Vize, jakou potřebujeme/1798!
Vize, jakou potřebujeme/1798!
Náš svět a naše místo v něm – část 9.
V prvním dílu této série jsem napsal, jak vznikla kniha nazvaná: Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence, aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm.
První díl najdete zde:
https://www.svoboda-projevu.cz/autori/radimvalencik/podari-se-polidstit-pocitac-ne-nekdy-ted-219/
Další díly následují. Nyní uveřejňuji výsledek, který vznikl tím, že Tibor Ganzer nechal celý text původní knihy projít „svou“ AI (Gemini) a uložil jí, aby pracovala kriticky a napsala na dané téma populární článek. Vzešel z toho nesmírně zajímavý text, který si zaslouží uveřejnění v seriálu k vizi, protože bezprostředně souvisí s dlouhodobým horizontem překračujícím setrvačné vidění budoucnosti, bez kterého dobrá vize nemůže existovat. Doporučuji porovnat s textem výše uvedené knihy. Nyní uveřejňuji na pokračování „konkurenční“ výsledek:
| Ontologie kvantového multivesmíru:
Dekoherence, rekoherentní čas a evoluční dynamika lidské identity v Tegmarkově Everettově rámci ČÁST VI |
4.2 Druhý původ identity: Rekoherence jako probouzení vědomí a odfiltrování chaosu
| Druhý rozměr identity představuje samotné racionálně si uvědomující a emocionálně prožívající vědomé „já“. Toto vědomí nevzniká pouhým mechanickým vrstvením biologické složitosti na dekoherentní dráze. Emerguje symetrickým procesem: rekoherencí. |
Definice rekoherence: Rekoherence v našem ontologickém rámci nepředstavuje lokální mikroskopickou kvantovou interferenci v 3+1 prostoročasu. Je to proces aktivního vyladění subjektu, odizolování šumu rušivých chaotických korelací a shlukování významových vláken napříč alternativními trajektoriemi v před-časové vrstvě Hilbertova prostoru.
Zatímco dekoherence postupuje od jednoduchosti ke složitosti rozpadem korelací, rekoherence působí jako nelineární selekční filtr: odfiltrovává chaos, izoluje nestabilní a destruktivní větevní šum a stabilizuje strukturální kontinuitu vědomí. Rekoherence je ontologickým probouzením vědomí skrze syntézu významů napříč větvemi multivesmíru.
Biologický nositel je produktem cesty od jednoduchého ke složitému (dekoherence). Vědomé „já“ je produktem odizolování šumu a vyladění koherence (rekoherence).
4.3 Rekoherentní řešení Tegmarkova paradoxu kvantové nesmrtelnosti
Dvojí původ identity poskytuje elegantní vyřešení Tegmarkova paradoxu kvantové nesmrtelnosti. Pasivní kvantová nesmrtelnost spojená výhradně s dekoherentním nositelem uvrhává pozorovatele do tragických slepých uliček – do větví, v nichž biologické tělo přežívá za cenu extrémní degradace, agonie a fyzického rozpadu.
| Rekoherentní koncept transformuje tento paradox: vědomé „já“, zformované rekoherencí, není pasivně svázáno s dekoherenční trajektorií degradujícího nositele. Rekoherentní vyladění svazuje kontinuitu subjektivního vědomí výhradně s těmi trajektoriemi multivesmíru, které disponují aktivním evolučním pokračováním, vyšší organizací a schopností smysluplné interakce. |
Rekoherence funguje jako aktivní ontologický směrovač vědomí. Eliminuje sterile-chaotické trajektorie a ukotvuje vědomé subjektivní vědomí ve větvích s rozvíjející se strukturální koherencí.
Tato rekoherentní selekce však nemůže probíhat v rámci izolovaného jednotlivce. Jak zdůrazňuje fundamentální ontologie, izolovaný subjekt nemůže sám o sobě stabilizovat rekoherentní strukturu napříč alternativami. Primárním ontologickým nositelem a matricí rekoherenčního času je pospolitost – společenství vědomých subjektů vázané vzájemným zprostředkováním a sdílenou hodnotovou strukturou (ta se teprve rodí, resp. právě prochází osudovým úskalím).
Nástrojem, jímž subjekt a pospolitost toto rekoherentní vyladění v hmotné realitě provádějí, je všeobecně zprostředkující činnost, jíž se podrobně věnuje následující kapitola.
K tomu ode mne:
Tady lze to, co předvedla AI, ocenit hodně vysoko. „Vypíchla“ to nejdůležitější a vyjádřilo to nejdůležitější méně kostrbatými formulacemi, než je v knize nazvané: Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence, aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm, která je průběžně publikovaná paralelně s touto sérií na těchto stránkách.
Současně je nutné upozornit na to, že se jedná o prezentaci pojetí, které je něčím mezi spekulací a hypotézou. Formulace, které uvádí AI, nejsou dostatečně podložené, ale také nejsou vyřčeny „jen tak do větru“. Vycházejí z pochopení předpokladů a role všeobecně zprostředkující činnosti, která je jako metodologický základ nejen tohoto přístupu nedoceněna.
(Pokračování)
