Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/218
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/218
V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu do populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. V současné době je téměř hotová, řešíme již jen jeden teoretický problém, o kterém se zmíním v příslušné části publikace.
Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Ještě před tím, než ji začnu na pokračování zveřejňovat, považuji za vhodné uvést ji několika poznámkami:
- Název: Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence, aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm
- Je to jen pro ty, kteří chtějí (to je to nejdůležitější) a kteří dokážou (kdo hodně chce, tak to i dokáže) překonávat stereotypy myšlení. V návaznosti na jedno z podstatných témat knihy, je to zejména pro toho, kdo si chce udělat představu o tom, jaký přesah ve vývoji lidské pospolitosti je reálný.
- To, že naše 3+1 časoprostorová struktura našeho vesmíru není jediné možné uspořádání a že vesmírů podobných či nepodobných našemu je více, resp. obrovské množství, že čas nemusí být asymetrický a není jedinou dimenzí, ve které se může odehrávat změna či vývoj, to jsou banality. To si dnes tváří v tvář novým objevům dokáže představit velké množství lidí. Bariéru pochopení toho, v jakém světě žijeme, však vytvářejí zejména následující dva momenty, které musíme uvažovat a umět si je určitým způsobem představit (s oporou matematiky, jejíž nedostatečná znalost je samozřejmě též určitou bariérou):
– Při generování mnohosvětovosti (kosmologické i everettovské) „prapůvod“ všeho doslova plýtvá. Generuje obrovské množství alternativ. Tak obrovské množství alternativ, že nás to bude znovu a znovu překvapovat. A to alternativ nikoli jednoho typu, ale různého a hodně odlišného typu. Přitom drtivá (doslova drtivá) většina těchto alternativ je „odpad“ v tom smyslu, že nemají evoluční pokračování (například proto, že v nich nic „rozumného“ nemůže vzniknout v důsledku jejich přílišné chaotičnosti). Na druhé straně existují alternativy s neomezeným evolučním pokračováním (jak si představit toto neomezené evoluční pokračování je samo o sobě velký problém, není to jen přesah našeho 3+1 časoprostorového omezení „našeho“ vesmíru).
– Ještě obtížnější je pochopit (a stávající věda se k tomu propracovala jen na úrovni „tušení náznaků“), že my (tj. racionální uvědomování a emocionální prožívání naše žití, naší lidské individuality) máme dvojí původ, který je ve struktuře všehobytí ontologicky zakotven. Ke dvojímu původu racionální uvědomování a emocionální prožívání naše žití, naší lidské individuality viz další bod.
- Teď je třeba se hodně soustředit, zejména pokud jde o druhý předpoklad našeho vzniku:
– První původ naší existence je spojen s cestou k jednoduchosti dekoherencí. Z původního chaotického „propletence“ (jehož neuvěřitelně složitou strukturu začínáme odhalovat), této „pramatérie všeho, se formou dekoherence vyčleňuje v podobě elementárních částic základní stavební materiál. Další vývoj v nechaotických vesmírech pak vnímáme jako cestu od jednoduchosti ke složitosti (atomy, molekuly, hvězdy, sluneční soustavy, galaxie, vytvoření podmínek pro relikující se struktury, při replikaci zdokonalující se, tj. živé, struktury, struktury se zpětnou vazbou na vnější prostředí, zrod myšlení a vývoj naší pospolitosti).
– Druhý předpoklad lze nazvat „probouzení vědomí“ formou toho, co by se dalo nazvat rekoherencí. Dekoherence je jeden z procesů, který vytváří nepředstavitelně obrovské množství „everettovských“ světů. Existuje však proces symetrický k dekoherenci, který ze zásadních důvodů nejsme schopni pozorovat našima smysly. Naše smysly totiž evolučně vznikly v rámci cesty „od jednoduchosti ke složitosti“ a umožnily zdokonalovat naši interakci evolučně rodícího se subjektu s prostředím. O tom podrobněji v dalším bodu.
- Podobně jako většina struktur, které vznikají inflačním generováním, jsou chaotická a nikdy v nich nic „rozumného“ nevznikne, jsou („naštěstí“) dostatečně dobře odděleny od sebe, a hlavně tím pádem i od nás, resp. od velmi vzácných nechaotických světů, jsou i struktury vznikající dekoherencí (propojováním, shlukování, interakcí vláken everettovské mnohosvětovosti) z drtivé většiny chaotické.
- Námitka, že se vlákna everettovských světů (i pokud by byl svět skutečně everettovsky mnohosvětový) se z čistě matematických důvodů nemohou propojovat, protože dekoherence jejich pozorovatelnost neumožňuje, že případná rekoherence může probíhat jen ve velmi malých časoprostorových strukturách neplatí pro jiné struktury vesmíru. Neplatí pro struktury, v nichž se „náš“ 3+1 časoprostor ještě nevytvořil. Dnes už víme že náš asymetrický jednorozměrný čas a třírozměrný prostor nejsou původní daností, ale výsledkem určitých procesů a výjimečně zvláštním případem.
- A teď pozor! Přijde to nejdůležitější. Na rozdíl od „nositele“ lidské identity (zrozeného dekoherencí) naše vlastní racionálně uvědomovaná a emocionálně prožívaná identita v procesu rekoherence vzniká „odfiltrováním“ od chaosu, „vyladěním“, jehož základem je stále složitější interakce rodícího se subjektu s prostředím. To je cesta nikoli od jednoduchého ke stále složitějším, ale „odizolování šumu rušících rekoherencí“. Proto se naše myšlení rodí v rámci nejefektivnější způsobu přetváření prostředí formou všeobecně zprostředkující činnosti. To je úplně jiný proces.
- Toto „vyladění“ či „odfiltrování“ je podmíněno stále složitějším typem interakcí subjektu s prostředím, když nejrozvinutější formy interakce (spojené s aktivním pohybem, vznikem smyslových orgánů atd.) umožní realizovat všeobecně zprostředkující činnost (uvádět do vzájemné podmíněnosti procesy v prostředí subjektu, což postupně přerůstá od používání nástrojů ke vzájemnému opracování k rozvoji technologií. To je odpověď na otázku záhady vzniku jakéhokoli „já“ (tj. racionálně si uvědomující a emocionálně prožívající identity).
Několik technických poznámek:
– Protože se dostáváme do nové oblasti chápání světa, musíme staré pojmy trochu inovovat a naplnit novým obsahem. Jinak to nejde a AI v tomto směru hodně pomohla volením vhodných kontextů, případně signalizováním svého „nepochopení“.
– Když už jsme u AI: Poměrně dobře se v problematice orientovala, potíž měla právě tam, kde jsem to očekával a příslušnou kapitolu jsme museli několikrát předělávat. Upozorním na to, až k ní dojdeme.
– Čtenáře (zvláště toho kvalifikovaného) určitě několikrát napadne: „Tak to přece nemusí být!“ – A má pravdu. Může to být všechno jinak. Ale podle mě to vše zapadá do sebe, takže může to být trochu jinak, ale ne úplně jinak.
– Ostatně: Do srpna roku 2028 lze očekávat hodně nových vědeckých objevů v poznávání základů světa, ve kterém žijeme. A budeme moci porovnávat, zda budou konvergovat k představě prezentované v knize, kterou začnu vydávat od zítřka na pokračování, nebo ne.
– Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.
(Pokračování: Zítra začínáme)