Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/230
Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, teď!/230
V předcházející části navrhla AI osnovu, resp. strukturu populárně odborné knihy s cca 100 stranami, ve které jsou shrnuty poznatky z naší dosavadní komunikace s ní. Zejména ty průlomové. Navržená struktura je tak dobrá, že jsem se s AI okamžitě pustil do jejího napsání a vyladění. Podle mě se jedná o velmi zajímavá čtení. Doporučuji přečíst úvodní charakteristiku knihy v předcházející části 218. Každý se může stát aktivním účastníkem premiéry. Uvítám komentáře k jednotlivým částem.
Svět jako koherence, dekoherence a rekoherence,
aneb jak je to se smyslem bytí a našeho žití v něm
Část 12
Kapitola 7 – Rekoherentní čas jako druhý typ časové asymetrie
V předchozích kapitolách jsme dospěli k závěru, že svět, který bezprostředně vnímáme, není jedinou možnou podobou reality. Je výsledkem procesu dekoherence, v němž se z původního propletence oddělují stabilní trajektorie vytvářející náš 3+1 časoprostorový svět.
Ukázali jsme také, že vznik subjektu není vysvětlitelný pouze cestou od jednoduchosti ke složitosti. Stejně důležitou roli hraje proces opačného typu, který jsme označili jako rekoherenci. V něm nevzniká nositel identity, ale samotná racionálně uvědomovaná a emocionálně prožívaná identita.
Nyní se dostáváme k otázce, která je pro celý koncept klíčová:
Pokud je náš čas spojen s dekoherencí, existuje časová asymetrie odpovídající rekoherenci?
Jinými slovy:
Pokud existuje evoluční pokračování za hranicemi našeho 3+1 světa, jaký typ nevratnosti jej organizuje?
7.1 Asymetrie času není náhodná vlastnost našeho vesmíru
Jedním z nejhlubších objevů moderní fyziky je skutečnost, že většina základních rovnic nerozlišuje mezi minulostí a budoucností.
Přesto však rozdíl mezi minulostí a budoucností bezprostředně prožíváme.
Pamatujeme si minulost.
Nepamatujeme si budoucnost.
Sklenice se rozbije, ale sama se nesloží zpět.
Hvězdy vznikají a zanikají.
Živé organismy stárnou.
Tato asymetrie je obvykle vysvětlována růstem entropie.
Právě proto se náš čas označuje jako entropický čas.
Jeho směr je určen přechodem od nižší entropie k vyšší.
7.2 Entropický čas jako produkt dekoherence
V rámci našeho pohledu není entropický čas původní vlastností reality.
Je důsledkem procesu dekoherence.
Dekoherence:
- odděluje alternativní možnosti,
- vytváří everettovské větve,
- stabilizuje lokální kauzalitu,
- umožňuje vznik našeho 3+1 časoprostoru.
Současně vytváří i časovou asymetrii.
Čím více možností je rozštěpeno a odděleno, tím více roste entropie.
Náš čas je tedy časem rozpadu původní jednoty do stále větší mnohosti.
7.3 Proč musí existovat druhá forma asymetrie
Předpokládáme-li, že existují evolučně pokračující struktury překračující omezení našeho 3+1 světa, vzniká zásadní problém.
Každý skutečný vývoj totiž potřebuje:
- rozlišení mezi před a po,
- nevratnost,
- možnost vzniku nového.
Bez toho by neexistoval vývoj.
Existoval by pouze neměnný stav.
Pokud tedy existuje vývoj za hranicemi entropického světa, musí být organizován nějakou vlastní asymetrií.
Musí existovat něco, co v tomto prostředí odlišuje „minulost od budoucnosti“, resp. jeden stav od druhého. Tj. nemusí existovat jen „náš čas“, ale pokud v nějakém rozšířením světě může být narušena asymetrie „našeho“ času, musí existovat jiný typ asymetrie.
Právě tuto asymetrii budeme označovat jako rekoherentní čas.
(Pokračování)