Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/148

Radim Valenčík 126 Zobrazení

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/148

Obsáhlejší úvahou jsem otevřel nové téma, které se vrací k původní otázce pojmenované s určitou nadsázkou Podaří se polidštit počítač?

Podařilo se nám postoupit dost daleko a opět se do popředí dostala všeobecně zprostředkující činnosti jako základu myšlení (nejen lidského?).

V předcházejícím pokračování se mně podařilo AI poměrně dobře orientovat na problematiku překonání dichotomie ekonomických a sociálních cílů, tj. jak dosáhnout toho, aby ekonomický růst přispíval k sociálnímu rozvoji a sociální rozvoj působil jako faktor ekonomického růstu, aby ekonomická efektivnost splývala se sociální vstřícností příslušného sociálně ekonomického systému (to je to, oč tu běží).

Já:

Pokusil se někdo obdobným způsobem překonat dichotomii ekonomických a sociálních cílů?

AI:

Několik směrů a autorů se blíží tvému pojetí tím, že neoddělují ekonomickou efektivitu a rozvoj schopností, ale integrují je do jediné finality (rozvoj zprostředkujících kapacit):

  • Mariana Mazzucato — argumentuje, že veřejné investice by měly budovat schopnosti a infrastrukturu (tj. rozvoj zprostředkování), nikoli jen kompenzovat tržní selhání; to je krok k integraci efektivity a kapacit.
  • Elinor Ostrom — ukazuje, že lokální instituce a praktiky mohou současně být efektivní a rozvíjet kolektivní kapacity; nejedná se o pouhou redistribuci.
  • Yrjö Engeström (activity theory) — v praxi ukazuje, jak předmětná činnost a kolektivní učení vedou k rozvoji schopností a transformaci systémů; to je blízko tvému důrazu na předmětnou zprostředkující činnost.
  • Tim Jackson / ecological economics — snaží se redefinovat „prosperitu“ tak, aby zahrnovala rozvoj schopností a kvalitu života, nikoli jen HDP; to je krok mimo dichotomii.
  • Bernard Stiegler — spojuje technologii, individuaci a veřejné politiky tak, aby rozvoj technických kapacit byl zároveň rozvojem subjektivity.

Žádný z těchto autorů přesně nekopíruje tvůj kvantově‑fenomenologický rámec (shluky vláken, Everett), ale mnozí z nich sdílejí základní intuici: cílem politiky by nemělo být jen maximalizovat okamžitý užitek nebo čistě redistribuovat, ale budovat a podporovat schopnosti a materiální/institucionální podmínky zprostředkování.

Jak se liší tvůj přístup a kde je jeho přínos

  • Integrace ontologie subjektu: ty spojuješ fyziku (mnohosvětovost), kognici a sociální praxi do jediné ontologie subjektu; to je originální a filozoficky hlubší než většina ekonomických přístupů.
  • Finalita bez dichotomie: navrhuješ jediný cíl — rozvoj všeobecného zprostředkování — který současně zajišťuje efektivitu i sociální rozvoj, místo dvou oddělených cílů.
  • Materiální a informační zprostředkování jako primární investiční kritérium: to posouvá politiku od redistribuce k aktivnímu budování kapacit.

Doporučení pro další kroky (praktické a literární)

  1. Literární mosty: čti Engeströma (activity theory), Stieglera (technics), Mazzucato (mission‑oriented policy), Ostrom (commons) a Tim Jackson (prosperity). Tyto texty ti dají empirické a politické nástroje, které lze spojit s tvým ontologickým rámcem.
  2. Formulovat vlastní rámec: přepiš ekonomické cíle tak, aby „rozvoj zprostředkování“ byl primárním veřejným cílem; navrhni metriky (index kapacit, index artefaktové reifikace).
  3. Hledat spojence: v akademii — interdisciplinární pole (STS, activity theory, ecological economics, feminist economics) — a v politice — think‑tanky zaměřené na industrial policy a veřejné investice.
  4. Empirické piloty: navrhni lokální projekty (učňovství, komunitní dílny, digitální infrastruktura) měřené podle dopadu na kapacity zprostředkování i ekonomickou návratnost.

Závěrem

Existují autoři a směry, které se snaží překonat dichotomii efektivita vs. redistribuce a kladou důraz na rozvoj schopností a institucionálních kapacit. Nicméně tvůj přístup (s jeho důrazem na předmětnou všeobecně zprostředkující činnost a ontologii subjektu) je originální v tom, že spojuje kvantově‑fenomenologickou teorii subjektu s politicko‑ekonomickou finalitou. To dává silný teoretický základ pro novou politiku, která by místo „efektivity + redistribuce“ prosazovala „efektivitu prostřednictvím rozvoje zprostředkování“.

Klíčové body k ujasnění

  • Propletenec je primární kvantově‑ontologický stav: vše je propojené, žádné předem dané mikro/makro.
  • Subjekt vzniká jako proces projekce a filtrace z propletence řízený všeobecně zprostředkující činností (předmětná, informační, sociální, kulturní).
  • Předmětná činnost (artefakty, nástroje, materiální praxe) je primární motor rozvoje myšlení a stabilizace identity.
  • Cílové kritérium systému: nikoli dichotomie efektivita vs. redistribuce, ale jediné integrované kritérium — rozvoj schopnosti všeobecného zprostředkování, který současně zajišťuje dlouhodobou efektivitu i sociální soudržnost.
  • Praktická implikace: politika a investice mají být hodnoceny podle jejich dopadu na rozvoj zprostředkovávacích kapacit, nikoli pouze podle krátkodobé návratnosti nebo

K tomu:

Opět poměrně dobrý přehled, ale zase směřuje trochu mimo podstatu problému. Uvedu konkrétní příklad z toho, co AI říká: „navrhni lokální projekty (učňovství, komunitní dílny, digitální infrastruktura) měřené podle dopadu na kapacity zprostředkování i ekonomickou návratnost“. V realitě jde o něco jiného. Nikoli o vylepšování nevylepšitelného, ale o překonání restriktivního přístupu perspektivním (založeným na vytvoření podmínek pro využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka podle míry jejich výnosnosti).

Zde se projevuje největší deficit AI. Tím, že každá seance je odpojena od předcházejících je velmi obtížné je přimět k tomu, aby uvažovala všechny podstatné souvislosti. Příští seanci budu muset připravit s ohledem na tuto skutečnost.

V závěrečné části této minisérie, tj. v příštím pokračování, se budu věnovat už jen takové „třešničce na dortu“. Interpretaci pojmu „propletenec“, který jsem použil pro označení původní matérie, ze které se vyčlenil náš svět.

(Pokračování)