Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/228

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/228

V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.

Svět jako koherence,  dekoherence a rekoherence,

aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm

Část 10

Kapitola 6 – Hodnoty jako stabilizace všeobecně zprostředkující činnosti a garance sounáležitosti

V předchozí kapitole jsme ukázali, že všeobecně zprostředkující činnost je:

• činnost subjektu působícího na vnější prostředí,
• uvádění procesů ve vnějším prostředí do vzájemné podmíněnosti,
• nejúčinnější forma působení subjektu,
• nejobecnější cíl evoluce.

Teď se dostáváme k tomu, co z této činnosti vzniká jako její stabilizovaná forma: hodnoty.

6.1 Hodnoty nejsou kulturní konstrukty, ale stabilizované formy zprostředkování

V běžném jazyce jsou hodnoty:

• normy,
• ideály,
• přesvědčení,
• kulturní vzorce.

Ale to je jen povrch.

V hlubší ontologické vrstvě jsou hodnoty:

stabilizované formy všeobecně zprostředkující činnosti, které pospolitost přijímá jako základ své identity.

Hodnoty nejsou subjektivní. Hodnoty nejsou kulturní. Hodnoty nejsou psychologické.

Hodnoty jsou odvozené od evolučního cíle.

6.2 Všeobecně zprostředkující činnost jako garance sounáležitosti

Schopnost realizovat všeobecně zprostředkující činnost je:

• nejvyšší hodnota,
• nejvyšší forma působení subjektu,
• nejvyšší forma evolučního cíle.

A právě proto je:

garancí sounáležitosti.

Proč?

Protože subjekt, který uvádí procesy ve vnějším prostředí do vzájemné podmíněnosti:

• nemůže být izolovaný,
• nemůže být uzavřený,
• nemůže být sobecký,
• nemůže být oddělený od ostatních.

Všeobecně zprostředkující činnost nutně vytváří vazby:

• mezi subjekty,
• mezi činnostmi,
• mezi významy,
• mezi cíli.

Sounáležitost není morální kategorie. Sounáležitost je ontologický důsledek.

6.3 Lidská pospolitost a evoluční šrámy přirozeného výběru

Lidská pospolitost se k této formě sounáležitosti dostává:

• složitě,
• přes úskalí,
• přes konflikty,
• přes historické deformace.

Proč?

Protože je poznamenána:

• evolučními šrámy přirozeného výběru,
• obdobími, kdy přežití záviselo na agresi,
• obdobími, kdy kooperace byla omezená,
• obdobími, kdy zprostředkování bylo minimální.

Lidská pospolitost tedy:

• nese staré vrstvy chování,
• nese staré instinkty,
• nese staré omezení,
• nese staré konfliktní struktury.

Proto je cesta k hodnotám odvozeným od všeobecně zprostředkující činnosti dlouhá a obtížná.

(Pokračování)