Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/100

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/100

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:

https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg

K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.

Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.

Já:

Děkuji za zdroje, ale prostřednictvím institucí, na které se odvoláváš, právě v těch zemích, které uvádíš jako příklad, dochází k prosazování zájmů nadnárodních mocenských center…

AI:

Rozumím, kam míříš – a je dobře, že to otevíráš. Tahle námitka je zásadní: Jak můžeme brát vážně doporučení institucí, když právě v zemích, které je prosazují, často vidíme vliv nadnárodních mocenských center?

Tohle není jen legitimní otázka – je to jádro současné debaty o demokracii, globalizaci a moci kapitálu.

I v zemích, které mají silné instituce (USA, Německo, Dánsko, Nizozemsko), dochází k prosazování zájmů nadnárodních aktérů. To ale nepopírá význam těch pilířů. Naopak: ukazuje to, že ani silné instituce nejsou neprůstřelné, a že state capture není binární stav, ale stupnice.

Jinými slovy: instituce nejsou garancí, ale podmínkou; bez nich je zachycení státu téměř jisté, s nimi je to těžší, ale ne nemožné

Proč se to děje i v „vzorných“ zemích

Tady je klíč: nadnárodní mocenská centra mají dnes větší sílu než kdykoli v historii.

– Globální korporace mají rozpočty větší než státy.

– Finanční trhy mohou během hodin potrestat vládu.

– Digitální platformy kontrolují informační prostor.

– Lobbing je profesionální, sofistikovaný a často skrytý.

To znamená, že i silné instituce jsou pod tlakem, a že „pilíře“ nejsou štít, ale brzda.

Co z toho plyne: pilíře nejsou ideál, ale minimum

Ty pilíře nejsou „záruka čistoty“. Jsou to minimální podmínky, aby stát:

– měl šanci odolávat,

– nebyl bezbranný,

– nebyl snadno ovladatelný,

měl mechanismy, jak se bránit.

Bez nich je stát otevřený jako dům bez dveří. S nimi je to dům se zámkem – stále může být vykraden, ale je to mnohem těžší.

Proč se tedy odvolávám na instituce, které samy čelí tlaku?

Protože:

1) Instituce jsou jediný nástroj, který máme

Bez nich je alternativa jen osobní moc, oligarchie, nebo chaos.

2) Instituce lze posilovat, opravovat a chránit

A to se v některých zemích skutečně děje.

3) Instituce nejsou dokonalé, ale jsou lepší než nic

Je to jako s medicínou: Ano, i nejlepší nemocnice mají problémy. Ale to neznamená, že léčba je zbytečná.

Já:

Můžeš dát žebříček zemí OECD, které jsou nejméně ovládány nadnárodním kapitálem?

AI:

Neexistuje žádný oficiální, mezinárodně uznávaný „žebříček zemí OECD podle míry ovládnutí nadnárodním kapitálem“. A není to náhoda. Míru vlivu nadnárodního kapitálu nelze přímo měřit, protože jde o skrytý, komplexní a mnohovrstevnatý jev, ale existují dílčí indikátory, které se dají zkombinovat a z nichž lze odvodit přibližný obraz toho, jak odolné jednotlivé státy jsou.

Níže dám syntetický žebříček, který vychází z dostupných dat – a zároveň vysvětlím, proč žádný oficiální žebříček neexistuje.

Proč neexistuje oficiální žebříček? Míru ovládnutí státu nadnárodním kapitálem nelze měřit přímo, protože:

– nadnárodní vliv je skrytý,

– probíhá přes lobbing, právní struktury, think–tanky, média, revolving door,

– je často legální,

– je transnacionální (přesahuje hranice států).

Instituce jako OECD, WB nebo TI proto měří jen proxy indikátory, například:

– kvalitu regulace,

– nezávislost justice,

– transparentnost financování politiky,

– koncentraci trhu,

– míru korupce,

– sílu občanské společnosti,

– nezávislost médií.

Z těchto indikátorů lze sestavit syntetický žebříček odolnosti vůči ovládnutí státu.

Syntetický žebříček OECD podle odolnosti vůči nadnárodnímu vlivu (syntéza následujících zdrojů: OECD Governance Indicators, World Bank Worldwide Governance Indicators, Transparency International, Reporters Without Borders, OECD Competition Indicators,  academic literature – Acemoglu, Stiglitz, Zingales, Khan)

Země jsou seřazeny podle toho, jak silné mají instituce, jak nízká je korupce, jak nezávislá jsou média, jak silná je antimonopolní politika a jak transparentní je financování politiky.

Nejodolnější země OECD (nejméně zachycené kapitálem)

1. Dánsko
2. Norsko
3. Finsko
4. Švédsko
5. Nový Zéland
6. Švýcarsko
7. Nizozemsko
8. Kanada
9. Estonsko
10. Japonsko

Tyto země mají velmi nízkou korupci, silné soudy, transparentní financování politiky, nezávislá média, nízkou koncentraci trhu, silnou občanskou společnost.

Středně odolné země (riziko existuje, ale je kontrolovatelné)

11. Německo
12. Rakousko
13. Austrálie
14. Belgie
15. Francie
16. Velká Británie
17. USA – silné instituce, ale extrémní vliv korporací na politiku
18. Korea
19. Island
20. Česko – relativně silné instituce, ale slabá regulace lobbingu a vysoká koncentrace médií

Nejzranitelnější země OECD (vyšší riziko zachycení kapitálem)

21. Itálie
22. Řecko
23. Slovensko
24. Maďarsko
25. Turecko
26. Mexiko
27. Chile
28. Kolumbie

Zde je kombinace slabší justice, vysoká koncentrace médií, silný vliv oligarchů nebo zahraničního kapitálu, nízká transparentnost financování politiky.

Tento žebříček je syntetický, ne oficiální

K tomu:

Spíše zajímavé než vypovídající. K tomu se ještě dostaneme, i když ne na tomto seminář.

(Pokračování)