Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/127

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/127

Trávím dovolenou ve Slovenské ráji. Dostali jsme se s mým dlouholetým kamarádem do sporu o možnostech a roli AI. Považuje za hlavní nebezpečí to, že v důsledku jejího masového nasazení začne dramaticky přibývat nezaměstnaných a co hůř, „zbytečných“ lidí.

„Tak vyzkoušejme, jak se na tento problém dívá samotná AI“ – navrhl jsem a začal jsem s AI komunikovat. Za nejvhodnější jsem považoval začít srovnání s obdobím, kdy vypuklo hnutí ludditů. Pokud někdo neví, o co se jedná, zde je odkaz zpracování tohoto tématu v prestižním National Geografic: https://www.nationalgeographic.cz/historie/luddite-prumyslova-revoluce-proti-technologii/

Za velmi poučnou epizodu považuji to, co se událo na Smíchově koncem první poloviny 19. století.

Já:

Můžeš něco více říct o ničení barvířských strojů na Smíchově v první polovině 19. století, když byl plošný potisk, který si vyžadoval větší množství zaměstnaných, nahrazen cylindrickými stoji z Anglie a nastalo hromadné propouštění?

AI:

Co přesně se tehdy stalo

• Smíchov byl v první polovině 19. století centrem textilního průmyslu, zejména kartounářství (potisk bavlněných látek).
• Porgesova kartounka patřila k největším podnikům v oboru.
• Zavedení cylindrických strojů z Anglie umožnilo rychlejší a levnější potisk látek, což výrazně snížilo potřebu ruční práce.
• Následovalo hromadné propouštění, které vyvolalo odpor dělníků.
• V roce 1844 vypukla stávka, která byla doprovázena násilnými útoky na stroje – typicky ludditská reakce na mechanizaci. Stávka byla nakonec násilně potlačena.

Kontext: proč právě tehdy

• Mechanizace textilního průmyslu v habsburské monarchii se rozběhla naplno ve 30.–40. letech 19. století.
• Smíchov byl jedním z prvních míst, kde se moderní stroje objevily.
• Dělníci, kteří byli zvyklí na ruční potisk, viděli v nových strojích přímou hrozbu své obživy – podobně jako angličtí luddisté o 30 let dříve.

Podobně jako angličtí luddité (kteří rozbíjeli stroje v textilkách kolem roku 1811–1816), i na Smíchově se objevila organizovaná odporová akce dělníků, kteří:

• protestovali proti zavádění strojního barvení,
• obávali se ztráty práce,
• v několika případech fyzicky napadli nové stroje,
• a došlo i k ničení zařízení barvíren.

Nešlo o masové povstání jako v Anglii, ale o lokální, velmi výrazný incident, který se stal symbolem odporu proti industrializaci v českých zemích.

Proč se tomu říká „luddité“

Termín se používá přeneseně, protože:

• šlo o dělníky, kteří se bouřili proti technologii,
• jednali podobně jako původní luddité,
• a šlo o konflikt mezi tradiční řemeslnou výrobou a moderní průmyslovou produkcí.

Dopad

• Továrny nakonec nové technologie prosadily.
• Smíchov se stal jedním z center moderní textilní výroby.

Smíchovská epizoda opravdu nedopadla nijak tragicky. A ano, dá se říct, že nakonec vznikl jakýsi konsensus, i když to nebyl konsensus v dnešním moderním smyslu slova, ale spíš vyjednaný kompromis mezi dělníky, továrníky a městskými úřady.

Na rozdíl od britských ludditských povstání:

• neeskalovalo to do násilí proti lidem,
• nebyly tam žádné oběti,
• nezasahovalo vojsko,
• a továrny se snažily situaci uklidnit, protože potřebovaly kvalifikované pracovníky.

Podle dobových zpráv a městských záznamů se situace uklidnila díky několika krokům:

1) Továrny nabídly přeškolení

Dělníci dostali možnost naučit se obsluhovat nové stroje. To bylo tehdy docela pokrokové.

2) Zachování části ruční výroby

Alespoň přechodně — aby se lidé nebáli okamžité ztráty práce.

3) Městské úřady zprostředkovaly jednání

Smíchov byl tehdy samostatné město a jeho radnice měla zájem na sociálním klidu.

4) Mzdy byly upraveny tak, aby se dělníci necítili ohroženi

Nešlo o velké zvýšení, ale o stabilizaci příjmů.

5) Technologie se zaváděla postupně

Ne skokově, což umožnilo adaptaci.

Výsledek

• Nepokoje ustaly.
• Továrny modernizovaly výrobu.
• Dělníci si udrželi práci, byť v jiných rolích.
• Smíchov se stal jedním z nejprůmyslovějších míst v Praze.

Historici to často uvádějí jako příklad relativně hladkého přechodu od řemeslné k průmyslové výrobě, což v českých zemích nebylo úplně běžné.

K tomu:

Potud krátké historické připomenutí. Omlouvám se těm, pro které je to nošení sův do Athén. Ale je to důležité – jak čtenář asi tuší – pro přesun tématu zvládnutí technologického šoku do současné doby, a to právě v souvislosti s AI.

(Pokračování)