Vize, jakou potřebujeme/1788
Vize, jakou potřebujeme/1788
Jedním z těch, jejichž publicistická činnost byla oceněna KRAMERIOVOU CENOU za rok 2026, je Marek Řezanka. Byl jsem poctěn možností přednést při této příležitosti laudatio. Jsem velmi rád, že se jedná o mladého člověka, který s velkou pravděpodobností bude podstatným způsobem podílet na úspěšném obratu k lepší budoucnosti. K tomu ho motivuje a zavazuje i toto ocenění. Jeho publicistická činnost je velmi rozsáhlá. Místo výčtu jsem se rozhodl analyzovat jeho příspěvek, který má řadu zajímavých atributů: Je prorocký (rok po jeho publikování se potvrzuje pohled, který vrhá), komplexní, může být součástí ideového zázemí pro ty, kteří se chtějí spojit a prosadit změnu k lepšímu, naznačuje i pozitivní řešení. Za zveřejnění stojí i komentáře k článku Vzorec systémového živoření.
Celé zde: https://web.litterate.cz/vzorec-systemoveho-zivoreni/
Čtenář 3
K začátku článku:
Cíl udržet si moc je pouze cílem pro používaný nástroj řízení – ať už se jmenuje Fiala či Adolf. Pro majitele těchto krátkodobě užitečných nástrojů je existenčním cílem udržet si ZNALOSTI a zabránit všem ostatním vůbec chápat, že ZNALOSTI umožňují řídit ty, kteří nejsou zasvěceni a chápou méně.
A pokud řídíte procesy z pozice toho, kdo vytváří scénáře – koncepce – pro supersystémy, státy a národy, potom se jakýmkoli způsobem bráníte tomu, aby kdokoli další chápal vesmírný systém z pozice trojjedinnosti: Materie – Informace – Míry.
Jedním ze způsobů, jak zabránit únikům informací potřebných k trvalému získání světonázoru, který pravdivě vykresluje objektivní svět a jeho zákonitosti, je likvidace prostředí, ve kterém už jsou k dispozici informační nástroje umožňující tohoto vnímání, chápání a rozlišování dosáhnout.
Z tohoto pohledu řízení není ideologický rozklad supersystému pomocí vzájemně si protiřečících ideologií chybou, ale cílem řízení.
Tomu, kdo po dlouhý historický čas své procesy globálního řízení všem vnutil, právě teď ten čas dochází.
K tomu ode mne:
Tady už je určitý pokus o odpověď na otázku, jak vznikla, jak se vyvíjí (a degeneruje), jakou má strukturu současná globální moc. Ale je to jen dílčí pohled, který může dát podnět k poctivé a trpělivé práci. Nebylo by dobré konečně začít?
Marek Řezanka
Domnívám se, že toto mé zamyšlení navazuje na Danův text Stále méně je to politika…
Ano, argumenty šly stranou, protože se těm u moci nehodily. Nehodí se jim kauzy bitcoinů, Dozimetr, zpackaná digitalizace. Tak se toto vše bagatelizuje s tím, že to není zásadní, důležité, podstatné. Podstatné je, na čí straně kdo stojí. Kdo tomu uvěří, je imunní vůči realitě a vůči faktům.
Toto se týká zejména mladé generace. Ta podléhá jak školní indoktrinaci, tak mediální masáži, včetně youtuberů, kteří mají na mladé horší dopad než tubera.
Dnešní technologie plní hlavně funkci kontroly, ale také nahrazují myšlení – takže s nadsázkou máte chytrý odpadkový koš, ale nikoli toho, kdo do toho koše něco hází.
Nepokládám svou stať za nihilistickou, ale naopak burcující. Nestačí čekat na další volby. Je třeba analyzovat, co a proč se děje, a na to aktivně reagovat.
A ještě si dovolím malou poznámku k Motoristům. Beru je jako „béčko“ ODS a sympatie k nim rozhodně nechovám. Když je však pozoruji, přejmenoval bych je na „Masochisty sobě“. Oni vůbec nepochopili mediální propagandu a klempírují mezi mlýnskými kameny. Jejich ministr kultury chce tato agitační média hájit, třebaže ta semelou i jeho. Stojí na špatné straně.
Stačilo by přitom říci: „Demonstrujete proti výsledkům voleb? Nechcete ministra kultury od Motoristů? Fajn. Budete ho mít z SPD.“
Jména bych řešil až naposledy. Nejprve bych vytyčil společné programové body koaličních stran.
K tomu ode mne:
V tomto s M. Řezankou plně souhlasím.
Čtenář 4
Co je pokřivené, nelze napřímit. Z toho vyplývá, že není žádné řešení a máme jít k hraně propasti (revoluci?) s úsměvem na rtech? Totální pesimistický nihilismus. „Zanechte všichni nadějí, kdož vstupujete.“ Komu jsou takové názory ku prospěchu?
Ale: Co nelze narovnat, lze zlomit. Je to jen otázka síly potřebné k tomu.
Čtenář 5
Žádný pesimistický nihilismus – jen stručná definice a upozornění na reálné reality světa. Tedy na syrovou skutečnost (bez akademických abstraktů) a jeho skutečný vývoj.
A žádná varování na škodlivost přehnaných iluzí, které vůdci odjakživa a na celém světě používají a zneužívají k manipulaci mas.
A varování všem lidem na světě, kteří masové propagandě – velmi sofistikované, v kombinaci slibů, lží a úmyslných podvodů – vždy podlehnou, ať už po dobrém, nebo po zlém.
K tomu ode mne:
Ad. Atd…
Uvedl jsem jen pro ilustraci. V příspěvcích výše uvedeného typu vidím bezmocnost, ne-li zoufalost. Kdo si myslí, že stačí „burcovat“ tím, že budeme naříkat nebo se rozhořčovat nad tím, jak je současný stav špatný, nikam vývoj veřejného povědomí a vědomí neposune.
Zkrátka potřebujeme (a budu to připomínat znovu a znovu) perspektivní (až za horizont vyřešení stávajících i nově vznikajících problémů vidící), realistickou (o dostatečné společenské síly se opírající, k jejichž sjednocování a akceschopnosti přispívá), přitažlivou (nabízející smysl bytí a našeho žití v něm) vizi.
(Pokračování)