Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/151

Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/151

Vzhledem k tomu, že AI v dalším rozhovoru na téma rozlišení restriktivního a perspektivního přístupu zůstávala stále v zajetí setrvačného pohledu prizmatem neoklasické ekonomie, zadal jsem jí poměrně obtížný úkol.

Já:

Potřeboval bych využít k problematice zvýšení efektivnost systému průběžného penzijního pojištění následující metodiku uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby:

Metody, teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby jako základ

S tím, jak roste množství uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby v nejrůznějších oblastech, postupně nabývají zřetelnější kontury obecné metodiky:

1. Základem je model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.
2. První krok je sestavení přehledu všech ekonomických subjektů, které v daném sociálně ekonomickém systému působí:

– Teoretické prizma umožňuje, bychom na všechny ekonomické subjekty v nejobecnější rovině nahlíželi shodně, tj. jako na entity, které disponují investičními příležitostmi a investičními prostředky, jsou schopny do určité míry rozpoznávat míru výnosností vlastních i cizích investičních příležitostí, jsou schopny generovat nové investiční příležitosti. Ekonomickým subjektem může být jednotlivec, skupina osob (domácnost, tým, sdružení), firma, instituce, územní celek na různé úrovni hierarchie.

– Najdeme dominantní ekonomické subjekty, pokud možno výchozí model redukujeme na vztah dvou dominantních ekonomických subjektů.

– Sociálně ekonomických systém tvoří relevantní ekonomické subjekty a vztahy mezi nimi. Pokud je relevantních ekonomických subjektů, řešíme úloha složenou z několika dílčích úloh.

– Důležité jsou i vztahy mezi ekonomickými subjekty na různém stupni hierarchického uspořádání.

3. Řešíme základní otázku příslušného sociálně ekonomického systému: Jak dosáhnout toho, aby investiční příležitostí (jak stávající, tak i nově generované) byly využívány podle míry jejich výnosnosti. (To je totéž, jako řešení úlohy: Co brání tomu, aby byly investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti?) – V systému, který modelujeme jako vztah nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí je využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti nutnou a dostatečnou podmínkou naplnění požadavku paretovské optimality (tj. individuální a skupinové racionality).
4. Tato obecné úloha má dvě roviny:

4.1. Rovinu nalezení mechanismů, které splňují určité předpoklady[1] a které působí v oblasti využití investičních prostředků jednoho ekonomického subjektu k realizaci investičních příležitostí s vyšší mírou výnosnosti druhého ekonomického subjektu, návazně pak zabezpečujících vzájemně přijatelné rozdělení ekonomického efektu, který tím vzniká, mezi tyto ekonomické subjekty. Jedná se o následující předpoklady:

– Samonosnost systému – je financován z efektů, které generuje, což odpovídá Hurwiczovu pojetí efektivnosti systému, ve kterém působí dobře navržené mechanismy. (Pokud by se ukázala nezbytnost financování daného sociálně ekonomického systému z vnějších zdrojů, bylo by nutné sociálně ekonomických systém rozšířit tak, aby podmínka samonosnosti systému byla splněna v tomto rozšířeném systému a dofinancováním původního systému z rozšířeného systému doložitelně vedlo ke zvýšení efektivnosti celého systému.[2])

– Konvergence incentiv (pobídek, motivů) pro všechny zúčastněné subjekty.

– Generování podstatných informací eliminujících asymetrii informací.

– Monotónnost – když si v důsledku efektů jeden z účastníků polepší, polepší si i ostatní.[3]

– Nepotřebnost „strážců strážců“ (ve smyslu Hurwiczovy přednášky při udělení Nobelovy ceny) – hlavním strážcem je konkurence v oblasti ekonomické efektivnosti jednotlivých ekonomických subjektů, které jsou hlavním nositelem ekonomické výkonnosti celého sociálně ekonomického systému.

4.2. Eliminování role pozičního investování, tj. možnosti přeměny majetkové výhody v nástroj diskriminace jednoho ekonomického subjektu druhým ekonomickým subjektem formou potlačování jeho investičních příležitostí.

5. Největší pozornost je nutno věnovat investičním příležitostem spojeným s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka, který je ve všech ekonomických systémech jediným prvkem, který dokáže generovat nové investiční příležitosti při realizaci stávajících investičních příležitostí. V návaznosti na to je při řešení úloh vhodné identifikování jak primárních investičních příležitostí, tak i sekundárních, tj. těch, které mají zpravidla větší míru výnosnosti a podmínkou vzniku kterých je realizace primárních investičních příležitostí.
6. Nedílnou součástí analýzy je identifikování konkrétních forem pozičního investování a hledání cest omezení jejich vlivu.
7. Prakticky v každé oblasti uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby se střetáme s protikladem restriktivního přístupu (toho, který nabízí „řešení“ problémů formou restrikcí nejrůznějšího druhu, a tím problémy nejen neřeší, ale prohlubuje, vyostřuje a vyvolává další) a perspektivního přístupu, který je založen na této metodice. Protikladnost restriktivního a perspektivního přístupu má svůj původ v pozičním investování, jehož je restriktivní přístup ideologickým nástrojem.
8. Klíčovými předpoklady úspěšného uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby jsou:

– Identifikování možností spolupráce založené na komplementaritě spolupracujících ekonomických subjektů.

– Nalezení cesty ke kaskádovému generování investičních příležitostí s rostoucí mírou výnosnosti.

K tomu ode mne:

Tentokráte to AI trvalo dost dlouho a několikrát si vyžádala čas na hlubší promyšlení. Ale nakonec z ní přece jen vylezly zajímavé přehledy.

Ještě poznámka k výběru oblasti aplikace. K výběru problematiky reformy penzijního systému mě vedly dva důvody:

– Jednak musím na dané téma připravit náročnější odborný výstup.

– Jednak (a především) se jedná o oblast, kde se nejzřetelněji projevuje protikladnost a protichůdnost restriktivního a perspektivního přístupu.

(Pokračování)

[1] Zde vycházíme z díla L. Hurwcize a jeho pokračovatelů. Přitom zohledňujeme dvě okolnosti:

– V díle L. Hruwicze ani jeho pokračovatelů nenajdeme explicitně sestavený přehled mechanismů, takže náš přehled je jen jedním z možných pokusů bez ambice na úplnost.

– Mechanismy (v rámci Hurwiczem iniciované a rozvíjené teorie designu a implementace mechanismů) vycházejí z neoklasického pojetí ekonomie a pro potřeby použití teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby je nutné je určitým způsobem přizpůsobit.

[2] To je podmínka velmi tvrdá, ale naprosto zásadní.

[3] Tuto podmínku lze odvodit z předcházející, ale je vhodné formulovat ji samostatně.