Podaří se počítači polidštit člověka? část 2.
V prvním díle jsme viděli, že naše pomalé myšlení je cenou za hloubku. Ve druhém díle se ptáme, zda tato cena není v dnešní době příliš vysoká. Radim Valenčík mluví o „osudovém úskalí doby“ – o okamžiku, kdy se kříží krize ekologická, geopolitická, technologická a sociální. Ukážeme, že vrcholy těchto křivek se začínají synchronizovat a že právě teď vzniká bod zlomu, který může změnit vše.
Úskalí doby a rezonance vrcholů
V předchozích epochách existovaly hladomory, války, nemoci, epidemie, klimatické změny, přírodní katastrofy. Dnes existují též, ale hůře se s nimi smiřujeme. Jednak proto, že jsme u válek, epidemií a likvidace přírody dosáhli větších rozměrů, které negativně dopadají na lidstvo – a mohou jej dokonce vyhubit, nebo jeho zbytky odeslat do doby kamenné.
Hroutí se unipolární svět a je nahrazován multipolárním uspořádáním. Stará impéria rychle spotřebovávají zdroje planety a ostatní svět usiluje dostat se na jejich úroveň. Civilizace vrací spotřebované zdroje zpět přírodě v podobě odpadu. Dnes dosahuje roční objem produkce odpadu 7 až 10 miliard tun a nadále se zvyšuje. Z toho plasty, které se rozpadají 450 až 1 000 let, dosahují 12 % podíl. Nebezpečný odpad zamořuje půdu, vodu i ovzduší a ohrožuje zdraví lidské populace.
Světové organizace (OSN, WHO, WTO) ztrácejí důvěru, funkčnost i autoritu. Klesá jejich schopnost řídit planetární krize a udávat směr. Vzniká prostředí „každý stát za sebe“ a za svého protektora – starou nebo nastupující imperiální velmoc. To plodí geopolitické konflikty.
Rozvíjí se genetické a biotechnologické inženýrství s novými riziky. Technologie CRISPR-Cas9 umožňuje s mimořádnou přesností upravovat DNA, ale používá se i pro vývoj neexistujících nákazlivých virů. Pandemie Covidu 19 nám ukázala, že vždy hrozí možnost úniku z laboratoře.
Vedle válek existují kybernetické hrozby, které mohou spustit havárie, blackouty a finanční kolapsy.
A v duchovní oblasti dochází ke ztrátě kritického myšlení a vyprázdnění smyslu. Technická civilizace nám dala pohodlí, ale vzala nám otázky po smyslu. Konzumace, zábava a výkon nahradily reflexi, kontemplaci a odpovědnost. AI a sociální sítě nám neustále podsouvají to, co nás uklidňuje nebo rozčiluje – ale už ne to, co je pravdivé nebo důležité. Stáváme se pasivními konzumenty znaků, které sami neumíme dešifrovat.
Rezonance vrcholů vývojových cyklů
V dějinách, ekonomice, ekologii i technologiích pozorujeme periodické jevy:
- Ekonomické cykly: Kitchin (3–5 let), Juglar (7–11 let), Kondratěv (45–60 let).
- Technologické vlny: Každá přibližně 50 let – od parního stroje po AI.
- Geopolitické cykly: Střídání hegemonií (Portugalsko, Španělsko, Nizozemsko, Británie, USA – každá cca 100 let).
- Ekologické cykly: Planetární – Milankovičovy cykly, El Niño, ale i lidsky podmíněné.
Tyto cykly neběží izolovaně. Vzájemně se prolínají, ovlivňují a zesilují. K zesílení dochází při synchronizaci vrcholů vln s různou délkou periody. Představte si několik kyvadel s různými délkami. Občas se jejich vrcholy sejdou – nastane rezonance. V tomto okamžiku se amplitudy sčítají. To, co by každá vlna sama způsobila jako malou výchylku, se v součtu stane zásadní změnou. Vzniká synergetický efekt. Kvantitativní změny jednotlivých vln vytvoří bouři, která bude znamenat bod zlomu celkového stavu civilizace. Bude překročen uzlový bod, který přinese kvalitativní, revoluční – ne evoluční – změnu stavu civilizace.
Historické příklady:
- Kolem roku 1848: Střet ekonomických krizí, nacionálních revolucí, technologického pokroku (železnice) a demografického tlaku. Výsledkem byl celoevropský revoluční rok, který proměnil uspořádání sil.
- Kolem roku 1914: Střet vrcholu Kondratěvovy vlny, geopolitického soupeření a sociálního napětí. Výsledkem byla první světová válka a zánik čtyř říší.
V současnosti (2020–2030) se potkávají vrcholy:
- Technologické vlny (AI, biotechnologie, energetika)
- Geopolitického napětí (soupeření USA–Čína–Rusko)
- Ekologického tlaku (klimatická krize, vymírání druhů)
- Demografického tlaku (migrace v řádech desítek milionů)
- Sociální nerovnosti (rostoucí rozdíly, krize středních vrstev)
Pokud lidstvo v okamžiku rezonance:
- rozpozná, že se nachází v uzlovém bodě,
- uvědomí si, že dosavadní lineární myšlení selhává,
- přijme odpovědnost za řízení přechodu – tj. vědomě zvolí, jakým směrem se budou amplitudy sčítat,
pak může dojít k grandiózní změně civilizace.
Pokud však v okamžiku rezonance:
- budeme pokračovat v lineárním myšlení,
- budeme doufat, že technika vyřeší problémy, které sama vytvořila,
- budeme pasivní a budeme se spoléhat na „někoho“ (stát, AI, trh),
pak amplitudy vytvoří destruktivní bouři.
Pokračování
