Fackovací panák

Historie naznačuje, že ve středověku u dvora existovala pozice „whipping boy“ – do češtiny by se to dalo volně přeložit jako „fackovací panák“. Pozice je velmi pěkně zpopularizovaná např. ve filmu Princ a chuďas. V zájmu objektivity nutno poznamenat, že existují historici, kteří celou věc mají jen za mýtus bez reálného základu … proto obrat „historie naznačuje“

O co šlo …

Při výchově prince, ostatně stejně jako každého kluka, byly situace, kdy bylo zcela namístě rozdováděné nebo neposlušné princátko umravnit. Jenže problém – princ byl ve společenské hierarchii podstatně výše než např. učitel nebo vychovatel – nemůžete fackovat svého šéfa, že ano … a tak se věc vyřešila zástupnými tresty. Princovi se pořídil dětský společník – whipping boy. Historici tvrdí, že o pozici byl celkem zájem, protože toto systemizované místo pro příjem fyzických trestů za prince přinášelo slušné výhody – jednak denní kontakt s budoucím vládcem a stálá přítomnost vedle prince znamenala např. taky stejně kvalitní vzdělání. Nevýhoda byla, že když bylo třeba prince umravnit, tak to fyzicky schytal „fackovací panák“ – na prince se nesměla vztáhnout ruka, nějaké fyzické tresty nepřipadaly v úvahu .. bit byl zkrátka jeho dětský společník. Spoléhalo se na to, že princi bude jeho společníka líto, když přijímá tresty za něj. Výsledkem pak byl velmi zvláštní vztah, který přetrvával i po dosažení dospělosti. Z důvodu osobních znalostí všeho kolem prince měl významné postavení a často býval štědře odměňován, když se princ ujal vlády. Tolik historici

Rozmáhá se nám tady takový nešvar …

V mainstreamových médiích KoZa by se klidně mohl objevit inzerát následujícího znění:

Kdo si chce vystřelit raketu nebo zaútočit dronem na Ruskou federaci, nechť se dostaví na Ukrajinu, vše potřebné zařídíme. Zn.: USA + MI6.

A tady se dostáváme k roli „fackovacího panáka“ – Putin je nepochybně srozuměn s fakty, jak se věci v reálu mají, že satelity, plánování a jiné zpravodajské informace poskytují USA + MI6, že ukrajinský voják tak maximálně zmáčkne tlačítko odpalu. Všichni se ale tváří, že to tak není. Ovšem s jídlem roste chuť a to mačkání odpalovacího čudlíku se děje čím dál častěji … jenže dříve nebo později bude RF donucena přestat předstírat, že to „oni“, jedině „oni“ … samotní Ukrajinci.

Co dnes běžně následuje – úder dopadne do hlubokého vnitrozemí RF a na oplátku přiletí násobně více střel na Ukrajinu, která je v podstatě na onom systemizovaném místě fackovacího panáka, protože na USA, MI6 a elity KoZa se nesmí vztáhnout ruka. Pokud se v případě výchovy prince spoléhalo na jeho dobré srdce a lítost ve vztahu k trestanému společníkovi, pak v případě vztahu USA/KoZa a UA nějaká lítost nebo soucit, podle mého, nehrozí. Tady malá poznámka – je otázkou, zda by UA elity nepřešla chuť válčit, kdyby RF plošně srovnala ty milionářské čtvrti, jejich fabriky a hlavně ničila jejich okázalý majetek, např. jejich luxusní lodě.

Na druhou stranu je zcela očividné, že elity UA jsou se svou pozicí srozuměny a iniciativně ihned inkasují profit – a tady je ten důvod bezbřehé tolerance ke korupci na UA, platí si svého „whipping boy“.

Tipuji, že je jen otázka času, kdy se toto divadlo přestane hrát, resp. přestane ho hrát RF, první signály už ostatně vysílá Lavrov …

Jsou jak kobylky – vydrancovat a postoupit dále

Na závěr se podívejme, jak je to s „morálním profilem“ té lepší společnosti, resp. jejich elit, protože historie ukazuje, že je více-méně konstantní.

Můžeme začít indiány – ti očividně trošku podcenili morální stránku nových Američanů. Důvěřovali a podepisovali smlouvy tak dlouho, až nevyvražděné zbytky skončily v rezervacích. Plynule můžeme přejít na vlastní zkušenost – dodůvěřovali jsme se až k Mnichovu, ztrátě republiky a reálné možnosti likvidace-germanizace-zotročení. Od nalajnovaného osudu nás zachránil stát, který je dnes urputně označován za největšího nepřítele. Tak jistě, největší nepřítel to je, ale otázkou je pro koho …

Že se na morálce elit anglosasů nic nezměnilo ani v dnešní době svědčí např. veřejné přiznání nejvyšších představitelů Německa a Francie, že tzv. Minské dohody byl podfuk, jak pomocí předstíraného solidního jednání jen získat čas pro přípravu lepší agrese.

Nebo slavná fráze „Svět podle pravidel“ … problémem je, že žádná pevná pravidla neexistují ani neexistovala, správné znění by mělo být „Svět podle libovůle anglosasů“. Když v Sýrii vládl Bašár al Aaad, tak tam byl deficit demokracie, když tam vládne hrdlořez nejvyšších kvalit diktátorskými metodami, je vše najednou v nejlepším pořádku. Co se změnilo? … ten hrdlořez je sice hajlz, ale je to „jejich hajzl“, zkrátka jim jde „na ruku“. Asad nebyl „jejich“, kdyby jim vycházel vstříc, tak mohl ráno a večer klidně požírat malé děti a bylo by vše v nejlepším pořádku – to je celé.

Vzpomínáte na protesty Žlutých vest ve Francii? … nebo volby v Katalánsku? Když se v Bělorusku nebo RF policajt jen křivě podívá na zastánce těch nemorálních hodnot anglosasů, tak je oheň na střeše a mainstreamová média spustí kampaň, že to jeden ani nestačí sledovat, jak je brutalitou „diktátorských režimů“ zavalen. Když ale v Katalánsku zmasakrují důchodce a ženy vyzbrojené papírovými hlasovacími lístky, tak je vše v nejlepším pořádku, obdobně, když policie gumovým projektilem vystřelí nějaké to oko demonstrantům při velmi kvalitním mlácení „Žlutých vest“.

Ten princip je neustále stejný – je to princip prasárny a požadavku, aby protistrana byla čestná. Smlouvy s indiány, smlouvy s ČSR před Mnichovem, Minské dohody … Když nestihneme písemnou dohodu, dáme alespoň veřejný příslib – jako např. pohádka o nerozšiřování NATO výměnou za souhlas se sjednocením 2x poraženého Německa se svými „nadlidmi“ … Zkrátka, je to pořád stejné, šablona je: … „my jsme gauneři, morálku a čest nemáme, ale vy jste přece čestní, vy budete dohody dodržovat. A když ne, tak vás v mainstreamu rozmáznem jací to jste škaredí“.

Jak to napsal Ernest Hemingway ve svém románu Komu zvoní hrana (For Whom the Bell Tolls) z roku 1940?

„We are Anglo-Saxons. And when we want something, we take it. / „Jsme Anglosasové, a když něco chceme, tak si to vezmeme.“

Osobně si myslím, že srozumitelnější je následující:

Jsou jak kobylky … je jich mnoho, přiletí, vyžerou, vše vydrancují a postupují dále.