Podaří se počítači polidštit člověka? část 1.
Tímto dílem zahajujeme sérii otázkou, která možná zní jako sci-fi, ale její kořeny sahají hluboko do naší evoluce: Podaří se počítači polidštit člověka? Nejdříve se však podíváme na experiment, který nám ukázal, že naše pojmové myšlení je sice hloubkové, ale pomalé – a že tuto pomalost neseme jako dědictví po našich předcích. Abychom však mohli mluvit o „polidštění“, musíme vědět, co to vlastně znamená být člověkem. K tomu se dostaneme ve čtvrté a páté části – nejprve ale musíme pochopit, co nás odlišuje od šimpanze Ajumy. Začneme u šimpanze Ajumy a jeho výhry nad vysokoškoláky.
Šimpanz, který myslel rychleji než člověk
V roce 2007 se uskutečnil experiment, který otřásl naší samolibostí. Mladý šimpanz jménem Ajumu porazil vysokoškolské studenty v testu paměti. Nebyl chytřejší – byl rychlejší. Jeho mozek nebyl zatížen pojmy, slovy a abstrakcemi. Studenti, kteří měli tu výhodu, že umějí myslet v pojmech, naopak prohráli. Teprve když jim výzkumníci zablokovali část mozkové kůry odpovědnou za pojmové myšlení, vyrovnali se šimpanzovi. Co nám to říká o nás, o naší civilizaci a o umělé inteligenci, která dnes přebírá právě tuto „pomalou“ část našeho myšlení?
V roce 2007 provedli Sana Inoue a Tetsuro Matsuzawa z Primate Research Institute na Kjótské univerzitě experiment, který otřásl naší samolibostí. Hlavním „hrdinou“ byl šimpanz Ajumu, tehdy pětiletý. Na dotykové obrazovce se na okamžik objevila čísla ve čtvercích. Pak zmizela. Úkolem bylo ťukat na čtverce v pořadí, v jakém se čísla vyskytovala.
Výsledek? Ajumu dosahoval až 80 % úspěšnosti. Vysokoškolští studenti jen 40 %. Doktor Matsuzawa k tomu uvedl: „Mladí šimpanzi mají lepší paměť než dospělí lidé. Stále podceňujeme intelektuální kapacitu šimpanzů, našich evolučních sousedů.“
Pak vědci udělali další experiment. Studentce nasadili na hlavu helmu, která zablokovala část mozkové kůry (cortex cerebri) – tu, kde vznikají pojmy a slova. Po zablokování se její výkon rázem vyrovnal šimpanzímu.
Co nám to říká?
Pojmové myšlení je sice úžasný nástroj, ale zaplatili jsme za něj pomalostí a ztrátou bezprostředního vnímání. Šimpanz vidí čtverec a ví. Člověk vidí čtverec, převede ho na číslo, uloží do paměti, přiřadí k pořadí – a pak hledá. Je to přesnější v dlouhodobém horizontu, ale v krizové situaci pomalejší.
Vyvstávají otázky:
- Brání nám náš způsob myšlení v uchopení reality na úrovni odpovídající požadavkům doby?
- Brzdí nás myšlení v rychlosti rozhodování a jednání?
- Máme se myšlení zbavit? Nebo máme naopak myšlení zdokonalit, abychom byli schopni vnímat, rozumět a smysluplně ovlivňovat realitu?
Výše uvedená věta „Máme se myšlení zbavit?“ působí hloupě a hrůzostrašně. Ale co když už se myšlení prakticky zbavujeme. Vytvořili jsme složitější technický a sociální svět, než jaký existoval před několika staletími. Zároveň jsme jako lidstvo rozšířili objem poznání, který se však nedokáže osvojit jedinec. Rozsah poznatků lidstva, včetně jejich rychlého rozšiřování, je v rozporu s kognitivními kapacitami jednotlivců. To způsobuje problémy v rychlosti zpracování myšlenek bohatých na pojmy a hloubku – a následně i ve vzájemné komunikaci a porozumění.
To, co nás odlišuje od šimpanze Ajumu, už nestačí. Naše kognitivní nástroje – paměť a způsob myšlení – neodpovídají rozsahem a rychlostí zpracování našim potřebám.
Pokrčování