Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/98
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!/98
Seriál Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď! umožnil formulovat velmi podstatné teze týkající se základních otázek přesahujících původní téma. Na žádost několika kolegů jsem 24. června uspořádal předprázdninový teoretický seminář. I když bylo těsně před prázdninami, parno a probíhaly zkoušky i státnice sešlo se na třicet účastníků včetně studentů. Petr Bureš TV pořídila videozáznam, který je celý zde:
https://www.youtube.com/watch?v=p2fReAzK_kg
K němu je přiložen i přepis a poměrně zajímavá diskuse na chatu.
Na pokračování uveřejňuji přepis seance s AI. Ke každá otázce, před tím, než byla předložena AI, proběhla diskuse. Záměrně jsme začali nepřesnou a naivní otázkou. Konkretizace byly iniciovány z pléna, já jsem otázku jen přepsal. Výsledek je podle mě dost zajímavý.
Já:
Lze zabránit ovládnutí státu nadnárodními strukturami moci?
AI:
Dá se tomu zabránit – ale jen tehdy, když stát aktivně buduje institucionální obranu proti koncentraci moci. Neexistuje jedno řešení, ale kombinace opatření, která společně vytvářejí prostředí, kde je ovládnutí státu (state capture) extrémně obtížné. Existují pozitivní příklady, i když žádný není dokonalý.
Ovládnutí státu lze zabránit pouze tehdy, když stát posílí svou institucionální autonomii, transparentnost a schopnost regulovat mocné aktéry. To zahrnuje:
– silné instituce,
– transparentní financování politiky,
– nezávislá média,
– antimonopolní politiku,
– aktivní občanskou společnost.
Co je potřeba, aby k ovládnutí státu nedošlo:
1) Silná a nezávislá justice
Bez soudů, které dokážou říct „ne“ vládě i korporacím, je stát zranitelný. Klíčové prvky:
– jmenování soudců bez politického vlivu,
– dlouhá funkční období,
– transparentní výběrová řízení.
Pozitivní příklad: Kanada, Nizozemsko.
2) Transparentní financování politiky
Když politické kampaně závisí na soukromých penězích, vzniká riziko „dlužní závislosti“.
Účinná opatření:
– limity darů,
– povinné zveřejňování donorů,
– státní financování stran.
Pozitivní příklad: Německo, Švédsko.
3) Silná antimonopolní politika
Korporace nemohou ovládnout stát, pokud nemohou vyrůst do velikosti, která jim to umožní.
Účinné nástroje:
– rozdělování monopolů,
– zákaz fúzí, které ohrožují konkurenci,
– regulace digitálních gigantů.
Pozitivní příklad: EU (zejména v oblasti Big Tech).
4) Nezávislá média a ochrana whistleblowerů
Bez médií, která mohou odhalovat korupci a tlak, je stát slepý.
Účinné nástroje:
– ochrana novinářů,
– zákaz koncentrace mediálního vlastnictví,
– zákony o přístupu k informacím.
Pozitivní příklad: Finsko, Norsko.
5) Silná občanská společnost
Když občané, neziskovky a watchdog organizace aktivně sledují moc, je mnohem těžší stát ovládnout.
Pozitivní příklad: Estonsko (digitální transparentnost), Island (po krizi 2008).
Existují pozitivní příklady?
Několik zemí dokázalo zabránit ovládnutí státu, nebo se z něj dokonce vymanit.
Estonsko
– extrémně transparentní veřejné zakázky,
– digitalizace státní správy,
– nízká korupce,
– silná občanská kontrola.
Chile po 90. letech
– reformy financování politiky,
– nezávislé regulační orgány,
– omezení vlivu velkých firem po aférách.
JAR po pádu vlády Jacoba Zumy
– vyšetřovací komise Zondo,
– reformy státních podniků,
– posílení justice. Jde o příklad vymanění se ze state capture.
Dánsko
– extrémně nízká korupce,
– silné instituce,
– transparentní financování politiky,
– vysoká důvěra ve stát.
K tomu:
Příklady nejsou moc přesvědčivé. Jedná se spíše o ty případy, kdy národní oligarchickou a zkorumpovanou moc nahradila nadnárodní, která si podřídila i „strážce státu“ – „nezávislá média“, „neziskové“ organizace atd.
(Pokračování)