Vize, jakou potřebujeme/1629
K diskusi o tom „jaký je kapitál“/3
Ondřej Černík a Michal Kroh vstoupili do důležité diskuse o tom „jaký je kapitál“. Trochu mě mrzí, že trochu unikla podstata toho, co považuji za nejdůležitější:
| Pokud považujeme schopnost všeobecného prostředkování procesů ve vnějším i vnitřním prostředí člověka a lidské pospolitosti za základ zrodu (nejen) lidského vědomí i jako základ všech produktivních schopností člověka, pak v ekonomickém systému, ve kterém jsou investiční příležitosti využívané podle míry jejich výnosnosti, splývá ekonomická a sociální efektivnost: To, co je ekonomicky efektivní je i maximálně sociální (naplňuje neobecnější etická kritéria), a to co je maximálně sociální je i sociálně efektivní. |
Když už známe tuto perspektivu, pak stačí:
- Přesně zjistit, co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívané podle míry jejich výnosnosti.
- Navrhnout, co dělat, aby příslušné překážky či bariéry byly překonávány.
To je úplně jiný pohled na ekonomiku, než jaký nabízí stará ekonomie (uvězněná ve stereotypech neoklasiky).
Michal Kroh:
Pár poznámek
1) Zda si někdo „přivlastnil“ Beckera není v tuto chvíli důležité, nejde o knižní publikaci, ale o diskusi.
2) Daleko důležitější je nezbytnost vyjít z hranic matematiky a jasně formulovat cíle a sociální skupiny, které s nimi mohou spojit své zájmy. To matematicky nelze, tam vždy zůstáváme v rovině vysoké abstrakce a předpokládáme čistě racionální chování subjektů. Vize, která neovládne masy, se nestane „materiální silou“ a nemá naději na úspěch (zůstává utopií). Revoluci nelze „vypočítat“.
3) Pokud chce ekonomie přispět k vytvoření životaschopné vize, musí se vrátit v moderní podobě 21. století k pracovní teorii hodnoty a překonat neoklasická i postneoklasická schémata. Odpovědět na klíčové otázky ekonomické podstaty vykořisťování, protože když se tak nestane, kapitalismus nebude předmětem zkoumání (včetně předpokladů jeho zániku), ale axiomem, ze kterého bude jakékoli zkoumání vycházet.
4) Překonat současnou dichotomii mikro a makroekonomie, podle níž mají obě sféry odlišné zákony. Jen z mikroekonomie (včetně teorie her apod.) vizi nelze vytvořit.
5) Boj proti pozičnímu investování je jen součást problému, avšak nikoli součást podstatná. Nelze všechno svádět na poziční investování. Dobré vládě odpustím, že vydává nějaké prostředky pro udržení své pozice a porážku špatné opozice. Naopak dobré opozici odpustím, že vydává prostředky na svržení špatné vlády.
6) Trefná je poznámka o atavismech z minulých dob, proto Marx mluví o kapitalismu jako o posledním stádiu „zvířecí“ podstaty společnosti. Proto je nutno prokázat (i prostředky matematické a statistické analýzy) přednost kooperace nad konkurencí. Otázka: potřebuje technický pokrok tržní win-loose konkurenci?
Prozatím vše, ale bylo by toho ještě hodně. Budilovu práci prostuduji o prázdninách, máme ji doma.
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/13045-komentare.html
K tomu:
K textu M. Kroha budu mít také několik připomínek:
– Ve vzorečcích žádná matematika nebyla. Bylo to jen znázornění vztahů mezi určitými veličinami. Hlavní sdělení bylo, že Myersonova úvaha o roli zvýšení odměny úředníka jako nástroje zvýšení jeho poctivosti by platila jen za předpokladu, že by nemohl využít tohoto zvýšení ke snížení pravděpodobnosti odhalení nepoctivého jednání, případně ke snížení sankce z podvodného jednání. Zkrátka, že by prostředí bylo „bez Dozimetrů“. I K. Marx podobná jednoduchá znázornění pomocí písmenek a aritmetických vztahů mezi nimi používal, včetně jeho konceptu nadhodnoty.
– Ať se to M. Krohovi líbí nebo ne, žádná „moderní pracovní teorie hodnoty pro 21. století“ neexistuje. Hledat odpověď na současné otázky tímto směrem je jako použít k letu na měsíc parní stroj. Ekonomický systém je už úplně jinde. A klíčem k pochopení procesu deformace tohoto systému je právě teoretický koncept fenoménu pozičního investování – přeměny majetkové výhody jednoho v nástroj diskriminace druhého.
– Příklady které M. Kroh uvádí, aby ukázal, že poziční investování není škodlivé s pozičním investováním nemají nic společného: „Dobré vládě odpustím, že vydává nějaké prostředky pro udržení své pozice a porážku špatné opozice. Naopak dobré opozici odpustím, že vydává prostředky na svržení špatné vlády.“ Nelze svévolně interpretovat přesně definované pojmy. Poziční investování vždy bezprostředně souvisí s narušením efektivnosti ve smyslu toho, co je základem ekonomie produktivní spotřeby, tj. s odpovědí na otázku, jak dosáhnout toho, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti. Vláda, která by se aktivně podílela na narušování tohoto základního principu nemůže být dobrá ani ve smyslu ekonomické efektivnosti, ani ve smyslu sociální efektivnosti.
(Pokračování)