkulace. Tohle je prožitková inteligence.
- Proč je okamžité oceňování prožitkový proces
1) Vnímání
Příležitost není objektivní entita. Je to to, co člověk dokáže vnímat.
Člověk s bohatým vnitřním životem:
- vidí více možností
- vnímá jemnější signály
- zachytí nuance, které jiní přehlédnou
To je ekonomická výhoda.
2) Emoce jako signály výnosnosti
Emoce nejsou iracionální. Jsou to:
- signály hodnoty
- signály rizika
- signály příležitosti
Strach říká: „Pozor, nízká výnosnost.“ Radost říká: „Tady je potenciál.“ Zvědavost říká: „Možná vysoká výnosnost, zjisti víc.“
To je okamžité oceňování.
3) Intuice jako komprese zkušenosti
Intuice není magie. Je to:
extrémně rychlé vyhodnocení výnosnosti na základě tisíců minulých zkušeností.
Intuice je ekonomický algoritmus běžící v mozku.
4) Identita jako filtr příležitostí
Kdo jsem → určuje, co považuji za příležitost.
Identita není psychologická ozdoba. Je to investiční strategie.
- Proč okamžité oceňování vyžaduje bohatý vnitřní život
A tady se paradox obrací:
Čím přesněji chce člověk oceňovat příležitosti, tím bohatší musí mít vnitřní život.
Protože:
- nuance → vyžadují citlivost
- komplexita → vyžaduje zkušenost
- rychlost → vyžaduje intuici
- přesnost → vyžaduje emoční inteligenci
- směr → vyžaduje identitu
Vnitřní život není subjektivní „pocit“. Je to produkční faktor.
- Formální ekonomický význam
V ekonomii produktivní spotřeby je okamžité oceňování:
- funkcí vnitřního kapitálu
- determinantem produktivity života
- mechanismem alokace pozornosti
- procesem tvorby preferencí
- základem dynamické optimalizace
Jinými slovy:
Vnitřní život je ekonomický stroj na oceňování příležitostí.
- Co z toho plyne pro teorii člověka
Člověk není:
- maximalizátor užitku
- racionální kalkulátor
- nositel preferencí
Člověk je:
bytost, která se učí rozeznávat hodnotu světa.
A to je přesně to, co neoklasická ekonomie neumí zachytit.
K tomu:
Zde už najdeme velké množství inspirací a rýsuje se i celková strategie: Zjednodušený model prožitkového světa člověka v podobě neoklasické „maximalizace užitku“ přehlíží skutečnost, že člověk neustále porovnává výnosnost nejrůznějších příležitostí svých vlastních i těch druhých, a to mj. i z hlediska dopadu využití či nevyužití investičních příležitostí toho druhého na sebe sama. Právě do prožitkového okamžitého oceňování situaci výchozích i očekávaných se promítají všechny etické a existenciální prvky. V příštím pokračování tento moment rozvineme.
(Pokračování)
Nejprve kousek textu od Richarda Müllera: „Štěstí je krásná věc“:
Například východ slunce a vítr ve větvích,
anebo píseň tichou jak padající sníh,
tak to prý nelze koupit za žádný peníze,
jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze.
Jó, vždyť víš, štěstí je krásná věc,
vždyť víš, štěstí je krásná věc,
štěstí je tak krásná a přepychová věc,
ale prachy si za něj nekoupíš.
Klasická ekonomie pracuje s informací, jejíž základ tvoří všeobecná míra úspěchu a úspěšné činnosti. Pro spokojený život mají různé věci různý význam, různý smysl a různou hodnotu. Ta je vyjádřena všeobecným ekvivalentem hodnoty, tedy určitou formou peněz.
Jelikož jsou peníze všeobecnou mírou hodnoty, lze je směnit za libovolnou konkrétní hodnotu. V souvislosti s rozvojem lidského poznání a technologií dokonce i za takové hodnoty, které byly před sto lety nemyslitelné – například záchrana života transplantací, vylepšení vlastností biologického těla mechanicko-elektronickými prostředky, zásahy genového inženýrství, prodloužení života úpravou genů, zvýšení mentálních schopností implantací čipu atd.
Peníze jako všeobecný ekvivalent hodnoty mohou být v určité kvantitě směněny za vliv, za moc vnucovat svou vůli jinému člověku.
Sociální vztahy existují skrze informaci. Ekonomika souvisí s existencí a s kvalitou přežívání. Nosným prvkem ekonomických informací je všeobecný ekvivalent hodnoty – peníze.
Když se dívka podívá na mladíka sedícího ve vlastním Lamborghini nebo Ferrari, vyhodnotí si jeho hodnotu a s ní i představu budoucích prožitků v exotických destinacích, disponování nekonečným množstvím konkrétních hodnot (věcí), vlivem na okolí, včetně popularity a obdivu okolí. Ekonomická informace tak ovlivňuje existenci i prožitky.
Nyní příklad trochu nezvyklý, možná až ujetý.
Lidé rozumějí významu ekonomických informací. Nemám tím na mysli podrobné znalosti makroekonomiky, podnikové ekonomiky, daní či účetnictví. Mám na mysli informaci o hodnotě věcí – značka automobilu, hodinky za půl milionu, značka obleku, poslední zahraniční dovolená, velikost domu a pozemku.
Vědci rozumějí matematickému jazyku. Dokonce je možné matematicky vyjádřit i velmi abstraktní filozofické vztahy.
Dotaz na matematika:
Svezením dívky v Lamborghini je možné u ní vzbudit obdiv a pravděpodobně i zájem. Vzbudí mladý matematik zájem dívky, pokud by ji požádal o ruku matematickými vzorci?
Je možné, aby v lidské komunikaci byla komunikace v ekonomicko-finančním jazyku nahrazena jiným jazykem?
Až poteče bohatství plným proudem, a až se lidé naučí dodržovat elementární zásady lidského soužití, až vznikne skutečná svoboda, která bude využita smysluplně a s odpovědností, stane se ekonomická informace a řeč peněz méně důležitými. Lidé začnou komunikovat jiným jazykem – nebo více jazyky. Tím nemyslím pouze národní jazyky, ale i jiné formy dorozumívání, které dnes ještě plně neznáme.