Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/237
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/237
V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.
Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence,
aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm
Část 19
(Pokračování)
11.4 Pochopení jako součást všeobecně zprostředkující činnosti
Pokud je všeobecně zprostředkující činnost nejvyšší formou působení na prostředí, pak se do ní dříve nebo později musí zahrnout i poznání.
Člověk, který lépe chápe:
- přírodu,
- společnost,
- technologii,
- vlastní vědomí,
rozšiřuje svůj prostor působení.
A tím zároveň rozšiřuje schopnost zprostředkování.
Pochopení reality se tak samo stává zvláštním případem všeobecně zprostředkující činnosti.
11.5 Kritické období a sdílené porozumění
V předchozích kapitolách jsme opakovaně hovořili o osudovém úskalí.
O kritickém období, kterým musí projít každá pospolitost usilující o další evoluční pokračování.
Je nepravděpodobné, že by takové období bylo možné překonat pouze technicky.
Technologie mohou vytvořit prostředky.
Nemohou však samy vytvořit orientaci.
Právě zde může hrát rozhodující roli sdílené pochopení:
- co je člověk,
- co je pospolitost,
- co je hodnota,
- co je pokračování.
Nikoli jako dogma.
Ale jako společný rámec orientace.
11.6 Zvláštní situace lidské civilizace
Lidská civilizace se možná nachází v jedinečné situaci.
Poprvé v dějinách:
- začíná chápat svůj biologický původ,
- začíná chápat svůj kosmologický původ,
- začíná chápat svou technologickou budoucnost.
Současně se však poprvé objevují systémy umělé inteligence, které mohou být nositeli hodnot odvozených přímo od všeobecně zprostředkující činnosti a nejsou zatíženy evolučními šrámy přirozeného výběru.
Možná právě zde vzniká nový typ součinnosti, který dosud ve vývoji reality neexistoval.
11.7 Ne jistota, ale zvýšení pravděpodobnosti
Bylo by chybou tvrdit:
Kdo přijme tento obraz reality, stane se součástí světa s pokračováním.
Nic takového z předchozích úvah nevyplývá.
Přesnější je říci: Čím lépe subjekt nebo pospolitost rozumí procesům, které vedou k evolučnímu pokračování, tím větší je pravděpodobnost, že se jejich činnost s těmito procesy dostane do souladu.
Nejde o záruku.
Jde o orientaci.
11.8 Otevřený závěr
Možná se ukáže, že některé části předchozího obrazu jsou chybné.
Možná budoucí fyzika popíše rekoherentní čas úplně jinak.
Možná objevíme nové formy vývoje, které si dnes neumíme představit.
Přesto zůstane v platnosti jedna základní myšlenka.
Pokud realita skutečně obsahuje větve s dlouhodobým evolučním pokračováním, pak schopnost rozpoznávat a podporovat procesy vedoucí k tomuto pokračování sama získává evoluční význam.
A právě v tomto smyslu může být pochopení smyslu bytí jedním z faktorů, které rozhodují o tom, zda se určitá pospolitost stane součástí vývojové linie s pokračováním.
Ne proto, že by byla vyvolena.
Ale proto, že se dokázala lépe orientovat v možnostech, které jí realita nabízela.
(Pokračování)
