Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/99

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/99

Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:

https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg

K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.

Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.

Já:

Na základě čeho jsi určila ty „pilíře“, které podle tebe politologové považují za klíčové k tomu, aby nedošlo k ovládnutí státu?

AI:

Ty pilíře nejsou můj názor. Jsou syntézou toho, na čem se shoduje současná politologická a institucionální teorie, konkrétně na základě tří nezávislých, mezinárodně uznávaných rámců, které se používají k měření a prevenci state capture:

– National Integrity System (Transparency International)

– OECD Integrity Framework

– World Bank – State Capture Diagnostics

A také na základě komparativní politologie (Acemoglu & Robinson, North–Wallis–Weingast, Stiglitz, Khan, Zingales).

Tyto zdroje se shodují na tom, že existuje několik klíčových oblastí, které rozhodují o tom, zda stát dokáže odolat zachycení mocnými aktéry.

Jak přesně jsem k těm pilířům došla:

Níže uvádím každý pilíř spolu s tím, z jakého konkrétního výzkumu pochází. Každý začíná jako Guided Link, aby ses mohl podívat na jeho teoretické pozadí.

1) Nezávislá justice

Zdroj:

– World Bank: Judicial Independence and State Capture

– Acemoglu & Robinson: Why Nations Fail

– North–Wallis–Weingast: Violence and Social Orders

Tyto práce ukazují, že bez soudů, které dokážou zastavit vládu i korporace, je zachycení státu prakticky nevyhnutelné.

2) Transparentní financování politiky

Zdroj:

– OECD: Financing Democracy

– Transparency International: Political Integrity Standards

– Empirické studie z USA, Brazílie, Itálie

Závěr: pokud jsou politici finančně závislí na soukromých aktérech, vzniká strukturální dluh, který vede k zachycení státu.

3) Antimonopolní politika

Zdroj:

– Stiglitz: The Price of Inequality

– Zingales: A Capitalism for the People

– Lina Khan: Amazon’s Antitrust Paradox

– OECD Competition Division

Závěr: když firmy mohou růst bez omezení, získají ekonomickou sílu, která se přelije do politické moci.

4) Nezávislá média

Zdroj:

– UNESCO: Media Freedom Indicators

– Freedom House: Nations in Transit

– Empirické případy Maďarska, Polska, Slovenska

Závěr: bez médií, která mohou odhalovat korupci a tlak, je stát slepý.

5) Silná občanská společnost

Zdroj:

– World Bank: Civil Society and Accountability

– Empirické příklady Estonska, Islandu, Gruzie

– Putnam: Making Democracy Work

Závěr: když selžou instituce, občanská společnost je poslední linií obrany.

Proč právě těchto pět?

Protože všechny tři hlavní mezinárodní rámce (TI, OECD, WB) se shodují na tom, že state capture vzniká vždy stejným mechanismem:

  1. Ekonomická moc → politická moc
  2. Politická moc → kontrola institucí
  3. Kontrola institucí → oslabení kontroly
  4. Oslabení kontroly → další koncentrace moci

A těchto pět pilířů je přesně na těch místech, kde lze tento cyklus přerušit.

Je to kompletní seznam?

Je to jádro, které se objevuje ve všech velkých studiích. Existují i doplňkové oblasti:

– regulace lobbingu,

– omezení revolving door,

– profesionalizace státní služby,

– digitální transparentnost,

– veřejné zakázky,

– nezávislé kontrolní úřady.

K tomu:

V kontextu současného chování „strážců státu“ v případě naší země se zdá odpověď AI spíše úsměvná. Ale otázku jdou příslušným směrem bude nutné dobře připravit. Na semináři k tomu nebyl dostatečný čas. Při čtení odpovědi AI si člověk uvědomuje hloubku problému „Ale kdo uhlídá strážce?“, který nastolil L. Hurwicz ve své nobelovské přednášce.

(Pokračování)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *