Kocourkov s čepičkou Večerníčka

Učitelka Martina Bednářová chtěla učit žáky „kritickému myšlení“. Soudní moc to však vyhodnotila jako trestný čin a byla potrestána. Jelikož se to nepovedlo napoprvé, byla před soudní tribunál postavena opakovaně, až se to po zásahu Nejvyššího soudu konečně podařilo. Trest má přece nejen vychovávat toho, kdo se prohřešku dopustil, ale také varovat ostatní. Učitelé varování v podobě potrestání magistry Bednářové pochopili a k přípravě mládeže ke kritickému myšlení teď přistupují nanejvýš opatrně, nebo raději vůbec.

A takto nevyzbrojená mládež vyrazila do ulic ve spravedlivém boji za televizní poplatky. Nasadila si na hlavu čepičku Večerníčka, čímž dala jasně najevo svou nedospělost. Její myšlení je nekritické a infantilní. Zde je důkaz jejich omylu, kdy bojují za cizí zájmy.

Pracovníci ČT a ČRo bojují za svá místa a mzdy. Krácení rozpočtu znamená, že bude muset někdo z kola ven. Jak je u nás dobrým zvykem, jako první půjdou ti pracovití, přemýšliví a zodpovědní. U nás se zaměstnanci dělí na koně tažné a koně chovné. Když se redukují pracovní místa, propouštějí se koně tažní. Jenomže někdo tu práci udělat musí – a koně chovní to rozhodně nebudou. Takže je nutné některé tažné koně v zaměstnání ponechat a naložit jim na hřbet i práci těch propuštěných. Pokud jsou však škrty ještě větší, musí odejít i někteří koně chovní, a proto se tito chovní koně vydají do ulic. Mám plné pochopení pro jejich boj o mzdy a odměny. Dokonce od nich ani neočekávám pochopení pro napjatost státního rozpočtu či rozpočtů domácností, protože košile je vždy bližší než kabát.

To samé platí i pro umělce. Je jich hodně a výdělečných příležitostí málo. Zavedení umělci mají svůj životní standard celebrit a ten něco stojí. Neověření, začínající a teda nezavedeni umělci doufají, že jednou budou také slavní, ale zatím kupí dluhy a exekuce. Placení novináři a publicisté mají na rozdíl od neplacených autorů obavu, že je to jednou může potkat též. Z dobře placených se stanou méně placení, a nakonec vůbec neplacení. Takže i pro ně mám pochopení, když vyjdou do ulic bojovat za poplatky – čti: za zachování zdrojů pro své mzdy.

Pak zde máme přehršel expertů na nejrůznější věci, například na válku. Někteří už pátým rokem dávají prognózy, jak Rusko prohraje. Vinou Ruska ovšem je, že se jejich zaručenými předpověďmi neřídí. Ruský prezident asi nemá čas sledovat jejich vystoupení v ČT a ČRo. Musí řídit stát, posilovat suverenitu země a utvářet spolu s Čínou a USA nové uspořádání mocenských struktur na planetě. Snad se mu podaří vytvořit i nový systém kolektivní bezpečnosti, který zajistí mír, spolupráci a obchodní výměnu napříč celou Evropou – pokud tedy západní strana bude ještě schopna něco smysluplného nabídnout. Takže pro demonstrování expertů mám také porozumění. Živí je to, dodává jim to prestiž a umožňuje získat jiná dobře placená místa, když už jsou jakožto věhlasní odborníci pravidelně zváni do televize a rozhlasu.

Co však nechápu, je to, za co demonstrují studenti a mládež. Z poplatků nic nemají. Naopak ČT a ČRo požadují, aby je platili. Svoboda projevu zrušením poplatků rozhodně ohrožena nebude. Dokonce i kdyby ČT a ČRo z nějakého důvodu zanikly (což nepředpokládám), autoři z řad opozice budou mít nespočet příležitostí vyslovit svůj názor ve stovkách jiných tištěných i internetových médií nebo na sociálních sítích. Zkrátka nedojde ke zrušení svobody slova ani k jejich finanční újmě. Vychází mi z toho jediné: studenti a mladí lidé bojují za cizí zájmy, protože jim chybí kritický pohled na realitu.

A je tady ještě jedna skupina – vládní politici. Vít Rakušan se netají ambicemi stát se premiérem. Kauza Dozimetr u lidí zbavených kritického myšlení nepředstavuje překážku. Spěchá. On ani lidé stojící za ním nechtějí čekat na nové volby. Finanční výnos z politické moci nepočká – čas jsou peníze. Vzedmutí vlny spravedlivého boje za poplatky dává příležitost upevnit stávající moc. Určité síly mají enormní zájem udržet se u kormidla, prosazovat Green Deal, válčení s Ruskem a další nesmysly pro lidi.

To naše dění na českém dvorečku má ale malou chybičku. V celém světě budeme vypadat jako ti z Kocourkova, kde nosili světlo do domu v pytlích, protože v něm zapomněli udělat okna. Svět, a to i ten západní, demonstruje za zvýšení životní úrovně obyvatel. V České republice se stávkuje za placení poplatků. Polovina lidí, trpící nedostatkem kritického a logického myšlení, není schopna vyhodnotit, že je manipulována lokaji mocných pro zisky několika málo jedinců.

Závěrem bych rád vyjádřil své stanovisko k veřejnoprávním médiím. Nejsem pro likvidaci institucí, které uchovávají hodnotnou kulturu, české národní povědomí a spolu se školou dotvářejí kritické myšlení lidí. Jsem však proti tomu, aby si z toho někdo udělal trvalé osobní jistoty na úkor ostatních občanů a navíc, za špatně odvedenou a nekvalitní práci.

V dobách socialismu měli vedoucí pracovníci fóbii z vánočního a silvestrovského programu ČT. Diváci měli tehdy nadměrně vysoká očekávání – a televize jim je většinou splnila. Na Štědrý večer byla tradičně uváděna nová pohádka. Dodnes jsou tyto pohádky trvalým a hodnotným kulturním odkazem tvůrců Československé televize. V posledních letech však nejsem schopen sledovat nové vánoční pohádky déle než deset minut. Jednoduše se na to nedá koukat. A začalo to už dávno, například u filmu Ať žijí rytíři! (2009).

Možná právě zde začíná neschopnost kritického myšlení. Jak mají lidé porovnávat současnost, když neznají minulost? Ukázkou naprosté nevědomosti je, když vysoce postavená politička prohlásí, že Československo osvobodila výhradně americká armáda. Nebo když na otázku, co byla studená válka, dotyčný odpoví, že to byla válka na Sibiři, protože je tam značná zima.

Protect znamená chránit, protektor znamená ochránce. Takže Reinhard Heydrich byl vlastně „český politik, který nás chránil před Hitlerem“. A „komunismus u nás zavedly ruské tanky v roce 1968“. Bylo by možné uvádět další a další perly. To nejsou omyly jednotlivců, to si myslí velká část lidí narozených po roce 1990. Po tolika reformách školství a intenzivním působení ČT spolu s ČRO se vlastně není čemu divit.

Potřebujeme vzdělané a kriticky myslící občany. Potřebujeme funkční školství v čele s rozumným ministerstvem. Potřebujeme i veřejnoprávní média. ČT a ČRo však nutně potřebují reformu, což za současného administrativně-právního nastavení jednoduše nejde.

Takže dolů čepičky Večerníčka. Pro změnu zkuste, drazí protestující spoluobčané, čepice z alobalu. Ostatně monitorovací technologie postupují tak rychle, že se blíží doba, kdy vám moderní systémy budou číst myšlenky i na dálku. Mohly by zjistit, že to máte v hlavě popletené. Hájíte cizí zájmy proti svým vlastním.