Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/95
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/95
Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:
https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg
Na Petr Bureš TV je uveden takto:
„Záznam besedy s ekonomem a vysokoškolským učitelem Radimem Valenčíkem, která je věnována využití umělé inteligence v mezilidské komunikaci a při přemýšlení o složitých společenských tématech. Radim Valenčík během semináře se svým publikem provádí živý test umělé inteligence. Začíná zdánlivě jednoduchou, až „hloupou“ otázkou: Je kapitál dobrý, nebo špatný? Právě na ní však ukazuje, že kvalita odpovědi AI nezávisí jen na samotném nástroji, ale také na tom, jak se člověk umí ptát. Pomocí navazujících otázek se debata postupně rozvíjí od obecného pojmu kapitálu přes roli korporací až k otázce, jak zabránit tomu, aby nadnárodní kapitál salámovou metodou postupně ovládl civilizované státy. Seminář tak není jen ukázkou práce s umělou inteligencí, ale také úvahou o tom, jak AI reaguje na globální témata, jaké má limity a jak se v jejích odpovědích může odrážet způsob, jakým byla nastavena, trénována nebo „programována“.“
K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.
Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.
Já:
Jsou nadnárodní korporace nutným a nevyhnutelným produktem vývoje kapitálu, nebo selháním státu při regulaci soutěže kapitálů v tržním prostředí?
AI:
Nadnárodní korporace jsou do značné míry přirozeným produktem vývoje kapitálu, ale zároveň jejich dnešní podoba odráží i selhání nebo slabost státu při regulaci tržní soutěže. Obě tvrzení mohou být pravdivá současně – záleží, z jaké teoretické perspektivy se na to díváš.
Stručné jádro odpovědi:
Kapitalismus má vnitřní tendenci koncentrovat kapitál a expandovat za hranice států. Státy ale mají nástroje, jak tuto koncentraci brzdit – a často je nevyužívají.
Dvě hlavní interpretace:
1) Nadnárodní korporace jako nevyhnutelný produkt kapitálu
Tento pohled je typický pro marxistickou a neoklasickou tradici.
– Kapitál se musí zhodnocovat, a když domácí trh nestačí, expanduje do zahraničí.
– Koncentrace a centralizace kapitálu vede k tomu, že velké firmy pohlcují menší.
– Globalizace je logickým pokračováním konkurence – kdo neexpanduje, zanikne.
– Nadnárodní korporace jsou tedy evolučním stádiem kapitalismu, podobně jako byly dříve monopoly nebo kartely.
Tento výklad říká: i kdyby stát reguloval, kapitál by si našel cestu k růstu.
2) Nadnárodní korporace jako selhání státu a regulace
Tento pohled zdůrazňuje roli politických rozhodnutí.
– Státy umožnily daňové ráje, volný pohyb kapitálu a minimální regulaci.
– Antimonopolní politika je často slabá nebo nefunkční.
– Korporace získaly politickou moc, která jim umožňuje ovlivňovat zákony.
– Výsledkem je, že firmy mohou růst do velikosti, která by byla dříve nepředstavitelná.
Tento výklad říká: nadnárodní korporace nejsou nevyhnutelné – jsou výsledkem politických voleb.
Jak to držet pohromadě:
Realita je kombinací obou mechanismů:
– Ekonomická logika kapitalismu tlačí firmy k růstu, koncentraci a expanzi.
– Politická logika států určuje, jak daleko je nechají zajít.
– Nadnárodní korporace tedy vznikají tam, kde se přirozené tendence kapitálu setkají s nedostatečnou nebo záměrně slabou regulací.
Co říkají data (stručně):
– V roce 2023 mělo 500 největších firem světa tržby přes 41 bilionů USD – více než HDP většiny států.
– 30 největších korporací má větší ekonomickou sílu než 100 nejchudších států dohromady.
– 10 největších technologických firem ovládá přes 90 % globálního online reklamního trhu.
To ukazuje, že koncentrace kapitálu je extrémní, ale zároveň je zřejmé, že státy tuto koncentraci umožnily.
K tomu:
Jednak dobrý přehled a jednak odpověď, která vyvolává další otázky. Mezi účastníky se rozpoutala živá diskuse, z níž kontextuálně vzešla následující otázka:
Existují případy, kdy nadnárodní korporace dokážou ovládnout stát (např. AIPAC).
(Pokračování)